Gasherbrum I (8 068 m n. m.), české výškové horolezectví - kvůli silnému větru se nedalo ani vařit

Tomáše Petrečka a Marka Holečka Gasherbrum I nakonec na vrchol nepustil

Plánovali sedmidenní lezení, nakonec ale byli v jihozápadní stěně osmitisícové hory Gasherbrum I téměř dva týdny. Špatné počasí, husté sněžení, vítr a teploty hluboko pod nulou, Tomáše Petrečka a Marka Holečka až na samotný vrchol hory nepustilo. Pokus o prvovýstup tak horolezcům letos nevyšel. Oba ale za sebou mají nejnáročnější expedici, kterou kdy podnikli.

"První čtyři dny šlo všechno dobře, lezli jsme rychle a počasí nám přálo. Před bivakem ve výšce 7 300 metrů přišly technické obtíže v podobě překonání labyrintu skalních komínů a koutů. Ty jsme po delší době překonali a ve večerních hodinách unavení a zmrzlí začali kopat polici pro stan v sedmdesátistupňovém ledovém svahu."

Čtěte také: Mount Everest a horolezecké rekordy

"Vše se povedlo," popisuje začátek výstupu Tomáš Petreček a dodává: "V dalších dnech se změnilo počasí, začalo silněji foukat a hodně se snížila viditelnost. Byli jsme nuceni zůstat na místě a podnikat pokusné výpady do stěny. Byla nám strašná zima. Přidržovali jsme stan, abychom o naši střechu nad hlavou nepřišli," vzpomíná na obtíže ve stěně Petreček.

Pobyt ve výšce nad sedm tisíc metrů - takzvané zóně smrti - je pro tělo extrémně náročný. Horolezcům rychle ubývaly síly i zásoby jídla, které měli propočítány na zhruba sedm dní. Od meteorologů měli zprávy, že by se počasí mělo zlepšit a tak čekali.

"Venku se kvůli silnému větru nedalo vařit a ani moc pohybovat. A tak se veškeré přípravy jídla i pití odehrávaly přímo ve stanu - tedy v prostoru asi dva krát jeden metr," říká Tomáš Petreček.

Počasí se v dalších dnech skutečně změnilo, ale k horšímu. Petreček s Holečkem tak po více než týdnu v zóně smrti začali s ústupem. Ukončili pokus o prvovýstup a soustředili se na bezpečný sestup do základního tábora. V tu chvíli se jim také vybil satelitní telefon a na několik dní ztratili kontakt s okolím.

Sněžení a vítr znemožňovaly rychlé slézání dva tisíce metrů vysoké stěny. "Začaly se tvořit sněhové laviny, které svištěly stěnou těšně kolem nás. Museli jsme být hodně opatrní a v rámci možností co nejrychlejší. Stejnou cestou, kterou jsme lezli nahoru, jsme se museli dostat také zpět."

"Slézání pozpátku jako rak - mnohem složitější, než dostat se nahoru. Člověk musí dávat pozor při každém kroku. Za jeden sestup jich udělá desítky tisíc ve stále se měnících sněhových i ledových podmínkách. Na jištění není čas ani materiál. Jen několik délek v cestě se musí slanit," popsal obtížný sestup Petreček.

Do základního tábora se oba horolezci dostali zhruba po čtyřech dnech. "Když, počítám ztráty tak to jsou: jedna termoska, která mi upadla, nějaké horolezecké vybavení, které jsme nechali ve stěně, zničený stan a úbytek na váze pět až deset kilogramů," uzavírá Tomáš Petreček.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.