Amanita vaginata (muchomůrka pošvatá), slovensky muchotrávka pošvatá, další z jedlých muchomůrek

Klobouk houby o průměru 50 - 120 mm je zprvu vejčitý až paraboloidní, později sklenutý až lehce vmáčklý, s tupým hrbolkem, šedý až šedě okrový, hnědavý, další formy jsou bělavé až olivového zbarvení, občas se zbytky vela, hladký a na okraji hrubě rýhovaný. Pokožka je hladká a lysá. 5 až 10 mm vysoké, středně husté lupeny jsou bílé, na ostří jemně vločkaté, křehké a volné.

Válcovitý třeň dlouhý 80 až 120 mm je v mládí krátký a tlustý, postupně se však prodlužuje a zeštíhluje, kdy má v průměru jen 7 až 15 mm, směrem vzhůru tenčící se, bělavý, později až šedý a pokrytý drobnými vločkami. Báze třeně je srostlá se spodní části pochvy, jejíž horní část je volná a odsedlá až kalichovitě rozšířena. Křehká dužnina je bílá, bez vůně a jemně oříškovou chutí. Za syrova je houba mírně jedovatá, je nutná delší tepelná úprava. Je vhodná jen do směsí, nehodí se k sušení. Kulovité výtrusy mají v průměru 8 až 12 µm, výtrusný prach má bělavou barvu.

Muchomůrka pošvatá roste od května do října / listopadu v listnatých i jehličnatých lesích, většinou pod buky, smrky a nebo v doubravách, v nížinách a pahorkatinách až do výšek okolo 800 m n. m. Upřednostňuje kyselejší půdy. Nezkušení houbaři si mohou tuto houbu splést se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), které mají na třeni prsten (avšak pozor, u starších plodnic se prsten může ztrácet), a nebo s jedlou muchomůrkou hnědožlutou (Amanita battarrae), která roste především v smrčinách.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.