Skorušinské vrchy, přechod hřebene pohoří; Oravsko-kysucký Karpattrek (3)

Skorušinské vrchy, hřebenovka aneb přes Roháče na Kubínskou holi a Ľadonhoru

Dnes mám na programu přechod Skorušinských vrchů. Toto opomíjené pohoří stojící ve stínu Západních Tater má však co nabídnout. Vedle skvělých výhledů na Tatry a Oravské Beskydy především klid, lidí prosté turistické chodníky a velkou pravděpodobnost setkání se s medvědem. Však tento den narazím na medvěda hned třikrát!

Po snídani zamířím k západu po červené turistické značce, která prochází kolem chaty Lux. Směr Skorušina (1 314 m), nejvyšší hora Skorušinských vrchů. Toto oravské pohoří se táhne od Magury Witowske až k obci Malatiná na styku s Chočskými vrchy, Podtatranskou brázdou a Oravskou vrchovinou.

Skorušina

Zprvu po loukách, ze kterých se (za zády) otevírají úžasné pohledy na Západní Tatry. Po levici výhled rámuje uzavřená Osobitá (1 687 m). Po louce poletuje množství motýlů, ale žádný z nich nechce spolupracovat. Na focení nemám příliš času a navíc sluníčko již o půl deváté pořádně hřeje. Než se dostanu k lesu, jsem zpocený jako vrata od chléva. Nesnáším ten pocit, ale při těchto tropických teplotách by se potili i černoši z rovníkové Afriky.

Čtěte také: Předchozí část článku, Oravsko-kysucký Karpattrek (2)

Pod kótou Blatná (1 143 m) a těsně pod lesní cestou narážím na čerstvě rozhrábnutý pařez. Jasný znak přítomnosti medvěda v tomto území. Je to hodně čerstvé, doufám, že si s mackem nezkřížíme cestu. Vyfotím alespoň babočku osikovou, která si tady poletuje a posedává a asi nechápavě kouká na toho blázna, co se v takovém vedru vláčí s těžkým batohem…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přestože léto bylo řádně suché, je na zdejší cestě mokro a hluboké kaluže jsou plné vody. Obvyklý stav. Nepropustné pískovcové podloží dělá své. V zákrutě před sebou jsem zaregistroval nějaký pohyb, ale než jsem se stačil pořádně juknout, bylo zvíře pryč. Přicházím do míst, kde jsem "cosi" zahlédl a v blátě nacházím čerstvé medvědí šlápoty. Dolíčky ještě ani nestačila zaplavit voda. Takže žádná srnka, ale medvěd, to je docela úspěch hned tak po ránu.

Stoupání nabírá trochu větší sklon, ale brzy se objevuje důvěrně známá vrcholová rovinka a za ní, za malým remízkem vrcholový palouk s rozhlednou, posezením a turistickým přístřeškem, který by se dal v případě nouze využít k bivaku. Kousek pod vrchem je i pramen vody. Vede k němu významová odbočka a pořádně vydupaný chodník. Netrefit se nemůžete.

Z rozhledny na Skorušiné (1 314 m) se otevírají pěkné výhledy. Jako na dlani mám Oravskou Maguru, Oravskou vrchovinu, Malou Fatru s Velkým Rozsutcem, ale i Oravské Beskydy s Babí horou a Pilskem, Oravskou přehradu a pochopitelně i Západní Tatry. Z výšky odpovídající zhruba výšce Lysé hory (1 323 m), nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd.

Javorková, Biedna a nekonečné houštiny

Loučím se se Skorušinou, nejvyšší horou Skorušinských vrchů a táhlým sestupem mířím k dalšímu vrchu zvanému Mikulovka (1 193 m). Cestou potkávám dva první a zároveň poslední turisty dnešního dne. Ano, pouhé dva turisty. Na Skorušinu se vybrali ze Zuberce a cíl mají v Oravicích. Pěkná trasa.

Na Mikulovku (1 193 m) i dále z Mikulovky na rozcestí Pod Javorkovou (1 140 m) je to stále v lese bez větších výškových rozdílů. Cestou narážím na medvědí "kákošku" i starší stopy, huňáči si tady pochutnávají na zralých borůvkách. Na Oslím vrchu (1 039 m) potkávám lesáky odklízející kalamitu a o kus dále borůvkáře. Z Habovky to tady není daleko.

Výhledy z Oslího vrchu jsou úžasné. Malá Fatra od Chlebu až po Velký a Malý Rozsutec, Oravská Magura a velká část Oravské vrchoviny. A dole v údolí Oravský Biely Potok, další to postupový cíl.

Po krásných loukách a za úžasných výhledů schází směr sedlo Biedna. Po levici se objevuje vrch Mnich (1 110 m) nad Zubercem a Kopec (1 254 m). Fakt vypadá jako pořádné kopčisko. V tomto vedru to bude asi slušná makačka. Dávám pauzu, sváču, nandávám suché ponožky a relaxuji. To tropické vedro je opravdu úmorné. Fakt jsem si vybral zase skvělý termín…

Po rozcestí Nad Studienkami (943 m) v mapách označované také jako sedlo Biedna je krajina opravdu úžasná. Věřím že po shlédnutí fotek v připojené fotogalerii mi dáte za pravdu. Tento úsek hřebene Skorušinských vrchů jdu poprvé a upřímně jsem z něj nadšen. Krásné výhledy, malebná krajina a žádní lidé. Hotový balzám na duši.

Následují další malebné louky s břízkami. Když rostou houby, tak tady musí z trávy vykukovat spousta hnědých klobouků. Opravdu skvělý terén pro houbaře. Borůvčí je zbarveno jako někdy na podzim v září či říjnu, lístky hrají barvami všech odstínů červené. Za zády se ukazují Západní Tatry v celé kráse, zajímavý pohled.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Za jedním z příjemných posezení ale idylka končí. Objevují se polomy. Chodník je těžko průstupný, je potřeba obcházet a přelézat množství popadaných stromů. Na jednom z míst nacházím čerstvě zválenou trávu, slyším i praskání suchých větví. Nechci strašit, ale pravděpodobně se míjím s dalším medvědem, jehož nespokojení mrmlání se nese až ke mně.

Když se konečně dostanu na rozcestí Košariská (913 m), tak si zhluboka oddechnu. Netuším však, že předčasně. Za sebou mám totiž tu lepší část. Ta horší je teprve přede mnou…

Další cesta je tak trochu zoufalství. Opičí dráha. Musím dokonce sundávat batoh, přehazovat jej či tlačit dole pod roštím. Než se dostanu k těžařům odklízejícím tuto kalamitu, jsem opět mokrý jako vrata od chléva. Chlapící na mě nevěřícně koukají (asi jsem celý od jehličí musel vypadat jako lesní muž) a ptají se, jak daleko ty polomy sahají. Když jim říkám, že asi půl kiláku tak viditelně poblednou.

Toho půl kilometru jsem přecházel asi hodinu. Byla to největší makačka na celé trase Oravsko-kysuckého Karpattreku. Vy se ale nebojte, v nejbližších dnech bude tato část turistického chodníku již opět volně průchodná. Na rozcestí Stará mať (829 m) opouštím hřebínek a pěkně po spádnici mířím do obce Oravský Biely Potok (640 m), nad kterou je upravený pramen vody (kousek před můstkem).

Po můstku přecházím dravou bystřinu s kamenitým dnem zvanou Studený potok a již jsem v obci. Krčma však nikde v dohledu, ani u kostela. Kupuji tedy alespoň v obchodě dvě plechovky vychlazeného radleru a plechovku piva, které vyžunknu ve stínu lípy u pěkně opraveného kostela. Snad jsem příliš nebudil pohoršení dávat si pití před svatostánkem. Když ale ono nebylo kam jinam sednout a hlavně - nikde jinde nebyl stín.

Kopec, Malé Borové a Veľké Borové

V Oravském Bílém Potoce dočasně opouštím červenou značku a po žluté se vydávám vzhůru k vrchu Bane (943 m). Po loukách kolem pěkných Božích muk a kolem vysílače jednoho z mobilních operátorů. Slunce pere jako zběsilé, vedro jako v peci. Jsem rád, když konečně zapadnu do lesa. Z vrchu Bane je krásně vidět Babí horu, vykukuje i "růžek" Oravské přehrady.

Dále vede cesta lesem. Již po modré turistické značce. Nejprve pěkně po rovince, od pramene pak pěkně vzhůru. Malý pramen se nachází kousek za vrchem Bane a kupodivu voda zde teče i v tomto suchu. Jedná se tak o jeden z mála spolehlivých vodních zdrojů na hřebeni Skorušinských vrchů. Pramen je asi 100 metrů od sedýlka, přístup je dobře označen dřevěnými šipkami i významovou značkou.

Na Kopec (1 251 m) je to pořádný strk. Nekončící stoupání vysává z člověka poslední zbytky fyzických a především psychických sil. Na Kopci se opět napojuji na červenou značku, která se vine skrze celými Skorušinskými vrchy. Z vrchu pěkně strmě po spádnici k jihovýchodu a po napojení na lesní cestu k jihozápadu do sedla Prípor (1 135 m).

Stíny se začínají pěkně prodlužovat, přece jen na konci srpna jsou dny již o poznání kratší a blíží se podzimní rovnodennost. Vycházím na louky nad obcí Malé Borové a pohledy k východu mě doslova omráčí. Babky, Ostrá, Sivý vrch, Brestová, Salatín, Pachoľa i Baníkov. A na druhé straně Velký Choč, kterého si do sytosti užiji zítra.

Podvečerním sluníčkem nasvícené Západní Tatry mám jako na dlani. A na jihu hřeben Nízkých Tater. Opravdu nádherné výhledy. A na okraji Malého Borového (980 m) krásná roubenka, kterou jsem si soukromě nazval Tatranská vyhlídka. Být to trochu více na západ, byla by to určitě Alpská vyhlídka. Však jsem ji hned přidal do fotogalerie.

Za rozcestím Malé Borové je ohrada s ovcemi a kozami a také pěkné krmítko pro turisty, přístřešek. Zde si dopřávám krátké pauzy a následně přes vrch Polianky (1 066 m) a za východu Měsíce těsně před úplňkem dorážím dnešní etapu do Velkého Borového (893 m) na věž, rozhlednu. Byl jsem tady přesně před 14 dny. Autem. Dnes naopak pěkně pěšmo.

Chvíli spekuluji, že bych hodil nocleh v sousedním krásném penzionu Pri veži, ale chci v noci fotit a rány vyrážet hodně brzy. Proto využívám přístřeší právě ony věže. A to přesto, že má toho dnes tak akorát. Přestože jsem ušel necelých 30 kilometrů… Ta tropická vedra fakt nemusím.

Kilometráž třetí etapy Oravsko-kysuckého Karpattreku

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.