Markušovský skalný hríb, zvláštní skalisko v Hornádské kotlině

Popálen od kopřiv, sežrán od hmyzu, ale Markušovský skalní hřib jsem nevyfotil, Hornádská kotlina

Na Markušovský skalní hřib jsem měl spadeno velice dlouho. Poprvé jsem informace o něm našel ve starém časopise Sedmička pionýrů, ve kterém kupodivu vycházely četné články o zajímavých geomorfologických tvarech a přírodních zajímavostech tehdejšího Československa. Včetně Národní přírodní památky Markušovský skalný hríb.

Ten nalezneme v blízkosti obce Markušovce v Hornádské kotlině na levém břehu řeky Hornád. Přesněji na naučném chodníku mezi obcemi Markušovce a Matejovce nad Hornádom nedaleko Spišské Nové Vsi. Markušovský skalný hríb, jehož výška dosahuje asi 8 metrů, je součástí NPP Markušovské skalné steny, které jsou chráněny od roku 1976 (výměra 13,44 ha), a které představují výrazný geomorfologický útvar v paleogenních vrstvách Hornádské kotliny.

Markušovský skalný hríb je tvořen slepenci různé zrnitosti, hlavním předpokladem jeho vzniku byla petrografická odlišnost a různá odolnost geologického podloží. Spodní část (nohu) skalního hřibu tvoří mechanicky méně odolný hrubozrnný slepenec, horní část (čepice) je tvořena pískovci. Na formování toho zajímavého útvaru se podílely nejen síly větru, ale také vody blízkého Hornádu.

Čtěte také: Markušovské nedobytné pamiatky

Poprvé jsem se v obci Markušovce ocitl v zimě při cestě ze setkání na Chatě Lajoška ve Volovských vrších. Avšak kamarád Ivan nějak nebyl v kondici, bujaré veselí jej asi rozhodilo. Když jsem viděl jak ještě více pobledl, když si přečetl na turistickém směrovníku, že by měl absolvovat asi dvouhodinovou procházku, zavrhl jsem úmysl vydat se k hřibu se slovy, že se sem vrátím v létě.

A v létě jsem se sem opravdu vypravil. Ve společnosti jiných dvou kolegů. Jarouše sice zahnaly hned první kopřivy, ale Aljoša se mnou téměř celou trasu statečně absolvoval. Bohužel nám to ale nebylo nic platné, ke skalnímu hřibu se ne a ne dostat. Všude kolem samé kopřivy, lopuchy, buřina a bodláčí s hustými stromy. Hřib jsem měl na dosah, vyfotil jsem jej takovým nepatrným průhledem, ale dostat se do míst, odkud by se dal pořádně vyfotit se mi nepodařilo. Nešlo to ani zleva, ani zprava.

Chybělo opravdu je pár metrů, ale to bych potřeboval buď mačetu a nebo alespoň kosu. Zkoušel jsem to zleva, zkoušel jsem to zprava, ale k hřibu se dostat prostě nešlo. Byl hájen nejen porosty žahavých kopřiv, ale i hejny útočného a pořádně bodavého hmyzu, jemuž se na březích Hornádu, který se pár dní před tím vylil z koryta, náramně daří. Zapomeňte na lehkou procházku a sandály (jako Jarouš), naopak nezapomeňte na dlouhé nohavice, pořádné boty a mačetu…

Možná bylo chybou, že jsem se sem vypravil na přelomu června a července, kdy chodníky ještě nebyly prošlapané, možná bylo chybou, že jsem to v zimě, kdy byly stromy bez listí, otočil. Ani domorodci z Markušoviec ke skalnímu hřibu prý dnes nechodí, protože by to chtělo alespoň motorovou pilu… Takto jsme v obci vyzvěděli.

Pokud byste ale někdo, kdož dočtete tyto řádky až sem, byl úspěšnější a měl podařenou fotografii Markušovského skalního hřibu, o kterou byste byli navíc ochotni se podělit i s ostatními čtenáři Trekingu, budu vděčný, když snímek zašlete na redakční email. Jinak mi nezbude, než se k Hornádu vydat do třetice .

Markušovský skalný hríb, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.