Hřebečský hřbet, přírodní rezervace u Hřebče - hezký víkendový výlet na hřbet s "hřívami" a "palicemi"

Hřebečský hřbet, typická kuesta

K pozoruhodným, ale turisty dosud poněkud opomíjeným územím na českomoravském pomezí patří Hřebečský neboli Hřebečovský hřbet. Je asi třicet kilometrů dlouhý, převážně velice úzký a v příčném profilu výrazně nesouměrný. Zatímco západní svah směrem na Ústeckoorlicko, Českotřebovsko a Svitavsko je celkem pozvolný, na východní stranu hřbet spadá příkrými srázy, místy i skalnatými stěnami. Jde o typický povrchový tvar, v odborné literatuře zvaný kuesta.

Nápadné a převážně zalesněné výběžky hřbetu připomínají při pohledu z povzdálí rozevlátou koňskou hřívu nebo tupou palici, což se odráží i v pojmenování některých partií "hřívy" a "palice". Hřebečský hřbet s obcí Hřebeč prochází středem oblasti, nazývané v době německého osídlení Schönhengstgau - Hřebečsko.

Stěna smrti už nestraší

Pojmenování osady Hřebeč, ležící při dávné cestě z Moravy do Čech, prý pochází od hřebců, kteří byli na úpatí svahu připřaháni k povozům pro snadnější zdolání strmých serpentin. Nejfrekventovanějším tahem je tam nyní silnice č. 35, spojující střední Moravu a východní Čechy. Ještě před nedávnem klesala soustavou zatáček pod skalním srázem, zvaným Stěna smrti, dnes zde jízdu podstatně usnadňuje i zrychluje silniční viadukt a asi 350 m dlouhý tunel pod Hřebčí.

Strmý svah tak přestal být zejména v zimním období "strašákem" řidičů. A jak tento opukový sráz přišel k tak ponurému pojmenování? Prý se tu za třicetileté války zřítili ze skály vojáci švédské jízdy, pronásledovaní císařským vojskem. Ještě v 19. století se v suti pod skálou nacházely koňské podkovy a ostruhy…

Také nyní výstražné tabulky varují před vstupem na okrajovou partii skalní stěny. V podzemí hřbetu u Hřebče se totiž donedávna těžily jíly pro výrobu žárovzdorné keramiky a na poddolovaném území čas od času dochází ke vzniku hlubokých rozsedlin. Mezi návršími Hřebečov (623 m n. m.) a Hřebcov (633 m n. m.) místy dosahují až k červeně značené "hřebenovce", spojující nejzajímavější partie Hřebečského hřbetu.

Lesům kraluje vzácný tis

K místním zajímavostem strmých suťových svahů patří výskyt jinde už vzácné dřeviny tisu červeného, který byl jedním z důvodů vyhlášení dvou chráněných území. Rozlehlejší je přírodní rezervace Rohová, nazvaná podle nejvyššího zdejšího návrší Roh (660 m), dominujícího hřbetu jednak při pohledu od Moravské Třebové a zejména ze s ilnice pod hřebečským tunelem.

Vpravdě "tisovým" rájem je pak přírodní památka Pod skálou, rozprostřená na další nápadné "hřívě" - Červené hoře - poblíž Nové Vsi. Několik statných tisů je tam k vidění ze zatáček silničky (spojující Moravskou Třebovou s Opatovem) a zejména v blízkosti pozoruhodné úzkokorozchodné železnice, která ještě koncem minulého století sloužila k přepravě lupků (jílů) vytěžených v dolu pod Hřebčí ke zpracování do šamotových závodů v Mladějově. Nyní nese název "Mladějovská průmyslová dráha" a občas je využívána k atraktivní přepravě turistů (informace o provozu: 461 323 602, 604 635 779).

Na Mladějovských kopcích

Členité partie nad Mladějovem patří k nejpůsobivějším a také nejdostupnějším partiím Hřebečského hřbetu. Za bližší poznání stojí i vlastní obec, kde kromě již zmíněné "úzkokolejky" a Muzea průmyslových železnic najdeme řadu dalších zajímavostí, např. zachovalá rázovitá stavení, včetně rychty z 90. let osmnáctého století.

Z horního okraje Mladějova stoupají značené i neznačené cesty do přilehlých partií Hřebečského hřbetu, nazývaných Mladějovské kopce. Dobře dostupné je zejména návrší Mladějovské hradisko (591 m), ke kterému směřuje krátká odbočka ze zeleně značené cesty.

Na strmém ostrohu bylo slovanské hradiště, ve 13. století zde stával hrad (zvaný Hradečná či Hausberg), ze kterého se však dochovaly už jen příkopy, valy - a také dávné pověstí. Hlavním lákadlem je tu nyní volně přístupná dřevěná věž, ze které se otevírá pěkný výhled nejen na sousední kopce, do okolí Mladějova a Moravské Třebové, ale také až ke vzdálenějším výběžkům Orlických hor a Jeseníků. Zelené značky končí poblíž hradiska na "červené hřebenovce", po které dojdeme k dalším zajímavým místům Hřebečského hřbetu.

Přes Třebovické sedlo na Třebovské stěny

Patří k nim i Anenská Studánka, pojmenovaná podle pramenů železité vody v lesním úžlabí, kde bývaly malé lázně, nyní využívané k sociálním účelům. Větší ze dvou zdejších kaplí je zasvěcena Panně Marii Pomocné. Následující partie Hřebečského hřbetu je přerušena sníženinou, zvanou Třebovická brána či Třebovické sedlo, významnou hlavně z dopravního hlediska. Procházejí tudy totiž dvě silnice první třídy a také dvě železnice, včetně nedávno dokončeného úseku koridoru z České Třebové do Olomouce.

Ani tato rušná "brána" u obce Třebovice nemusí být konečnou vycházky po severní části Hřebečském hřbetu. Červené značení odtud pokračuje táhlou lesní partii, zvanou - jak jinak - Hříva, vrcholící nad strmým srázem Třebovských stěn návrším Palice (613 m). Odtud je to k dopravním prostředkům nejblíže (stále po červených) do České Třebové, cestou po hřbetu bychom došli do obce Skuhrov na silniční křižovatce do Ústí nad Orlicí, Lanškrouna nebo České Třebové.

V poněkud zapomenuté jižní části hřbetu

Z Hřebče se samozřejmě můžeme vydat i do jižní, poněkud opomíjené poloviny Hřebečského hřbetu s nejvyšším, ale souvisle zalesněným vrchem Roh (660 m). Také zde můžeme využít červeně značené cesty. Ta sice končí až po 18 km v Březové nad Svitavou (na silnici č. 43 a železniční trati Brno-Česká Třebová), ale lze z ní na několika místech "utéct" na svitavskou či moravskotřebovskou stranu.

Trasa se zprvu dotkne horního okraje táhlé obce Kamenná Horka s dominující telekomunikační věží a pokračuje po mírně skloněném a převážně zalesněném svahu. Od křižovatky cest na Horeckém hřbetu (pojmenovaném podle nevýrazného návrší Horka, 638 m) lze dojít na blízký vršek Rohu (s velmi omezeným výhledem) nebo sestoupit po žlutě značené cestě (kolem dančí obory) stále lesem k silnici lemované alejí listnáčů do Hradce nad Svitavou.

Pokud se i nadále přidržíme červeného značení, povede nás po okrajové hraně hřbetu s jižní částí přírodní rezervace Rohová a posléze protne silnici z Křenova do Pohledů. Mezi obcemi Janůvky a Rudná se už odkloní od poněkud "košatější" partie Hřebečského hřbetu, zbrázděné na východním svahu jámami a stěnami někdejších "lupkových" dolů u Březiny a Březinky.

Této zvlněné krajině dominuje vrch Chvalka (618 m), kterému se však turistické značení vyhýbá. Na jeho plochý vršek na okraji lesa a pole se dá vystoupit z přilehlého Želivska, kam směřuje silniční odbočka z údolí Chrastovského potoka. Další cestou z údolí je dostupná i sousední, poněkud "zapomenutá" osada Horákova Lhota se skupinou památných lip a dřevěnou zvoničkou v nejjižnějším cípu Hřebečského hřbetu.

Hřebečský hřbet, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.