Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 25.11.2015
Treking > Horolezectví > Stubai malebný, Stubai historický a lezecký

Stubai malebný, Stubai historický a lezecký

Prvovýstupy ve Stubaiských Alpách

4.12.2012 | Pavel Roháček

Pokud mezi horolezci zaslechnete jméno Stubai, můžete si být jisti, že překrásné a přátelské údolí táhnoucí se asi 31 km středem mezi devadesáti ledovci a čtyřiceti třítisícovkami, bude jen primárním okrajem jejich rozhovoru.

Horolezec vnímá svět vertikálně a pro tuto schopnost nazírání světa je zde doslova horolezecký ráj a pastva pro oči. Nejvyšší vrchol nese mírumilovný název Zückerhütl (Cukrový vrch). Svým přemožitelům však odolával velice dlouho a musel vyslechnout spoustu odvážných i pokorných výzev nežli dovolil svému přemožiteli dotknout se mraků ze svého vrcholu.

Čtěte také: Dobývání nejvyšší hory světa - Mount Everest

Samotný Ludwig Purtschäller, nazývaný v odborných kruzích Messnerem 19. století a také přemožitel této hory se rozepisuje obšírně v časopise Alpenverein z roku 1894 o této oblasti jak z historického hlediska, tak z hlediska odborného.

Ludwig Purtschäller, reprodukce

Odborná část textu by asi málokoho zajímala, protože horolezecká technika prošla od jeho doby takřka kosmickým vývojem a stala se víceméně záležitosti kuriózní. O samotném údolí však píše toto: "Označení Stubai znamená pás pohoří, táhnoucí se v Tyrolích. Samotný název prošel mnoha přepisy. První označení Stubaie je staré téměř tisíc let. Stubai, Stubei, Stubach nebo Stubachtal jsou odvozeninami původního názvu až k nynější podobě. Tento název si nechal oficiálně potvrdit císař Maxmilián ve 13. století v Brixenu".

Bez vývojových změn však zůstaly názvy vrcholů a ledovců. Označení mohutného ledovce Ferner je pravděpodobně odvozeno od Liesenerské hory Ferkogel i když jsou od sebe hodně vzdáleny. Ohraničující prakticky Stubaiské údolí na jeho začátku a konci.

Samozřejmě nás bude zajímat horolezecká historie této pozoruhodné oblasti. Hluboké lesy, horské bystřiny a osamělá panenská místa se staly exponovaným objektem pro lov, rybaření a pálení dřevěného uhlí. Zákonitě však došlo k tomu, že člověk, který si zvykl chodit do přírody jen s nataženou rukou musel z existenčních důvodů stále výš a výš do hor. Stále víc si zdokonaloval přirozenou cestou primitivní horolezeckou techniku a stále vylepšoval svoji výstroj, která byla nutná k přežití v extrémních podmínkách.

Jiný pohled na hory však měli panovníci. Pokud nekrátili svoje kratochvíle lovem zvěře, zajímal je tento členitý terén především z vojenského obranného nebo někdy také z útočného hlediska. Císař Maxmilián přišel do této oblasti se svými poradci přesně s těchto důvodů. Přišli hledat nové cesty pro kanóny a vojenskou techniku, aby mohl soupeře překvapit nenadálým útokem nebo pevně zformovanou obranou horských průsmyků a nově vybudovaných cest.

Nutno dodat, že mnohé s těchto plánů dokázal císař bravurně realizovat. Byl to však především úspěch jeho poradců, neboť Stubai císaře okouzlil natolik, že často zapomínal na své vojenské povinnosti a stále častěji se začal oddávat lovu a turisticko naučným výpravám do hor. Mezi dvořany dostal přiléhavou přezdívku "poslední rytíř a první horolezec".

Tyto překrásné přírodní scenérie dokázaly dokonale přetvořit jeho charakter k humanitnějším cílům. Ve své knize (Theurdank), kterou si nechal vytisknout v roce 1517 sice nadneseně popisuje svoje úspěchy při lovu kamzíků a jiné zvěře, jeho další jsou však už čistě přírodovědná. Stránky s výčtem kamzičích a jeleních trofejí nahrazuje popisem jejich akrobatických skokanských výkonů a jiných bystrých postřehů ze života v přírodě.

Ve své další knize, kterou vydává opět vlastním nákladem popisuje různé horolezecké techniky, smyčky, výstroj, ale také věc na tehdejší dobu nevídanou a my můžeme říct pokrokovou, horolezeckou přilbu, kterou doporučuje podle potřeby vycpat suchou trávou. Zda nadále využíval tyto postřehy pro vojenské účely, není známo.

Ve čtrnáctém století docházelo k prudké industrializaci v těchto horských oblastech. Intenzivně se zde začala těžit železná ruda, zinek a stříbro. Horské bystřiny začaly pohánět mlýnská kola, měchy kovářských výhní a kola malých továrniček. Velkou tradici zde mělo zejména nožířství, kterou si zachovalo prakticky až do osmnáctého století. V roce 1765 navštívil tento kraj sám císař Josef II. a byl rovněž nadšen malebností krajiny a vypínajících se hor.

Do Vídně se vrátil plný elánu a hned následující léto se vypravil se svou manželkou, hrabětem Sauerem a skupinou geologů, kteří se dali okamžitě do pečlivého zaměřování okolních hor a ledovců. Císař s chotí a hrabětem pak vystoupili s několika domorodci na ledovec Ferner. Mnoho nescházelo a ledovec se mohl jmenovat Císař Franz Josef II., ale císař nepodlehl naléhání svých dvořanů a návrh skromně odmítl.

Na Fernkogel, který leží na opačném konci stubaiského masívu vystoupil jako první Peter Carl Thurwieser. Byl členem turistického klubu Altmeister der Ostalpen Hochturistik. Narodil se v roce 1789 v tirolském Kramsachu. Při studiích v Salzburku se spřátelil s místními horaly, kteří ho také získali pro členství v klubu.

V roce 1836 s přítelem Philipem Schopfem z Lisenzu, který byl horským vůdcem, svým bratrem a horalem Keflerem, vybaveni klasickými dlouhými holemi vystoupili 24. srpna na vrchol. Počasí jim příliš nepřálo. Sníh, rozmočený led a nebezpečné sněhové převisy znesnadňovaly výstup a zvyšovaly jejich nejistotu. Po tomto strastiplném výstupu pobyla šťastná trojice na vrcholu celou hodinu. Celý výstup a sestup do první vesničky Liesens trval téměř 19 hodin. Thurwieser během celé cesty pečlivě prováděl barometrická měření a mapoval terén.

O týden později vystoupil Thurwieser jako první turista na Habicht. Na sladké dostali chuť v roce 1863 innsbručan Leopold Pfaunder a slavný Ludwig Barth. Došlo však k něčemu neuvěřitelnému. V domnění, že lezou na Zuckerhütel, ocitli se na sousedním vrcholu. Z tohoto komického omylu je vyvedl pohled z vrcholu Wilden Pfaff na asi o 15 m vyššího souseda. Co nadávek musel vyslyšet horský vůdce Urbas-Loisl, který je doprovázel.

Měli velké štěstí, že se rozhodli svůj omyl příští den napravit. O týden později slezl tento nejvyšší vrchol "mlčenlivý alpinista", vídeňák J. A. Specht. S tichostí jemu vlastní, ale o to pečlivěji připravený si najal "neomylného" Urbas-Loisla a tentokrát byli úspěšní hned napoprvé. Sdělení, že přišel před týdnem o své prvenství, přešel typickým mlčením.

První ženou na cukrovém kopci byla paní Therese Pfurtschallerová z Fulmesu. Se svým bratrem a dvěma horskými vůdci vystoupili 20. září 1886 nejprve na Wilden Freiger. Zdálo se jim to však ještě málo a o několik hodin později odpočívali na Souklarspitze.

Za další čtyři hodiny na Wilden Pfaff. Zde prohodila lakonicky Therese "Zuckerhütl by byl taky dobrý" a opravdu na něj vystoupili. Jen co se přehoupla půlnoc, sbalili si instrumenty a pospíchali do Söldenu, kde opět přespali a příští den po devítihodinové chůzi dosáhli nádraží v Ötzu. Doma ve Fulmesu se ocitla po čtyřhodinové chůzi z Innsbruku. Dobré nohy, že? Železnice mezi Innsbrukem a Fulmesem byla otevřena teprve v roce 1904.

Nemůže být žádných pochybností o tom, že Innsbruk, město mezi centrálními Alpami a Karvendelským pohořím je centrem horolezců. Innsbručané nemohli v žádném případě stát opodál. Ke konci roku 1850 odkryli žáci přírodovědecké školy pamětní desku svému profesorovi Leopoldu Pfandlerovi, který do svých učebních osnov zahrnul také lásku k přírodě a horám.

Na Stubai měl Pfandler za partnera neméně slavného Ludwiga Bartha se kterým udělal prvovýstupy na Alpener Freiger, Falhesoner, Seespitze a Hofmannspitze. Později se k nim přidali ještě Fritz Lantschner a Julius von Ficker z Westfálska. Tito čtyři mušketýři toho prošli opravdu hodně, dokonce i dva brilantní prvovýstupy na Wilden Freiger a Feuerstein v roce 1857.

Krátce po založení Německého Alpinistického Spolku v roce 1869 vznikla také innsbrucká odnož a měla se čile k světu. Značkovali cesty turistům, udíleli licence horským vůdcům, stavěli provizorní horské chaty a záchranné boudy. Nejvýše položená byla Backerhaus ve 3 195 m.

Nové impulsy do nově rodících se klubů přinesl horolezec a přírodovědec v jedné osobě Karl Grailer. Se skupinou přátel zřídil v Innsbruku roku 1893 Akademický Klub Alpinistů. Nebyl to uzavřený klub přátel hor, ale zcela otevřený spolek, který byl přístupný nejen akademikům, ale především těm, kteří by mohli být a také byli nějakým způsobem přínosem pro hory, přírodu a lidstvo. Velký důraz kladli na to, aby v jejich klubu tepalo vždy kamarádské srdce.

V knize Der Stubaital je kladen na tento lidský faktor velký zřetel, ale tuto knihu, kterou vydali společně museli také komerčně využít. V knize je plno velice kvalitních a praktických map, odborné popisy výstupů, rady na cesty a návody pro výcvikové trenéry pro práci s mládeží, které měly rozvíjet tělo i ducha.

Společně vydávají také další velice kvalitní knihy Karnwendel (1904), Gipfelsturmer (1911), Melzerkweppen (1914). Na těchto výchovně ušlechtilých základech byli vychováni další pokračovatelé těchto tradic a pokušitelé mnoha hor, kterým bylo kamarádské srdce nadevše. Otto Melzer se nezapomenutelně podepsal na severní stěně Praxmerkspitze, Karl Berger a Otto Ampferer na Companile Basso v Bretanské skupině.

Ve výčtu této slavné kroniky bychom mohli objevit další slavná jména jako Wastl Mariner, Matthias Auckenthaler, kteří se proslavili husarskými kousky při záchranných akcích v horách, dostali brzy přiléhavou přezdívku: "muži šestého stupně". Zlatou kapitolu však tvoří výkony legendárního Hermanna Buhla, který velice brzy překročil alpský rámec a nesmazatelně se zapsal v Himalájích některými výstupy a prvovýstupy.

Zimní lezení na Stubai

Už za císaře Maxmiliána se staly sněžnice nezbytnou součástí lovců a vojáků, kteří střežili hranice. Lyže se používaly jen v nižších polohách, kde terén nebyl tak technicky náročný. V roce 1894 však Max Peer začal propagovat skialpinismus. Vydával se s lyžemi stále výš a sjížděl stále vyšší a vyšší horské stěny. Bohužel zahynul nešťastně pod sněhovou lavinou. Přesto však našel spoustu následovníků.

Akademický Alpen Klub se rozšířil o další nevídané odvětví zimního lezení pomocí sněžnic se sjezdem na lyžích. A brzy přišly první úspěchy. Byly však vykoupeny četnými úrazy a omrzlinami. Výstroj přece jen nebyla tak dokonalá a podcenění hor přineslo své oběti. Přesto však vzaly za své vrcholy Wilden Hinterbergls, Ruderhofspitze (1898), Winderscher Daunkogel (1898). Vše v zimním období.

Nejaktivněji si počínal Othmar Sehrig. Na sklonku století, zakládá jako první soukromou lyžařskou a horolezeckou školu. Jeho profesionální lyžařský cirkus pořádá lyžařské sjezdy a běžecké soutěže. Mnozí s těchto členů se stávají mistry své země a někteří se účastní olympijských her. Výtěžky z těchto akcí však většinou pohlcují jejich zimní horolezecké aktivity.

Tyto pionýrské doby, draze zaplacené lidskými životy a zdravím, však posunuly hranice lyžařské techniky, výstroje lyžařů a horolezců až do časů jak je známe v dnešní podobě. Parta kolem Sehriga, Antona Tschona, Fridolina Hohenleitnera a dalších, sjíždí alpským stylem na lyžích v letech 1907-1909 Dauenkogel, Rosskogel a Ferkogel. V roce 1909 pořádá Akademický Klub ve spolupráci se svazem první rakouské mistrovství ve všech disciplínách, ale to už je jiná stránka mince.

Další související články:

+ Ketil 2011, lezení velkých stěn v ledovém Grónsku (1)
+ Na vrchol Mount Everestu chce zamířit teprve 9letý Nepálec!
+ Olperer (3 476 m), Zillertálské Alpy
+ Zillertalské Alpy a horolezectvo
Reklama
Výběr článků
Hory Výstup na Velký Choč od severu z Jasenové
Hory Za kameny a skálami Novohradských hor
Hory Za hradby Rosengartenu, turistika v Dolomitoch
Reklama
Témata našich článků…
Sněžka Slovenský ráj Roháče, ubytování Barborka Jeseníky, ubytování Červená Lhota Téryho chata Říp Praděd Propast Macocha Skalnaté pleso Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Čertovo jezero Beskydy Pieniny Vysoké Tatry Helfštýn Lomnický štít Štrbské pleso Chopok
Reklama
Populární treky
1. Karpattreky Trek z Malé Fatry do pohoří Žiar, Fatransko-turčanský Karpattrek (2)
2. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater
3. Ukrajinské Karpaty Dvoudenní trek na Černou horu a Stoh dolinou Černého Čeremoše na pomezí Ukrajiny a Rumunska
4. České hory Dvoudenní přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku
5. Rumunské hory Vilcan, hory polonin a krásných výhledů
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist