Muchomůrka ježohlavá (Amanita solitaria, syn. Amanita
echinocephala), slovensky muchotrávka ostnatá, je poměrně vzácný druh
nejedlé houby z čeledi muchomůrkovité (Amanitaceae). Muchomůrka ježohlavá
často roste pospolu s podobnou muchomůrkou šiškovitou (Amanita stabiliformis),
která však patří mezi jedlé houby.
Masitý klobouk o průměru 60 až 130 mm je zprvu polokulovitý, později plochý,
někdy ve středu mírně stlačený, bílý až nahnědlý či šedohnědý, občas s olivovým
nádechem. Má výrazné odstálé, tmavší bradavky nepravidelného až jehlanovitého
tvaru. Bělavé lupeny později žloutnou, u starých plodnic mají až hnědavou barvu
s olivovým nádechem, v mládí jsou překryty bělavým velem.
70 až 120 mm vysoký třeň muchomůrky ježohlavé má v průměru 10 až 25 mm,
dole kyjovitě rozšířený, hlízovitý, na bázi naopak kořenovitě ztenčený, bez
pochvy, bělavý se zelenavým nádechem a s blanitým ovislým prstenem. Bílá dužnina
je pevná, nevýrazné chuti i vůně, která se u starých plodnic mění v nepříjemný
zápach připomínající ten špitální. Dužnina na řezu lehce žloutno a nebo zelená.
Elipsoidní výtrusy mají rozměry 9 až 11 × 6 až 8 µm, výtrusný prach má nazelenalou
barvu.
Muchomůrka ježohlavá u nás roste od července do října v listnatých a smíšených
lesích teplejších poloh, od nížin a pahorkatin až do podhorského pásma, zpravidla
pod duby, buky a habry. Preferuje zásadité, vápenaté a dostatečně humózní půdy.
Jde o poměrně vzácnou houbu, která byla u nás zapsána do Červeného seznamu jako
ohrožený druh makromycetů.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
S těžkým srdcem začínám zrát k poznání, že po dvaceti letech
téměř pravidelných cest ztrácím vhodné destinace na mém oblíbeném Balkánském
poloostrově. Jistě, ještě nemám pořádně zpracované Řecko, Makedonii a ani
…
Volavka bílá (Ardea alba) je velký brodivý pták z čeledi
volavkovití (Ardeidae), která je vzrůstem podobná příbuzné volavce popelavé
(Ardea cinerea), ale zbarvením je zaměnitelná za volavku stříbřitou (Egretta garzetta)
…
Je to dva roky dozadu, co jsem navštívil zříceninu hradu
Libštejn. Pro mne bylo největším překvapením, že jsem celou cestu šel k hradu
z kopce. Tato romantická zřícenina spadá pod obec Němčice v Západočeském
…
Slovenské pohoří Považský Inovec je sice nevysoké, nejvyšší
hora Inovec má "pouhých" 1 042 metrů, ale je to pohoří mimořádně malebné. Já si
jej před léty doslova zamiloval a při každé možné příležitosti se do něj velice
…
Stoupání v podobě bezmála čtyř stovek výškových metrů na
šesti kilometrech se dá zvládnout i na Vysočině, konkrétně se startem ve Víru,
v hlubokém údolí řeky Svratky. Pohodlně zaparkovat je možné pod přehrad
…
Zkamenělý zámek je skupina skal, přírodní památka a významná
archeologická lokalita ve Žďárských vrších v geomorfologickém okrsku Borovský
les. Zkamenělý zámek nalezneme v katastrálním území České Cikánky jen malý
…
Kombinaci zachovalé přírody s architektonickými památkami
nabízí naučná stezka kolem Zelené hory ve Žďáře nad Sázavou. Zahrnuje dva okruhy
a výhodou je, že právě v této lokalitě jsou soustředěny nejvýz
…
Ráno bylo jako malované, chtělo by se napsat k poslednímu
dni treku. Ale nebylo. V Tatrách se honily mraky a po východu Slunce nebylo
vůbec jasné, na kterou stranu se počasí překlopí. Nakonec ale převládá modrá oblo
…
Keď som sa v r. 1971 vrátil z vojny, zostali mi spomienky
na kamaráta Juriho, s ktorým sme spolu slúžili v Hodoníne u delostreleckej batérie
a s ktorým sme spolu zažili naozaj správne vandrácke chvíle pri vojenských cvičeniach
…