Akce Bílý kámen ve VVP Libavá i pro cyklisty - den otevřených dveří do vojenského prostoru

Akce Bílý kámen a návštěva VVP Libavá

1. května každého roku umožňuje AČR navštívit Vojenský prostor Libavá, tím aspoň částečně poodhalí zájemcům, jak vypadají některé prostory, kde probíhá současný výcvik našich nebo zahraničních vojsk, pamětníkům umožní navštívit místa, která dříve buď oni nebo jejich předci obývali a také, což vůbec není zanedbatelné, milovníci přírody mají možnost se aspoň částečně seznámit s touto jinak nedostupnou částí Nízkého Jeseníku resp. jeho východní části - Oderskými vrchy.

Mě zajímalo všechno, takže nezbývalo než ráno 1. května si přivstat, vlakem se dopravit do Olomouce a dál již na kole dojet podél Bystřice po cyklostezce č. 5 do Velké Bystřice a odtud do Mrskles, kde byl organizátory akce vytvořen jeden z oficiálních vstupů do vojenského prostoru.

Vojenský prostor Libavá se nachází severovýchodně od Olomouce na náhorní plošině Oderských vrchů, zaujímá plochu 327,33 km², což jej řadí na 2. místo co do velikosti v ČR a jeho dnešní hranice jsou stanoveny v souladu se Zákonem č. 222/1999 Sb. O zajišťování obrany ČR. Zřízen byl 1.6.1950 jako Vojenský újezd Město Libavá podle Zákona č. 169 z roku 1949 o vojenských újezdech.

Díky tomuto rozhodnutí tehdejší vlády zanikly historické obce Olověná (původně Barnov), Čermná, Heroltovice, Údolná (původně Keprtovice), Luboměř pod Strážnou, Město Libavá, Milovany, Nová Ves nad Odrou, Rudoltovice, Smilov, Stará Voda, Velká Střelná, Vojnovice, Mastník, Nové Oldřůvky, Bělá u Města Libavá, Jeřmánky, Kozlov, Ranošov, Slavkov, Jestřabí, Nepřivaz a Varhošť. Původními obyvateli těchto obcí byli často příslušníci německé menšiny, ta byla po roce 1946 ze známých důvodů odsunuta, nahradili ji čeští osídlenci a také zlatokopové, ale i ti byli v době od 1.3. do 15.5.1952 úplně vysídleni, majetek obcí propadl státu, respektive ČSLA.

V důsledku výcvikové činnosti nejprve ČSLA, v období let 1968 - 1991 vystřídané sovětskou Střední skupinou vojsk a později znovu naší armády, došlo k devastaci nebývalých majetkových, kulturních a historických hodnot, nacházejících se v tomto území, lze jmenovat kostely, hřbitovy, Boží muka, pily a mlýny, sady, pole, pastviny, rybníky a komunikace. Lví podíl na tomto barbarském jednání měla hlavně vojska sovětů.

Je pravdou, že dnes dochází k pozvolnému návratu života aspoň v některých místech (Město Libavá, Kozlov), především díky zprůjezdnění komunikací v okrajových částech vojenského prostoru, určitou malou satisfakcí je možnost starousedlíků vystavět pomníky na památných nebo pietních místech a oprava poutního kostela ve Staré Vodě, realizovaná silami a prostředky různých združení a skautů. Taktéž turisté byli aspoň částečně uspokojeni některými značenými trasami po obvodu prostoru, které buď jsou přístupné celoročně nebo o víkendech a svátcích. Takto tedy víceméně vypadá situace dnes, kdy jsem v deštivou sobotu ráno 1. května stál na pomyslné startovní čáře.

Vstupní formality byly raz dva za mnou, každý účastník obdržel za symbolický poplatek něco jako vstupenku a hlavně mapu s povolenými komunikacemi. Pořadatelé již po zbytek dne nijak neobtěžovali, byli vstřícní a vždy ochotni poradit, pouze nezvládli zabezpečit kvalitní počasí. Takže bez ohledu na hustý déšť a zimu jsem v Mrsklesích vstoupil do vojenského prostoru, další možné vstupy pořadatelé zorganizovali ve Staré Vodě, Nových Oldřůvkách, Kozlově, Zeleném kříži, Velkém Újezdě, žst. Smilov a Městě Libavá. Hned na prvém kilometru se poměrně překvapivě nachází veliké řízené skládky odpadů, aspoň nejsou běžně na očích.

Velmi brzy jsem zjistil, že většina komunikací, aspoň z těch, po kterých jsme měli povolený průjezd, jsou dlážděny nepříjemnými "protitankovými" žulovými kostkami (což jsem silně vytřesený "ocenil" večer doma), několik úseků bylo naštěstí vedeno po příjemných lesních cestách.

Hned od skládek začala cesta velmi ostře stoupat až na prvé stanoviště, které vždy bylo zřízeno na významné křižovatce nebo důležitém bodě a kterým byl v tomto případě tzv. Bílý kámen. Silnice zde prochází asi 500 m od kóty 624,9 m n.m. Strážná, jak jsem večer zjistil doma z map, celý den jsem neustále jezdil po různých kótách a výšinách od 500 - 670 m n.m.

Jméno tomuto místu dala regionální pověst o kováři Antonínovi z Mrskles. Ten v důsledeku tíživé hmotné situace podepsal dohodu o výpomoci s ďáblem, splatnou za pět let, o čemž byl podepsán krví standartní úpis pod tehdy ještě Černým kamenem. Kovář během doby ďábelské výpomoci žil statečně, vypomáhal chudým a potřebným. A po pěti letch, když mělo dojít ke splácení dluhu, jeho moudrá žena se i s dcerou vypravily k Černému kameni a celý jej natřely vápnem, takže z něj byl Bílý kámen a ďábelská smlouva ztratila platnost, čímž byl kovář zachráněn.

Na vlastní vrchol jsem kvůli silně rozblácenému terénu, dešti a absenci jakýchkoliv výhledů nebyl zvědavý. Naopak mě silně zaujalo zdejší občerstvení, které bylo vzorně vybavené (jako i všechna následující) kvalitními nápoji všeho druhu, v kastrolech bublal odborně připravovaný guláš, jinde zase byly klobásy nebo pečené maso. Protože byla opravdu vlezlá zima, okamžitě jsem se pustil do dalších, příjemně (dnes) zahřívajících stoupání i sjezdů. V širším okolí zatím nic nebylo vidět, pouze kolem cesty husté porosty z bříz a olší, osamělé ovocné stromy , plno blátivých odboček vpravo i vlevo, velké množství betonových jehlanů a hlavně stále plno výstražných tabulí o zákazu vstupování kamkoliv z cesty, manipulace s čímkoliv z důvodu ohrožení života.

Projel jsem další křižovatky, odbočku k Varhošti, těsně jsem minul kótu 675 m n.m. Stražisko, nasupeným vyzbrojeným strážným střežený zámeček Bores sloužící dnes potřebám cvičících vojsk a již zde byla Velká Střelná. Dnes pouze pietní památníček na místě bývalého kostela, který poukazoval na zmařenou existenci vesnice s německým obyvatelstvem (býv. Gross Waltersdorf), která byla plná života a práce a kde se nacházelo 380 obytných budov a 550 domácností … Původní obyvatelé v roce 1946 o vše přišli, byli donuceni odejít do Německa nebo Rakouska, dnes jejich potomci jeden den v roce mohou přijít vzpomínat na hroby svých předků…

Nízký Jeseník

Nízký Jeseník. Z geomorfologického hlediska se jedná o jeden z podcelků České vysočiny. Průměrná výška tohoto území činí sice jen 483 metrů, přesto mají některé části Nízkého Jeseníku horský charakter. Na území Nízkého Jeseníku (resp. na jeho okrajích) se dotýkají Česká vysočina, Západní Karpaty a Středoevropská nížina. Celá oblast Nízkého Jeseníku má charakter pahorkatiny, jen v západní části má charakter vrchoviny s maximální nadmořskou výškou okolo 800 metrů «

Nyní je zde obrovská pláň, na vyvýšenině kousek od cesty byla vybudovaná obrovská pozorovatelna, která kupodivu vzbuzovala zájem nejspíše militantně zaměřených účastníků. Já osobně jsem na této zničené zemi (dnes) nikoho nic pozoruhodného neviděl, spíše pociťoval nepříjemné pocity. Je třeba si uvědomit, že to není tak dávno, co se zde roztahovala bratrská vojska vyzbrojená tím nejničivějším, co člověk ke svému sebezničení vymyslel. A dnes jsem zde potkával plno vojenských vozidel, ale od těch hodných, z druhé strany…

Od tohoto místa, přes Smilov až po Město Libavá, byly podél silnice vidět nezaměnitelné stopy intenzívního výcviku, rozježděný terén, speciální střelnice a stále přítomné tabule o zákazech vstupu. Blíže k Městu Libavá se charakter krajiny začal měnit, objevily se louky a pastviny svědčící o nějakém hospodaření. Ve Městě Libavá mě kromě standartně výborně vybaveného občerstvení zaujal krásný větrný mlýn holandského typu (zděný), poslední z 24, které se původně v tomto prostoru nacházely.

Protože počasí naznačovalo, že by se mohlo umoudřit, už s lepší náladou jsem dojel do Staré Vody, dnes pro mne nejvzdálenějšího a nejsevernějšího místa od Mrskles. První záznamy o tomto místě jsou z roku 1456, byla zde kaple Sv. Jakuba Staršího, od roku 1529 je zde také potvrzena existence kaple Sv. Anny. Od roku 1688 poutní kostel podle návrhu G.P. Tencalliho, v letech 1690-1695 zde byla zřízena kolej školského řádu piaristů (fungovala zde 232 let), později zde chvíli působili také redemptoristé a benediktíni. Tuto nádhernou historickou památku vojska sovětů zdevastovala nebývalým způsobem. Dnes je kostel (pouze jeho fasáda) uveden do původního stavu, interiér jako memento je zanechán, jak jej opustila vojska sovětů, v okolí jsou ještě ruiny bývalého kláštera, starý hřbitov a studánka se zázračnou vodou.

Po prohlídce tohoto chytlavého místa jsem se stejnou cestou vrátil do Města Libavá a posléze až na Velkou Střelnou. Trochu vylepšené počasí poodhrnulo záclony do dálek, na cestách se začalo objevovat poměrně dost cyklistů. Protože jsem byl zvědavý na dnešní podobu historických vesnic a mapa mi to "povolovala", odbočil jsem vlevo na Novou Ves nad Odrou. Krajina se změnila jako mávnutím kouzelného proutku. Objevily se velmi pěkné lesy a pastviny, staré sady a také kamenné podezdívky bývalých stavení. V době, kdy zde byly zmiňované vesnice, zde bylo určitě velmi pěkně.

Po chvíli jsem dojel k Zelenému kříži, což je významný bod na volně průjezdné silnici Potštát - Velký Újezd, po ní jsem také dojel až do Kozlova. Zde nyní bydlí rodiny lesních dělníků, pracujících ve vojenském prostoru. Odtud je možné se vypravit k prameni Odry pod Fidlův kopec - 680,1 m n.m. Potože jsem u něj byl již několikrát (pramen je přístupný), vypravil jsem se tentokráte nádherným lesem nejprve k odbočce Velký Újezd a odtud k další bývalé historické vesnici - Varhošti.

Teď už opravdu docela pěkné počasí vylákalo ven nebývalé množství lidí. Krásným lesním údolím kolem potoka s pěknými kaskádami po zpevněné cestě, dále mezi loukami a evidentně kdysi obdělávanou krajinou, sem tam se naskytl také zajímavý výhled. Lesní cesta vedla přímo areálem Varhoště. Kdybych nevěděl, že toto místo je opuštěné pouhých necelých 70 let, myslel bych si, že jsem v nějakém středověkém areálu, tak rychle si příroda bere vše zpět. Z těchto míst budou mít jednou radost archeologové.

VVP Libavá, turistická mapa

Krásné pasáže skončily výjezdem na silnici na křižovatce Stražisko, kterou jsem dopoledne projížděl a přes Bílý kámen jsem se rychlým sjezdem dostal opět do Mrskles, odkud jsem ráno vyjížděl. Jen po silnicích vojenského prostoru jsem dnes najezdil 70 km, domů mě čekalo dalších 33 (ráno z Olomouce do Mrskles ještě 8 km). Potvrdil se předpoklad, že účast bude vysoká, ale to až se vylepšilo počasí.

Na některých místech bylo hodně lidí (hlavně u občerstvení), také bylo daleko více účastníků na tvrdých komunikacích, než v lese, i když zde bylo daleko pěkněji. Maximální délka, kterou povolené silnice a cesty umožňují najet, je podle pořadatelů 88 km, ale to je většinou po venkovním obvodu prostoru, tedy po cestách přístupných v soboty, neděle a svátky. Myslím, že i návštěva takové netypické krajiny má co říci vnímavému pozorovateli.

Pořadatelé sice vybavili účastníky akce mapkami s vyznačenými komunikacemi, pokud někoho zajímá reál, je na mapách KČT 1:50000 č. 56 - Nízký Jeseník (Šternberk, Moravský Beroun, Budišov nad Budišovkou), č. 57- Haná (Olomoucko), č. 59 - Opavsko a č. 60 Moravská brána a Oderské vrchy.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.