Za Maňovickým drakem, Maňovice a oblíbený rybník Zákup

Maňovice, rybník Zákup a jetenovická lípa

V jihozápadní části Blatenské pahorkatiny, u vísky Maňovice, sídlí od pradávna drak. Svoji dnešní podobu dostal počátkem minulého století. Tehdy si povšiml vyčnívajícího kamene v oblouku cesty starosta obce Antonín Raška a společně se svým příbuzným, kameníkem Karlem Kališem, kamenného draka upravili. Dračí hlava s křížem byla dokončena v roce 1905 a za značné účasti obyvatelstva proběhlo i slavnostní vysvěcení tohoto místa. Za tímto počinem byl především dík starosty vyšší moci za zachování zraku. V roce 1926 byl kolem draka postaven plůtek.

Drak se dívá směrem na Šumavu, k hoře Boubín (1 362 m n.m.). I když v poslední době, kdy je určitý tlak na vybudování úložiště jaderného odpadu v tomto nádherném koutku země, se v jeho očích objevil nádech smutku. Lze doufat, že jeho dračí moc bude silnější než záměry mocných a nezodpovědných našeho státu. Země zamyšlená si ničení tímto způsobem nezaslouží. Krásná místečka jsou zde na každém kroku a cesty za nimi jsou tak trochu pohádkové.

Naše dnešní putování za drakem má svůj začátek na vlakové zastávce Jetenovice. Odtud vede modrá značka do nedaleké obce stejného jména. Hned ze silničky, nedaleko zastávky, se otevírají výhledy především východním a jižním směrem. Na nedalekém Chlumu (608 m n.m.) nad Chanovicemi je vidět rozhledna, jedna z nejmladších v Čechách.

V obci zaujme velká kaple z roku 1936 a především známá jetenovická lípa U Podlešáků. Ohromný, již dutý strom se přibližně ve třech metrech dělí do třech vrcholů a ční vysoko nad krajinou. Několik drobných sakrálních staveb, jak ve vsi tak v jejím okolí, je milým zpestřením cesty. Modrá za vsí pokračuje k několika pahorkům s čepicí borových lesíků, poté pozvolna klesá a pokračuje po hrázi rybníka Zákup.

Krásný rybník, obklopen lesem a několika hájky, překvapí svojí malebností. Na hrázi převažují staré javory, severovýchodní břehy zabraly pro sebe porosty orobince. Doutníky na jeho stvolech se převlékají do světlejší hnědé a větřík si s nimi pohrává. Na opačném břehu, až k samému okraji rybníka, jsou skoro neprostupné houštiny. Zde je zřejmě království vodního ptactva. Na modrající vodní hladině je zobrazena věrná kopie celého okolí.

V průseku na severozápadě je ukončen pohled přes pole a louky Praseckým lesem. Za pásmem orobince je hezký a zdravý les. V převaze smrků je několik druhů listnáčů, především dubů, břízek a buků. Do nejvyšších výšek se ale dostalo několik mohutných douglasek, stromů pocházejících ze Severní Ameriky. Květena se již odebrala do říše spánku a jen některé druhy připravují svá zralá semena na cestu. Poslední pohled na rybník a šplouchání vody o břeh se pozvolna ztrácí.

Les je protkán několika cestami. Ta se značkou míří k východu do nedalekých Chanovic. Z velkého výběru je určena jedna, vedoucí přímo k severu. Les ve světlinách má travnatý podrost, temnější místa zcela ovládly koberce mechu. Ticho občas přerušuje vzdálený hukot vlaků či překvapená srna prchající do bezpečí. Výškové rozdíly jsou nepatrné, jen v jedné části je menší kopec, který s výškou 511 m n.m. je nejvyšším v celém okolí.

Křižovatka pod dráty vysokého napětí je signálem pro změnu směru. Les končí a cesta se vine mezi loukami k lískovému houští. Odtud je lemovaná kamennou hrází a vstupuje do Maňovic. Několik mohutných lip, pod nimi pomník padlým a o kousek dál vodní nádrž jak ze starých časů, s kachnami a pohledem na nedalekou kapličku. Ta byla postavena někdy kolem roku 1700.

Na první pohled je patrné, že si zde potrpí na pořádek. Je až neuvěřitelné, že víska, která má něco kolem 40 stálých obyvatel, má i svoji naučnou stezku. Ta nás dovedla až k domovu zdejšího draka.

Ještě pohlazení dračí hlavy a po zdejší stezce procházíme vesničkou na svahy Soudny (569 m n.m.). Nedávno obnovený křížek svítí novotou. Cesta dále vede pod vrchol, je již pokrytá spadaným listím a chůze v něm je tak trochu návratem do dětských let. Malý lom odkrojil část vrcholu, nad ním jsou dřevěné pozůstatky spadlé rozhledny a o něco výše červenobílá týč. Výhled z vrcholu je pouze na sever, na ves Kvašňovice a její okolí.

Stezka pokračuje lesem a po loukách k pomníčku, který zde byl postavem k padesátému výročí zrušení roboty. Neméně zajímavý je asi 10 metrů vzdálený mezník HOS 1725. O to, kde má přesně stát, se celých šedesát let soudily tři šlechtické rody pánů z Horažďovic, Lažan a Oselců.

Odtud se stezka druhou stranou vrací do vsi a nás okreska vede na nádraží v Pačejově. Provází nás opět několik velmi pěkných křížků a za zmínku stojí i pohled do údolí. Nádraží v Pačejově není zrovna výstavní skříní Českých drah. Kupodivu vlak jede naprosto přesně a tak bude i čas na sklenici strakonického v nádražní restauraci v Horažďovicích předměstí.

Celá cesta, se všemi zacházkami, je něco kolem 12 km a vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví.

Maňovice, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.