Krajem Peer Gynta - jezero Mjosa, putování Norskem na kole

Z Lillehammeru sem můžeme dojet po 40kilometrovém stoupání

Ať už se do Norska vracíte poněkolikáté, nebo jedete poprvé, jistě při plánování cesty narazíte na olympiádou proslulé město Lillehammer nebo na Čechy oblíbenou divokou řeku Sjoa. Ačkoliv je od sebe dělí desítky kilometrů, jimi vymezená oblast je pro cykloturistiku v Norsku ta nejzajímavější. Nabízí totiž různorodě náročné terény, od těch nejlehčích pro rodiny s dětmi, přes většinu šotolinových cest vhodných pro každého až po náročná příkrá stoupání do velehor s adrenalinovými sjezdy při návratu pro ty nejzdatnější. A co je nejpodstatnější - vyberete-li si pro vyžití tuto oblast, nemusíte již jezdit nikam dál a můžete zde strávit klidně čtrnáct dní i tři týdny.

Lillehammer

Jediné město na světě, které má ve znaku lyžaře. Hladina největšího norského jezera Mjosa v pouhých 122 m n. m. odráží dlouhé hřebeny náhorních plošin nad městem. Těch, kde soutěžili běžci na zimní olympiádě, tam, kde jsou v zimě stovky kilometrů strojově upravených běžeckých tras pro všechny, kde v létě můžete projíždět zvlněnou krajinou a nádhernými údolími s potoky a řekami po cestách, spojujících bývalé statky a rekreační chatky ukryté v nízkém březovém porostu. Ať už se vydáte z Lillehammeru směrem na Sjusjoen či Nordseter nebo přímo na druhou stranu jezera, všude naleznete pro lehkou cyklistiku dokonalý ráj.

Cesta Birkenbeierů

Některé terénní silnice mají v Norsku svá jména. Ta ze Sjusjoenu do Messeltu se jmenuje Birkebeinerveien (v překladu Birkebajnerská cesta). Tudy v r. 1206 na lyžích odváželi do bezpečí birkebajerští bojovníci budoucího krále Hakona Hakonssona ukrytého v torně před pronásledovateli, tudy se vydává každoročně dav dálkových běžců na závod obdobného jména. Na zádech musí symbolicky nést batůžek o váze nemluvněte. V teplém létě se můžete v Sjusjoen před započetím cyklotúry vykoupat v čirém jezeře.

Čtěte také: Norsko a Švédsko na kolech, od šérových ostrůvků západního Švédska…

Po pár kilometrech se vaším hobby stane prohlížení nových i starších chat a budete snít o tom, že právě tady by pro tu vaší bylo to pravé místo. Najednou zpoza zatáčky vykoukne údolí, v něm chalupa, jak přenesená z Krkonoš. I ty husté smrky kolem jsou nějaké povědomé. Jen pozor na všudypřítomné ovce, na šotolince bude pravděpodobně kinetická síla velmi rychlá a gravitační jakbysmet. Proto ve sjezdech poněkud zpomalte.

Doporučuji i dobrou mapu, ze které vyčtete, jak včas odbočit z asfaltové silnice č. 3 (z Elverum do Alvdalu) vlevo do krásného údolí Imsdalen, proti říčce Imsa. Tato cesta sice nezačíná nijak přitažlivě, ale nakonec budete odměněni - pomalu stoupáte, příroda kolem se mění jako v cestě do pravěku, různé mechy, jezírka a štíhlé smrky "kanadského" typu vás donutí zastavit a právě zde chvíli piknikovat.

I při dalším pokračování cesta stoupá, výška stromů se snižuje až se docela mění v zakrslé březoví. Skoro na nejvyšším bodě se otevírá nádherný výhled na pohoří Rondane před vámi. Zde se dá též vcelku dobře bivakovat a večer si ještě vyběhnout na vyhlídku na nedalekou horu.

Friisveien

Cesta z údolí Imsdalen ústí na asfaltovou silnici spojující Atnosen a Ringebu. I ona má svoje jméno - Friisveien. Budete-li mít trochu štěstí, postaví se vám do cesty stádo islandských koní, tak jako se to stalo nám. O pár let později na Islandu vzpomínáme, že tento úsek Friisveien vypadal tak trochu islandsky a že se tam koně museli cítit jako doma.

Silnice začíná klesat z hranice tisíce metrů nenápadně. Nejprve do krásného zapomenutého údolí s pasoucími se kravkami, kde určitě zastavte v "Kaffestova" na velmi dobrou vafli s domácí smetanou a jahodovou marmeládou. Tak jako jinde na severu, i zde vám druhý šálek kávy dolijí zadarmo.

Pak už se opět pomalu začne objevovat les a pokud nezastavíte hned na kraji natrhat pár borůvek, vaše kolo dostane takovou rychlost, že si to opojení vychutnáte až do konce do městečka Ringebu (190 m n.m.). Odtud je zpět k borůvkám daleko - více jak deset kilometrů.

Po oddechu a nakoupení potravin nebo suvenýrů (jedno z levnějších míst v Norsku) určitě věnujte pár minut výjezdu k jednomu ze třiceti norských sloupových kostelů. Sloupových proto, že byly stavěny bez použití hřebíků metodou, využívající speciální základní konstrukci vzájemně vklíněných dřevěných sloupů. Ten v Ringebu patří k nejbarevnějším z nich.

Na západ od údolí Gudbrandsdalen

Vrátili jsme se k silnici E6, jež vede turisty i nákladní dopravu od Švédského Trelleborgu, přes Oslo, Lillehammer, Trondheim, polární kruh a Narvik až na nejsevernější bod Evropy - Nordkapp. Údolí Gudbrandsdalen patří k nejstarším osídleným místům v Norsku, kudy vedla cesta na sever (odtud něm. Nor-wegen, angl. Nor-way). Z Ringebu stačí dojet jen pár kilometrů zpět do Trettenu (lépe po silničce na druhé straně řeky Losna), nebo vpřed do Vinstry či do Sjoa a odtud se vydat na protilehlé náhorní plošiny.

Kde přesně se pohyboval romantický hrdina Ibsenova veršovaného dramatu a Griegovy opery Peer Gynt se můžeme jen dohadovat. Míst s jeho jménem spojených je hned několik - chata Peer Gynt Hytta v Rondane nad městem Otta, každoroční ochotnická představení stejnojmenné hry v obci Vinstra či vyhlídková terénní cesta s jeho jménem (Peer Gynt Veien).

Ta je, stejně jako většina zde popisovaných cest, vhodná i pro cestu autem. Ale pro treková kola či pro lehké rozježdění po dlouhé cestě může být tato trasa tou nejvhodnější. Protože se pohybujeme v průměrné výšce 900 m n.m. a jelikož zde v zimě leží mnoho sněhu (pěkné lyžařské trasy) a v létě dost fouká, pohybujeme se již v prostředí tundry s mnoha různorodými mechy, lišejníky, křovinami a další přízemní flórou.

Na podzim to tu hraje všemi barvami, křemenáče nikdo nesbírá a nepotkáme skoro nikoho. V létě tudy jezdí asi nejvíce aut z popisovaných tras, ale odkud jinud mít jako na dlani pohledy na dvoutisícové špičky, strakatě prostřídané se sněhem a ledovci nejvyššího pohoří Jotunheimen na obzoru v dáli?

Šotolina začíná v rekreačním středisku Skei pod horou Skeikampen (lehký výstup i sestup). Z Lillehammeru sem můžete dojet po 40 kilometrovém stoupání po dobré asfaltce. Celá cesta Peer Gynta je asi 65 km dlouhá, ukončit ji lze i dřív sjezdem do již zmíněného údolí Gudbrandsdalen (Ringebu či Vinstra).

Pokud ji projedete celou, užijete si ještě borových lesů cestou přes Fefor (s možností koupání) do údolí Espedalen. Zde sklesá cesta nejvíce, čeká vás pak několikakilometrové stoupání po asfaltu do obce Vaga. Dále můžete pokračovat 25 km sjezdem po asfaltu do obce Vinstra anebo se vydat dále směrem k Jotunheimenu a k řece Sjoa po další terénní cestě Jotunheim-vegen.

Jotunheim-vegen

Z předchozích dní jste již zvyklí na šotolinu, vítr v protisměru, občasnou dešťovou přeháňku a měnící se krajinu. A tak Vás ani nepřekvapí hrubější až kamenitý povrch této cesty, silný vítr měnící déšť od hor na štípající jehličky do obličeje a ve zdánlivě jednotvárné kamenité krajině se nebudete nudit. Skoro celých sedmdesát kilometrů budete fotit tuto krásnou drsnou krajinu, odbíhat na pozorování ptáků či odbočovat na cesty vedoucí k ledovým černým jezerům. A až zabloudíte, požádáte možná o radu samotného norského krále či královnu, protože na okraji pustiny mají již po desetiletí svou chatu.

Cesta končí v silném protivětru u dlouhého jezera Vinstri, kde se již znovu objevují chaty a nakonec stoupá k malebné vesnici Bygdin, kde si ve stejnojmenném hotelu u stejnojmenného jezera můžete dát další norskou specialitu - krupičnou kaši s ovocnou šťávou.

Po návratu na bivak se večer slunce rozzáří a zalije údolí "skandinávským světlem" z takového úhlu, že zkrásní i ty nejhorší vzpomínky z předešlých kilometrů. A že nevíte co to je "skandinávské světlo?" To nelze popsat, to se musí zažít na vlastní oči a kůži. Kdo jednou okusil ať už šotolinové cesty nebo to světlo, musí se vrátit.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.

---

Diskuse k tomuto článku

přidat názor    zobrazit celou diskusi

---

Přečtěte si další zajímavé články z obsahu

---

Trek · Východný Kaukaz, treking v Azerbajdžane blízko dagestanských hraníc

---

Voda · Horní tok Vltavy na lodi: Helfenburk, Soumarský most a rašeliniště, Teplá a Studená Vltava

---

Turistika · Hochhaide - vysokohorské putování s výstupem na nádherný vrchol ve východní části Rottenmannských Taur / Fotogalerie

---

Turistika · Cima del Cacciatore; od poutního místa k výhledovému vrcholu / Fotogalerie k článku

---

Turistika · Rychlebské hory - Javornicko, turistika v zapomenutém koutě České republiky

---

Zajímavosti · 10 nej Nízkých Tater: Nejvyšší hora a vodopád, největší pleso a největrnější místo na Slovensku