Treking > Cykloturistika > Slovinsko na kole, trasa z Břeclavi do Ajdovščiny
Slovinsko na kole, trasa z Břeclavi do AjdovščinyCyklotrek přes Slovinsko na Klagenfurt (1)30.11.2014 | Ludvík Jacek
Původní idea byla: vyjet z Bratislavy, škrtnout Maďarsko, Slovniskem k moři - nejspíše Piran a pak zpět do Klagenfurtu na Vindobonu. To vše asi za sedm dní a na těžko. Že původní idea trpěla značnou naivností - o tom jsem se na Slovinských silničkách přesvědčil rychle. Nicméně, přestože namísto moře mě musela jako obracecí bod stačit Ajdovščina a sedm dní se rozrostlo v necelých devět, podařilo se mi "snad" navštívit několik spíše turisticky opomíjenějších oblastí Slovinska. 1. Břeclav - Bratislava - RajkaPůvodní idea by byla… ale původní ideje jsou vždy od toho aby nakonec bylo vše trochu jinak a místo do Bratislavy jedu do Břeclavi. Nebudu zde rozebírat jisté dramatické okolnosti nákupu zpáteční jízdenky z Klagenfurtu do Prahy na e-shopu ČD. Zvláště i z toho důvodu, že vše nakonec dopadlo až kupodivu dobře. Chci jenom poznamenat, že tato záležitost jakoby předznamenávala charakter celého výletu - tedy: cesta bude, ale peripetie taky. Čtěte také: Dunajská cyklostezka - objevovat a užívat si Dunaj Tak Břeclav. Takové ty běžné záležitosti jako hledání levného nákupu a koukání po cyklostezkách. Až do Bratislavy totiž nemám mapu. Instiktivně si říkám "kolem Dyje musí něco vést" a tak se napojuji na cyklostezku 43. Ta vede pobřežními lesy a kolem zámku Pohansko až do obce Lanžhot. Podle mé dosti zaneřáděné paměťové mapy nějak nejasně tuším, že Lanžhot už má něco společného s hranicemi tak volím tento směr. Z Lanžhotu pokračuji po silnici na Kúty - to už mi zní jasně Slovensky. Kolem řeky Moravy vede jakási cyklostezka do Blavy, ale vzhledem k tomu, že nemám moc času a těžce naložené zadní kolo, nechávám ten terének být a napojuji se v Kútech na silnici č. 2, která zkrátka vede do Blavy absolutně jasně - jako blesk. Uživatelsky jí doporučit nemůžu, jedná se docela o hustý provoz - i když je sobota - nicméně nejrychlejší možnost a s výhledem na Malé Karpaty. Blava se již zjevuje i s impozantní Devínskou Kobylou v pozadí, ale taky s absolutně černou a hrozící oblohou. Úkryt volím brzy a to na zastávce Bratislava - Lamač. Asi za hodinu pochopím, že bohužel… se vším se musí na cestě počítat a tak za vcelku vtipného poskakování našich "spoluobčanů", kterých je momentálně zastávka "Lamač" plná, balím zoufale co jde do pláštěnky. "Kam jedete pane?" ozve se za mnou hlas nepochybně patřící někomu z té mumlající, zpívající a poskakující záplavy. Zamyslím se a přijdu na to, že sám vlastně přesně nevím, tak jenom pokrčím rameny obrátím se a řeknu "daleko…fakt hodně daleko" a už vyšlápnu do deště. Padám jakousi hlavní silnicí pod Bratislavský hrad k mostu SNP. Je mi jedno kudy, ale hlavně se nějak dostat k Dunaji, odtamtud totiž vede cyklostezka na Rajku. Jmenuje se 001a a nacházím ji vcelku rychle. Z Blavy se dostávám do Dunajských luhů poblíž Gabčíkova. Cesta je pěkná, příměstská, zajímavá pro milovníky lužních lesů i lemovaná různými podniky, ale nad vším tím se mi válí nepropustně šedá obloha a prší…prší…prší. Takže kdesi těsně před Rajkou vzdávám nesmyslný boj s "deštivými mlýny". Rychle zapadnu do nejbližšího porostu, stavím stan, přikrývám co se dá a jdu spát. 2. Rajka - Mosonmagyaróvár - Fertöd - Csepreg - SzombathelyA ráno… je pro velký úspěch vymeteno, jasno i teplo. Na silnici před Rajkou pod modrou oblohou jenom nejasně doufám, že se mi snad ty zabalené a mokré hadry nějak vysuší. No… směr je zřejmý. Z Rajky na Mosonmagyaróvár volím menší a objížděcí silnici přes Dunakiliti a Feketeerdö. Jedná se o opravdu příjemnou ranní projížďku téměř bez provozu aut. V Mosonmagyaróváru poprvé pokukuji po možnostech levného nákupu. K tomu se zdá být vhodná všudypřítomná značka Reál (asi). Mosonmagyaróvár stojí za prohlédnutí i jako město s větší koncentrací památek. A dál, dál do nížiny za doprovodu slunce, větru, prázdnými vesnicemi obestřenými pro mě tajemným maďarským jazykem, kolem nízkých domků se zataženými roletami atd., jakousi zapomenutou periferií. Občas mi to opravdu připomene obrazy z filmů Bély Tara, naštěstí bez deště. Ale z poezie "back to reality". Trasa je následující: Jánossomorja, Andau - projedem se pár minut Rakouskem a pak zase do Maďarska. Následující Fertöd letmo minu bez návštěvy zámku Esterháziů. Z toho letmého pohledu mě samotné město připadá jako jistá pohraniční vábnička pro bohatší sousedy, ale… třeba by někdo soudil jinak. Pokračujme v sadě maďarských jmen. Cesta na Lövö je snad i mírně kopcovitá takže si poprvé uvědomuji, že jedu na těžko, che… kdybych tenkrát věděl co mě čeká ve Slovinsku. Pak… vlastně jak? …asi přes Csepreg pokračuji na Szombathély, což už je město většího významu. Přesto se mi zpočátku zdá jaksi mrtvé. Tajemství ovšem spočívá v tom, že v centru se konají nějaké ohromné slavnosti, takže koncentrace všech hlav je nahuštěna v několika historických ulicích. Proplétám se všelijak nešikovně se svým kolem mezi stánky. Okukuji a kafuji. Na chvíli zapomenu na čas a cíl a takové ty věci. S tím kolem tu musím působit trošku jak… ale zas na druhou stranu nějaký mladší maďarský pár prodávající tu dražší kafe se se mnou dává do řeči. Obojetně nevalnou angličtinou si stačíme sdělit, že já jsem z Prahy a oni z Budapešti. A to by pro dnešek konverzačně stačilo. Vyrážím směrem na Körmend. Kousek za Szombathély v obci Ják se tyčí opravdu monumentální kostel románského slohu na jehož průčelí zrovna dopadá zapadající Slunce - nelze předat slovy. Dál se krajina vcelku vyprazdňuje a když po delší dobu projíždím hustým lesem, na nic nečekám, zahýbám kamsi do bažin a stavím stan. 3. Körmend - Öriszentpéter - Murska Sobota - LjutomerRáno slyším kapky. Představa o uschnutých věcech se rozpouští v mokru. O nic dramatického se však nejedná. Vylézám ze stanu a zdravím nějaké místní houbaře. Sjíždím do Körmendu, který se mi zdá být pouze jakousi rozstrkaností kolem hlavní silnice, ale vzhledem k tomu, že ho neprozkoumávám hlouběji, nechci soudit. Za Körmendem už se rozkládá příhraniční Örségi Nemzeti Park. Mírně zvlněná krajina, zarostlá a zalesněná. Směrem ke Slovinsku se vlny stávají většímy a většímy. Přejíždím Öriszentpéter a za Magyarszombatfa opouštím tuto ještě cyklisticky pohodlnou zemi nadobro. Slovinsko mě přivítá stylově. Tedy okamžitou jízdou do kopce a následovně výhledem na další moře kopců. Tak to jen aby cyklista věděl o co se jedná. Vítá mě příhraniční Krajinski Park Goričko, který postupně sjíždím dolů na Tešanovce a Rakičan. Z Rakičanu odbočím na Murskou Sobotu, abych konečně viděl první Slovinské město. No vypadá jako každé jiné město… Ne, na jistý kulturní šok zde musím upozornit. Slovinsko opravdu v ničem nepřipomíná nám známý prostor postkomunistických evropských států. To že se jedná o zemi, která to po roce 89 v uvozovkách vyhmátla nejlépe jsem věděl, ale přeci jenom takové skorošvýcarsko jsem nečekal. Další starost mě začalo dělat "spaní venku". Vesnice střídala vesnici a pozemky přepečlivě upravené až jsem se styděl skoro i za malou potřebu. Nicméně během cesty jsem zjistil, že ne každý kraj Slovinska je na tom stejně. Tyto zkušenosti se ještě pokusím shrnout na konci celého článku. Teď zase k cestě. Murska Sobota tedy - moje první Slovinské město. Cyklistické pruhy jsou náhle všude takže zvěsti o cyklisticky přívětivé zemi se potvrzují, nicméně i to by bylo na delší rozbor. Po jistém motání se dostávám na silnici v obci Bratonci která vzápětí přejíždí vcelku zajímavý rovinatý koridor řeky Mury. Ve městě Ljutomer nabývám zkušenosti s levným nakupováním. Tentokrát vyhrává potravinový řetězec Mercator a jeho levné plechovky fazolí a jogurty v akci. Mercator se jinak celkově stal mým živitelem po dobu celé Slovinské cesty. Dál se vydávám po silnici řadou nekonečných absolutně upravených vesnic směrem k městu Ptuj a vstříc zapadajícímu slunci. Brzy se smířím se situací, že hledat zde místo na spaní nebude prostě lehké. Skoro v šeru přijíždím k nějakému kousku lesa, který vypadá pozitivně. Takže neváhám, rychle zahýbám do lesa… a spím. 4. Ptuj - Ptujska Gora - ŠentjurRáno rychle balím a sjíždím do města Ptuj. Jedná se o menší ale živé městečko s bohatým historickým centrem. V turistických informacích si nechávám nabýt mobil a beru prospekt s kempy. Zajímají mě především ty s nejmenším počtem hvězdiček, bez golfových hřišť, tenisových kurtů a dětských koutů. Líně se protahuji uličkami. Sem tam zaslechnu češtinu. Zrovna tu končí festival poezie a tak tu po kavárnách sedí vcelku příjemná společnost. Na nějaké zdi jsou připevněné placky s ukázkami všelijakých současných světových poetů, ale českého reprezentanta tu hledám marně. K odjezdu se mám asi tak po hodině. Silnicí č. 432 pokračuji na Ptujskou Goru. Jedná se o vcelku kopeček překvapivě za městem Ptuj s dominantním kostelem a výhledem na kopcovité Haloze. Z Gory sjíždím na rozcestí v Majšperku odkud vede menší silnice údolím mezi kopci směrem na Poljčane. Po celou dobu můžete pozorovat dominantu devítistovkové hory Boč. No samozřejmě. Asi po devíti kilometrech strávených na této krásné silnici zjišťuji, že jsem někde potratil moji jedinou mapu celého Slovinska. Nezbývá než se vracet - tak trochu naštěstí po větru. Nejzazší možnost místa ztráty byla právě Ptujská Gora a vzhledem k tomu, že v prostoru Mercatoru v Majšperku se nic podobného mapě neválelo, musel jsem zpět na Ptujskou Goru, na které, zatížena kamenem, někde v prostoru barokního kostela, odolávala větru. Chtěl jsem někomu poděkovat, avšak nikdo nikde. No, takže silničku na Poljčane jsem si dal dvakrát. Kromě neustále výhledu na Boč, poskytuje ještě jízda na Poličjane možnost vidět Dvorec Štatenberg a dominikánský klášter ve Studenici. Někde u Poljčane odbočuji vlastní vinou z plánované trasy. Takové chybné odbočení rovná se ve Slovinsku zamotání se do krajiny sjezdů a výjezdů a více než hodinové zdržení. Motám se tedy krajinou kopců mezi Sladkou Gorou a Dolgou Gorou. Vesnici Sladka Gora dominuje barokní kostel sv. Marija a celkovému okolí dominuje především náročný terén, hustě osazený vinicemi. Další související články:+ Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (3)+ Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (2) + Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (1) + Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy I. + Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy II. + Netradiční zimní sestup z Kékeše – střechy Maďarska + Na streche Maďarska, Kékestető aneb Kékes + Putování pohořím Bükk + Krátká návštěva pohoří Mecsek a města Pécs na jihu Maďarska + Maďarsko - počasí, geografie, dovolená Líbil se vám tento článek? |
|