Slzečník žloutkový (Bolbitius titubans), slovensky hnojovec žltý, je
nejedlá houba z čeledi slzečníkovité (Bolbitiaceae). Mladá plodnice slzečníku
žloutkového je pro své zbarvení jen těžko zaměnitelná za jiný druh houby, avšak staré
plodnice, které zásadně mění svůj vzhled (nakonec jako řada jiných hub), může být zaměněna
například za některé druhy hnojníků.
V mládí vejčitý až zvoncovitý klobouk má průměr 15 až 50 mm, je hladký nebo jemně
vrásčitý, ve stáří plochý, prosvítavě ryhovaný a po okrajích roztřepený, hygrofánní.
okožka klobouku je slizká a lepkavá, v mládí a za vlhka žloutkově žlutá, ve stáří a za
sucha až bělavá. Husté lupeny jsou volné, nedosahují až ke třeni, zprvu bělavé až žlutavé,
později okrové až rezavě hnědé.
Dutý, válcovitý třeň je zprvu krátký a široký, později dlouhý 30 až 80 mm a široký
2 až 6 mm. Je bílý, na povrchu vločkatě ojíněný, křehký. Křehká dužnina má žlutavou
barvu, je bez výraznější vůně či chuti. Elipsoidní výtrusy mají rozměry 10 až 16 × 6
až 9 µm, výtrusný prach má rezavě hnědou barvu.
Slzečník žloutkový roste od dubna do listopadu, nejhojněji na jaře a začátkem léta,
jednotlivě a nebo v menších skupinkách, na rostlinných zbytcích, ale i na půdě bohaté
na dusík, na exkrementech apod. Roste pastvinách, lesních okrajích a nebo ve světlých
lesích, od nížin až po horské polohy, nejhojnější je ale do poloh okolo 800 metrů nad
mořem.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
I druhý den toulání Cerovou vrchovinou to bude docela pohodovka,
přesto našlapeme asi 23 kilometrů při 600metrovém převýšení. V reálu to bylo ještě
o fous více, protože trasy zakreslené v mapách tak úplně neodpovídají
…
Vlaštovka obecná (Hirundo rustica), slovensky lastovička obyčajná,
je všeobecně známý posel jara, milý ptáček z čeledi vlaštovkovití (Hirundinidae).
Jedna vlaštovka určitě jaro nedělá, ale v čase, kdy uslyšíme její charak
…
Skály a vyhlídky z nich, zachovalá roubená stavení rozesetá po kopcích,
pole a louky střídající se s lesy. To vše nabízí vycházka v okolí malebných Křižánek
ležících na Vysočině v okrese Žďár nad Sázavou. Dlouhou vesnicí
…
Cerová vrchovina (Cserhát) je kouzelné pohoří na slovensko-maďarských
hranicích, jižně od města Fiľakovo. Jedná se o poměrně nevysoké pohoří, nejvyšší hora
Karanč měří pouhých 725 metrů. Ale protože tyto hory vyrůstají z ní
…
Poslední květnovou sobotu se již tradičně rozezní v lesním areálu
u studánek Vitulka a Barborka ve Třech Studních - vysočinské vsi v okrese Žďár nad
Sázavou - světoznámá kantáta hudebního skladatele Bohuslava
…
Cerová vrchovina, malebné pohoří na hranicích Slovenska a Maďarska,
je doslova krajinou sopek. Vyhaslých sopek. Ale také hradů a dalších památek. Za jedněmi
z nich jsme zamířili do obce Hajnáčka (220 m), abychom
…
Rozhledna Karanč (Karancs kilátó), zvaná také Karancsova (karančská)
vyhlídka, stojí na nejvyšší hoře Cerové vrchoviny zvané Karanč (725 m), respektive malý
kousek pod vrcholem ve výšce asi 720 m, těsně při maďarsko-slo
…
Nenáročnou procházku zachovalou přírodou v těsné blízkosti takzvaného
moře Vysočiny - největšího vysočinského rybníka Velké Dářko o rozloze 206 hektarů
- slibuje naučná stezka Dářská rašeliniště. Na necelých třech kilo
…
Racek stříbřitý (Larus argentatus), slovensky čajka striebristá, je
velkým zástupce čeledi rackovití (Laridae) u nás. Jde o statného, klidného ptáka s nápadně
silným zobákem, který dosahuje hmotnosti 0,7 až 1,5 kg, s
…
Začínám slovy textu písně: Arizóna, to je pravých mužů zóna… Jasně,
Arizona patří mezi "Zápaďácké státy". Leží na jihozápadě USA, je rozlohou šestý největší
stát USA. Stala se státem USA v roce 1912 jako 48 stát v pořa
…