Oravská vrchovina, přechod hřebene na Slovensku; Oravsko-kysucký Karpattrek (4)

Oravská vrchovina aneb přes Roháče na Kubínskou holi a Ľadonhoru

Noc byla opět teplá, takže o nějakém vydatném odpočinku se hovořit nedá. Po šesté hodině to snažení na spaní vzdávám, balím věci a vyrážím vstříc Chatě na Kubínské holi. Od té mě však dělí přes 26 kilometrů a hřebeny Skorušinských vrchů a především Oravské vrchoviny.

Dnešní den by se dal klidně nazvat dnem obdivu Velkého Choče, nejvyšší hory Chočských vrchů. Však si jej vychutnám hned ze tří stran a při různém nasvícení. Opravdu zajímavé. Loučím se s Věží ve Velkém Borovém i s vrcholem Súšava (1 077 m) s rozhlednou a vydávám se vstříc prvním kilometrům. Nad horskými údolími se líně převalují cáry mlhy a sluníčko se tlačí nad obzor nad vrcholky Západních Tater.

Čeká mě pár posledních kilometrů v Skorušinských vrších na pomezí s Podtatranskou brázdou. Po levici se táhnou nádherné louky Svorad nad závěrem Prosiecké doliny dodnes využívané k pastvě a na západě nesměle vykukuje Velký Choč.

Čtěte také: Předchozí část článku, Oravsko-kysucký Karpattrek (3)

Po úbočí vrcholu Diel (1 055 m) a přes Vrchy (927 m) se přesouvám k obci Malatiná, u které je pomyslné pomezí mezi Skurušinskými vrchy, Podtatranskou brázdou a Chočskými vrchy a o malý kousíček k severozápadu i s Oravskou vrchovinou, která odděluje Skorušinské vrchy od Oravské Magury. Podloží je tady neobyčejně pestré. Střídají se tady pruhy vápenců, flyše a dokonce lignitu…

Pastvinami a lesy do Dolního Kubína

Po široké lesní cestě mířím k západu. Obdivuji nádherné vrchy Chočských vrchů. Impozantní Prosečné (1 372 m) i těžbou těžce zkoušené Lomné (1 278 m) s množstvím poměrně čerstvých ran zvaných "paseky". Paseku tady těžaři opravdu nadělali…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Brzy se odkrývají impozantní výhledy západním směrem. Velký Choč se ukazuje v plné kráse, nemohu se těch skvělých výhledů nabažit. Již je to hodně let, co jsem se v těchto končinách toulal naposledy. Více k severu pak nelze přehlédnout Velký a Malý Rozsutec ani táhlý hřeben Kubínské hole skrývající se v oparu.

Slunce peče jako zběsilé, dnes bude opět tropický den. To bude pěkná chuťovčička. Teploty kolem 35 °C opravdu nejsou ideální na dálkové přechody. Neměl jsem však jiný volný termín a chtěl jsem využít pěkného počasí posledního prázdninového týdne. To jsem ale netušil, že to počasí bude až tak pěkné. Vždyť tropická vedra měla skončit již v půlce července…

Obec Malatiná je pěkně skrytá v údolí v závěru doliny Sestrčského potoka. Okolí je opravdu neobyčejně malebné, ale život v zdejším zemědělském kraji bude dosti těžký. Jak se ale říká, něco za něco… Přes rozcestí Pod Mostkami a Malatiná, Staré lazy (842 m) míjím obec Malatiná. Cykloznačení je tady kvalitnější než značení turistické. Až má z toho člověk dojem, že turisté tady na značení rezignovali.

Kolem malé kapličky a za výhledů na Velký Choč mířím po asfaltce stále k západu. Asfalt se na sluníčku pěkně prohřívá, takže jsem brzy zpocený jako vrata od chléva. To fakt nesnáším a proto jsem rád, když značka asfaltku opouští a míří do stínu lesa. Zprvu po louce a za úchvatných výhledů na Oravskou Maguru a Oravskou vrchovinu. Orava je opravdu velice malebný region u našich slovenských sousedů.

Na rozcestí Malcovo se opět letmo dotknu asfaltky. Ta však míří do údolí, zatímco červená turistická značka nabírá kurz ke kótě 796 m nad obcí Osádka (678 m). Slunce pere jako šílené. Přijde mi, že je větší vedro než když jsem byl naposledy na Sahaře. Buď je opravdu vedro a nebo jsem na Sahaře již dlouho nebyl, faktem ale zůstává, že by to chtělo někde dobrat vodu. Její zásoby se povážlivě ztenčily.

Na rozcestí Dielce přecházím úzkou a rozbitou silničku spojující obce Osádka a Pokryváč (633 m) avšak po vodě ani stopy. Scházet do obce se mi nechce. A kdo ví, zda-li by tam bylo vůbec něco otevřeno. Obdivuji skaliska Ostré skaly (814 m) a Tupé skaly nad obcí Vyšný Kubín resp. Leštiny známé zachovalým dřevěným kostelem.

Fotím ještěrku, slepýše, pod nohami se mi mihne i pěkně černě vybarvená zmije, kterou však již vyfotit nestihnu. Škoda. Výhledy jsou stále úchvatné, louky střídají remízky a pásy lesa. Na rozcestí pri sv. Vendelínovi (830 m) se dozvídám šťastnou "novinu" - Dolný Kubín je vzdálen již jen asi hodinu a půl pochodu. Už aby to bylo, neboť zásoby vody došly a připadám si jako vysušená treska.

Míjím se se skupinkou cykloturistů a dále se kochám malebnou krajinou. Výhledy jsou opravdu jedinečné. Tento hřeben jdu prvně a jsem z něj docela nadšen. Tedy až na ten panující žár, který je čím dál tím nesnesitelnější.

Další stoupání, lavička a posezení a pohled do mapy, neboť další cesta není úplně zřejmá. A jasně, je třeba odbočit vlevo k vrchu Predný Krnáč (801 m), přes který vedou dráty vysokého napětí. Kubínská hole i se sjezdovkami je odsud jako na dlani. Podobně jako Dolný Kubín, kam mířím přes vrch Brezovec (700 m).

A po prudkém sestupu konečně Dolný Kubín (468 m). Začínám mít pocit, že jdu z toho vedra do vývrtky. Proto beru ztečí nejbližší hospodu. Kofola a radler jen zasyčí, takže to ještě zopakuji. A na vrch přidám ještě jedno orosené. Je potřeba doplnit vitamíny a ionty. Když se po necelých dvou hodinách trochu zvetím, pokračuji dále. Ven stále nejde ani kofola ani radler, takže to posichruji v místní nádražce. Ale ani tam se nepovedlo. Dehydratace je opravdu prevít.

Chata na Kubínské holi

Na nádraží měním červenou značku za značku žlutou, která vede přes lávku nad řekou Orava do obce Záskalie. Tam obdivuji dřevěnou zvonici. Pak nekonečným stoupáním za docela pěkných výhledů (zpětně) opět nabírám výšku. Překvapuje mě, že se hospodaří až tak vysoko ve svahu. Stále míjím chaty a obdělávaná pole a louky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na rozcestí Studnička jsem chtěl dobrat vodu. Jenže ouha, pramen je durch vyschlý. Na směrovníku je sice uvedena výška 610 m, ale myslím, že to tady bude o něco více. Nemám ale GPS, přít se proto nebudu. Další cesta vede svižně vzhůru. A za úchvatných výhledů až k Západním Tatrám. Vyhlížím neustále i Oravský hrad, ten se mi spatřit ale nepodařilo.

Přes rozcestí Bucľov (802 m) a Kamenný závoz (980 m) se tentokráte již po modré turistické značce konečně dostávám až k Chatě na Kubínské holi. Konečně spása. Dávám vynikající polévku, kofolu a pivu. A dokonce dostanu i volnou postel. Trochu jsem se bál, že to neklapne, neboť chata je plná svatebních hostů, ale místo se našlo.

Ne že bych to nepřežil pod širákem, ale chtělo by to sprchu a spláchnout prach a pot z cest. Je sice ještě poměrně málo hodin, ale rozhoduji se pro nocleh na této chatě. Však je to tady má premiéra.

Kilometráž čtvrté etapy Oravsko-kysuckého Karpattreku

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.