Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum), motýl "kolibřík" z čeledi lišajovití (Sphingidae)

Dlouhozobka svízelová je podivuhodný motýl

Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) je skutečně úchvatný motýl z čeledi lišajovití (Sphingidae). Přestože jsou lišaji nočními motýly, s dlouhozobkou svízelovou se můžeme setkat výhradně za denního světla. Dlouhozobky totiž rády vyhledávají prosluněné stráně, lesní mýtiny, ale nevyhýbajíse ani zahradám a parkům.

Dlouhozobka svízelová zaujme svým třepotavým letem a schopností "stát" ve vzduchu. Stejně jako kolibřík. Není proto divu, že mnoha lidem připomíná kolibříka a mylně dlouhozobku za kolibříka pokládají. Nakonec lze dlouhozobku svízelovou bez velké nadsázky nazvat motýlím kolibříkem, neboť kolibříky připomíná nejen svým způsobem letu, "parkováním" u květů během sání nektaru, ale i velice dlouhým sosákem, který může připomínat dlouhý a úzký zobák ptačích "příbuzných".

Dlouhozobka svízelová patří mezi tažné druhy motýlů. K nám obvykle zalétá z jižnějších evropských zemí. Areál jejího rozšíření však nezahrnuje pouze Evropu, ale i severní Afriku a velkou část Asie. Je zdatným letcem, který dokáže překonávat i velké vzdálenosti. Mnohdy i přes 1 000 km.

Čtěte také: Otakárkovití (Papilionidae), nejkrásnější a také největší denní motýli světa

Své vynikající letecké schopnosti prokazuje dlouhozobka svízelová i v horských oblastech, ve kterých vystupuje poměrně vysoko. V literatuře se uvádí výskyt i ve výškách okolo 1 000 m. Na Velké Fatře jsem dlouhozobku svízelovou fotografoval ve výšce přes 1 200 metrů nad mořem.

Rozpětí křídel dlouhozobky svízelové činí 40 až 50 mm. Typickým je mimořádně dlouhý sosák, kterým dokáže sát nektar z bodláků, hadince, chrp aj. Má, podobně jako jiné druhy lišajovitých, úzká křídla a tělo výrazně aerodynamického tvaru. Přední křídla má zabarvena do šedohnědých tónů. Stejně jako hruď. Zadní křídla jsou na líci jasně oranžová, rub je hnědooranžový.

Narozdíl od příbuzné dlouhozobky zimolezové (Hemaris fuciformis) a dlouhozobky chrastavcové (Hemaris tityus) s průhlednými křídly má dlouhozobka svízelová šupinkami kryta celá křídla.

Tento zdatný letec se u nás objevuje (přilétá) od dubna do června. S posledními jedinci tohoto druhu se lze v naší přírodě setkat až do října a výjimečně do listopadu, kdy končí migrace na jih. Některé zdroje však uvádějí, že dlouhozobka svízelová může v našich končinách i přezimovat.

Dlouhozobka svízelová zpravidla vytváří dvě pokolení. Jejich housenky můžeme nalézt na různých druzích svízelů, ale i na ptačinci aj. Vývoj velice žravých housenek trvá okolo 20 dní. Záleží na podmínkách. V posledním instaru dosahuje housenka délky 40 až 45 mm, která se na konci vývoje kuklí v půdě.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.