Luňák červený (Milvus milvus). Dravci Česka

Luňák červený se velikostí, jak jsem napsal výše, podobá káni lesní. Délka těla se pohybuje v rozmezí 61 až 72 cm, hmotnost od 900 po 1 200 gramů, samice bývají drobnější (průměrná hmotnost samic je asi 930 g). Rozpětí křídel tohoto dravce dosahuje úctyhodných 140 až 170 cm, hákovitě zahnutý zobák dosahuje délky asi 40 mm. Peří dospělých ptáků je svrchu rezavé až rezavě hnědé, vespod béžové, hlava je nápadně světlejší, nápadný je i světlý pruh na horní straně křídel.

Po příletu na svá hnízdiště prozradí luňáka červeného pozoruhodné svatební lety ve velkých výškách, kdy tiše plachtí nad svým hnízdem. Svá hnízda si stavějí obvykle na vysokých stromech a nebo jiných vyvýšených místech, ze kterých mají dobrý rozhled. Jsou velice dobrými letci, dovedně dokáží využívat termické proudy. Často je tak můžeme vidět plachtit na obloze.

Hnízda z proutí luňáci vystýlají textilem a papírem, často i různými odpadky a plasty. Podobně jako nenechavé straky. Na konci dubna nebo na začátku května do něj samice snáší dvě až tři, zřídka i čtyři skvrnitá vajíčka s červenohnědým kropením. Na snůšce sedí zprvu pouze samice, samec ji ale po celou dobu svědomitě krmí. Inkubační doba trvá asi 32 dnů. Péči o potomstvo pak zajišťují oba rodiče, mláďata hnízdo opouštějí asi po jeden a půl měsíci. Pohlavně dospívají ve třetím roce života, ve volné přírodě se mohou dožít 20 až 25 let.

Na jídelníčku luňáka červeného jsou ryby, drobní savci a nebo ptáci, v době nedostatku ale i obojživelníci, plazi a nebo větší druhy hmyzu. Velkou část jídelníčku tvoří ale i mršiny (sbírají uhynulé ryby z vodní hladiny), luňáci tak hrají roli zdravotní policie, u nás tak nahrazují roli supů. Sbírají ale i odpadky a byl u nich pozorován dokonce potravní parazitismus - s oblibou vyhledávají kolonie volavek a sbírají ryby, které volavkám při krmení mláďat vypadnou (např. v CHKO Poodří).

Luňáci červení hnízdí v nížinách až pahorkatinách podél vod a nebo při okrajích listnatých a smíšených lesů. Mnohdy i v blízkosti lidských sídel. U nás se objevuje především na jižní Moravě a v Čechách, v posledních letech je hojnější i v severnějších oblastech Moravy. Areál rozšíření je ale mnohem větší. Zahrnuje téměř celou Evropu a oatrně i sever Afriky. Na rozdíl od luňáka hnědého, který osídlil celou palearktickou, etiopskou, orientální a dokonce i australskou oblast. Luňák u nás patří ke kriticky ohroženým druhům dravců, kteří se do naší přírody začali vracet v 70. letech minulého století po asi stoleté pauze.