Atlas motýlů: Okáč zední (Lasiommata megera) z čeledi babočkovitíOkáč zední - plachý motýl suchých stanovišť2.8.2015 | Otakar Brandos
Okáč zední (Pararge megera), ve starší literatuře také Lasiommata megera) si oblíbil suchá stanoviště. Okáče zedního můžeme spatřit na zídkách, kamenitých stráních a stepích, ale také na úhorech, polních cestách či zbořeništích a vřesovištích. Od nížin a pahorkatin až po vrchoviny. Ve vyšších horách se s okáčem zedním již ale nesetkáme. Okáči zední rádi usedají na kamenitý podklad. Okáč zední je rozšířen po téměř celé Evropě vyjma Skandinávie. Osídlil ale také sever Afriky, Blízký Východ a jeho hranice výskytu se na východě táhne až do oblasti střední Asie a západní Sibiře. U nás je rozšířen po celém území, nebývá však nikde hojný. Okáč zední létá sice poměrně pomalu, ale klikatě. Ke snadné kořisti tak rozhodně nepatří. Stejně tak se špatně fotografuje, neboť se jedná o velice těkavého motýla, ke kterému se velice těžko přibližuje. A navíc i pouhé cvaknutí závěrky jej dokáže snadno vyplašit… Čtěte také: Okáč bojínkový: Obyvatel pasek, křovinatých strání a luk Okáč zední má u nás dvě a výjimečně až tři generace. První se objevuje v dubnu a létá až do začátku léta. Druhá generace létá od července do září až října. Dospělci se rodí z kukel housenek poslední generace, které přezimovaly. Některé housenky se však kuklí ještě před začátkem zimy. Okáč zední je středně velký motýl s rozpětím křídel 38 - 45 mm. Líc jeho křídel má nápadnou kresbu, výraznou hnědooranžovou síť. Zato rub křídel je nenápadný, šedě mramorovaný, což poskytuje tomuto druhu dokonalé maskování. Z dalších našich okáčů je okáči zednímu asi nejvíce podobný okáč ječmínkový (Pararge maera). Samička vajíčka klade jednotlivě na listy, stonky i kořeny žírných rostlin, kterými jsou např. metlička křivolaká, válečka prapořitá, kostřava ovčí, medyněk vlnatý, jílek, sveřep, lipnice a další druhy trav. Zeleně zbarvená housenka s bělavými tečkami tak rozhodně nepatří k vybíravým. Další související články:+ Okáč prosíčkový, všudybýlek mírného pásma+ Okáč pýrový (Pararge aegeria): Motýl, který si oblíbil lesní biotopy + Bělásek zelný, jeden z největších denních motýlů u nás + Babočka admirál (Vanessa atalanta) + Babočka bodláková (Vanessa cardui) + Babočka jilmová, poměrně hojný motýl zahrad i lesních mýtin + Babočka kopřivová (Aglais urticae) + Babočka paví oko (Inachos io) + Babočka síťkovaná, jeden z našich nejpodivuhodnějších denních motýlů + Otakárek fenyklový (Papilio machaon) + Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) Líbil se vám tento článek? |
|