Súlovské skály a výstup na nejvyšší horu Velký Manín; Považský Karpattrek (1)

Súlovské skály a Velký Manín: trek z Hričovského Podhradí do Piešťan

Asi 170 km dlouhý s převýšením okolo osmi kilometrů byl poslední přechod, který se mi podařilo v rámci plánovaných Karpattreků v Západních Karpatech zrealizovat. Tentokráte byla na programu malebná pohoří na Považí (proto Považský Karpattrek) - Súlovské vrchy, Strážovské vrchy a Považský Inovec.

Z nástupních míst na Považský Karpattrek nakonec z několika variant zvítězilo Hričovské Podhradie, kam máme v Žilině hned přípoj. Hlavně žádné prostoje, alespoň zbude v Hričovském Podhradí (320 m) čas na startovní pivo. Krčma je sice zavřená, ale v místním krámku mají alespoň pivo láhvové. Cíl je také jasný - v Piešťanech.

Hričovský a Súlovský hrad

Po červené turistické značce se důvěrně známá cesta vine nejprve mezi domky, pak po loukách s pěknými výhledy k Hričovskému hradu i na okolní vrchy, kterým na severu vévodí Veľká skala (530 m) s velkými skalisky a skalními řadami.

Čtěte také: Přechod Malé Fatry, Fatransko-tatranský Karpattrek (1)…

Cesta lesem je sice prudká, ale poměrně krátká. Na úvodní provětrání plic to ale bohatě stačí. Buky jsou ještě holé, jaro se ještě plně nestačilo ujmout své vlády. Po té letošní zimě nezimě ani není divu. O 14 dní později by tady již určitě bylo podstatně zeleněji. Jenže v tomto čase mám již něco jiného…

Konečně je tady sedlo. Vlevo je skalisko s pamětní tabulí na leteckou havárii z 27.6.1981 a kousek dále vpravo rozcestí Pod hradom Hričov (490 m). Nachází se tady i nový turistický přístřešek. Při mé poslední návštěvě tady ještě nestál.

Nemůže chybět výstup na hrad Hričov za nejen skvělými výhledy, ale i rozkvetlými konikleci slovenskými (Pulsatilla slavica), jejichž mohutné žlutofialové květy nelze přehlédnout. Na hradě probíhají konzervační práce (dnes tady naštěstí nikdo neruší). Pod palcem je má občanské sdružení Priateľov Hričovského hradu, které vzniklo v roce 2010.

Výhledy z Hričovského hradu jsou excelentní. Javorníky, Bílé Karpaty, Súlovské vrchy, ale i dosud zasněžené hřebeny Malé Fatry a na severozápadě se v dáli rýsuje i vrchol Lysé hory, nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Opravdu nádhera. Do Súlova mi dělá společnost Kamil, před Súlovským hradem se přidává i Jožo Cyprich, kterého znáte z řady článků publikovaných nejen na tomto portálu, ale i v tištěném Trekingu.

Po široké lesní cestě se postupně probojováváme na rozcestí Pod Roháčom (718 m), kde se napojuje nejen hřebenový chodník, ale i chodník od Obrovské brány, impozantního skalního útvaru (více v samostatném článku).

Za úžasných výhledů na Súlovské skály s impozantními bělostnými skalními věžemi tvořenými unikátním súlovským slepencem se postupně pod vrcholem Brada (816 m) a přes vyhlídky Opásaná a Štefánikova dostáváme na rozcestí Sedlo pod Bradou (660 m), kde se k naší červené TZ připojuje modrá TZ z Hrabového. Ten věnec skal opravdu nemá obdobu a rozhodně se neokouká. Jsem tady po - snad po padesáté - a opět neodolám zmáčknout tu a tam spoušť fotoaparátu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Konečně je tady Lúka pod Súľovským hradom (525 m). Odsud je to na Súlovský hrad co by kamenem dohodil. I tento krásný skalní hrad, jenž byl z velké části dřevěný, poskytuje skvělé výhledy na okolní vrcholy. Včetně Velkého Manína, nejvyšší hory Súlovských vrchů. Pod hradem se lze pokochat i krásnou Gotickou branou, která směle konkuruje výše zmíněné Obrovské bráně. O obou se více dočtete v samostatných článcích i s množstvím fotografií. Celá tato fantastická trasa poskytuje skvělé výhledy, které dnes byly okořeněny množstvím kvetoucích rostlin. Ať již zmíněných konikleců, ale i petrklíčů a dalších.

Protože Chata Súlov je dnes zavřená, stavíme se na pivo v obci. Sluníčko svítí a krásně hřeje, pivo má tu správnou teplotu. Proč si jej nedat, když mám za sebou "již" prvních devět kilometrů. Těch zbývajících 160 již bude "hračka". Každá legrace ale jednou končí. Jožo s Kamilem odjíždějí autobusem a já mířím vstříc dalším kilometrům. A opět sám. Na Karpattrecích klasika…

Vrchteplá, Kostolecká a Manínska tiesňava

Takže hezky kolem Chaty Súlov přes rozcestí Súlov, parkovisko (320 m) v Súlovské tisňave a dále pěkně stoupáníčko proti proudu Čierného potoka mezi vrcholy Havrania skala (835 m) a Minarčík (593 m). Konečně je tady sedlo s výhledy k jihu. Přes louky se otevírá pohled nejen na jižní část Súlovských vrchů, ale i na Strážovské vrchy, jejichž rozlehlost vám vyrazí dech. To nekonečné moře izolovaných vrchů a hřebenů budu v následujících dnech přecházet?!

Kolem pramene (upravená stříška i kohoutek, stále funkční) se dostávám do obce Vrchteplá (520 m). Cestou se nechávám příliš unést krásou jarního kvítí, takže začínám mít obavy, zda-li stihnu dojít na Velký Manín, můj dnešní cíl, do tmy…

Další cesta sice vede po asfaltu, "zato" je ale pořádně dlouhá. Přes Kostoleckou tiesňavu se dostávám do obce Záskalie (410 m) a z něj do Manínske tiesňavy. Tady se již moc nezdržuji, byl jsem tady mnohokráte a čas se povážlivě naklonil. Po žluté turistické značce nabírám v četných serpentinách výšku. Jde to ztuha. Navíc již pěkně za šera. Když se konečně vyškrábu na hřeben Velkého Manína (891 m) jsem docela rád a mám dnes toho tak akorát. A to jsem vlastně ani moc neušel…

Tma je jako v pytli. Jsem rád, že jsem si vzal malou, skladnou a lehkou baterku od Vietnamců. Za 35 Kč i s baterkami… Potvora ale nadělá světla dostatek, takže brzy jsem na severním vršku Velkého Manína, ze kterého je to k chatce Severák opravdu kousek. Jenže ouha, na Severáku to žije, podle řevu a vatry je tam pořádná kalba… No ne že bych byl proti družbě, ale jak bych zítra vypadal? Mám před sebou sice jen 28 km, ale po nočním dejchánku bych nemusel ujít ani to…

Vycouvávám a přemýšlím, jak naložit s nově vzniklou situací. Nakonec se vracím na hřeben, kde jsem viděl takový šikovný plácek pod stromem i s ohništěm. Roztahuji karimatku a spacák a uléhám pod stromem, jenž bude dostatečnou ochranou před případnou rosou. Dnešní noc jsem si opravdu maloval jinak. Že ti místní opilci nemohli mejdan o den odložit či uspíšit… To to pěkně začíná. Již nyní jsem zvědav, jak to dopadne zítra v sedle Samostrel, kde plánuji druhou noc…

Kilometráž první etapy Považského Karpattreku

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.