Fascinující historie země Kuš - nejstarší kořeny, deffufy i rodiště boha Amona

Starobylá Núbie, kermská kultura a první království

Prastaré texty vytesané do kamene nám odhalují mimořádně bohatou historii spojenou se starověkými Kušity a tehdejším královstvím Kuš na území dnešního Súdánu a jižního Egypta. Navzdory blízkosti starověkého Egypta a velmi těsnému politickému, kulturnímu, obchodnímu i náboženskému spojení (a také vzájemnému válčení), kdy Egypt platil za civilizaci s patrně nejrozsáhlejším náboženským systémem v tehdejším známém světě, vybudovali si Kušité vlastní panteon božstev a komplexní náboženství, i když je pravdou, že kušitské a egyptské náboženství se v čase vzájemně zásadně ovlivňovaly, ostatně Egypťané dlouho Kušitům vládli a stavěli na jejich území své náboženské chrámy, ovšem poté zase vládli Kušité Egyptu - jde o tzv. období černých faraonů 25. dynastie (747-656 př. n. l.) - a představili mu své bohy. Náboženství bylo v kušitské společnosti zcela klíčovým prvkem, hlavním pilířem kušitské identity.

Nejstarší kořeny v hebrejských textech

V Tóře je Kuš zaznamenán jako vnuk Noeho a pokud bychom přijali výpověď Tóry o obnovení země po potopě, stojí Kuš na samém počátku obnoveného času lidstva. Jeho potomci jsou označováni jako Kušité. Synem Kuše byl podle Tóry - vedle mnoha dalších - Nimrod, první vládce na zemi. Ve starých egyptských pramenech Kuš označuje území Núbie. Podle některých hypotéz hovoří Izaiášova zmínka o etiopském králi právě o panovníkovi Kuše.

Mimochodem Izaiáš nemá pro Kušity právě přívětivá slova: "Běda zemi, kde hmyz šelestí křídly, která je za řekami Kuše! Posílá po Nilu posly, po vodě na loďkách z papyru. Jděte, rychlí poslové, k národu vysoké postavy a lesklé pleti, k lidu široko daleko obávanému, k silnému národu, který po všem šlape, jehož zemi brázdí řeky!" (Iz 18,1-2). Nelze s jistotou říci, že núbijští Kušité jsou potomky vnuka Noemova, jde však o jednu z hypotéz. Dnes je kušitská jazyková větev jednou z větví afroasijské jazykové rodiny. Kušitskými jazyky se v současnosti mluví hlavně v Etiopii, Eritrei, Somálsku, Keni, Džibuti, Tanzanii, Egyptě a Súdánu. Nejpoužívanějšími jazyky v této větvi jsou oromština a somálština.

Starobylá Núbie, kermská kultura a první království

Archeologické vykopávky raných kušitských společností (asi 3700-2800 př. n. l.) na území známém jako Núbie odhalily, že Kušité měli vlastní rituální praktiky zprvu snad nezávislé na staroegyptském náboženství. Byly nalezeny kamenné kruhové hroby s nebožtíky v ohnuté poloze obklopenými pohřebními předměty. Oválné stěny byly dokonce vykládány do vzorů z více barev kamenů. Později, když Kušitům vládli Egypťané, však pohřbívání přejalo egyptský styl s obdélníkovými hroby.

Někteří významní egyptští faraoni byli kušitského původu a hovoří se o nich také jako o černých faraonech, kteří vládli obrovskému území od nilské delty až po nejjižnější hranice Kuše, stovky kilometrů jižně pod dnešním Chartúmem. Významný kontakt mezi starověkými Kušity z oblasti dnešního Súdánu a starověkými Egypťany existoval patrně již kolem roku 3000 př. n. l. Největšího rozkvětu dosáhlo království Kuš mezi lety 1069 př. n. l. a 350 n. l. Největší kušitští faraoni 25. dynastie vládli obrovské říši a zasahovali také do dění na Předním Východě. Kušitský Taharka - faraon Egypta a král Kuše (vládl v letech 690-664 př. n. l.) - měl zabránit zkáze Jeruzaléma a Šalomounova chrámu destruktivní rukou Asyřanů. O tomto kušitském faraonovi hovoří také Druhá kniha královská (2 Král 19,9) a prorok Izaiáš (Iz 37,9). Byl pohřben v království Kuš na pohřebišti El Kurru.

Nejstarší známé království na území Núbie s hlavním městem Kerma (dnes nejvýznamnější archeologické lokalita v širším regionu) bylo prvně zmíněno během 12. dynastie v egyptských pramenech. Před vznikem království Kuš existovala na širším území Núbie mnohá kušitská sídliště s postupně vyspělou kulturou. Území Núbie a kermská kultura a náboženství, které zde prostupovaly společnost, bylo spojnicí mezi mocným Egyptem a subsaharskou Afrikou. (Sahara však tehdy nebyla tak pustá jako dnes.) Proudilo tudy zboží - jako slonovina, kadidlo, zlato, eben, zvířata určená k práci či boji a další - z centrální Afriky do Egypta. Mocenský vzestup Kušitů byl spojen zejména se zlatem - Kušité spatřovali ve zlatě nadpozemskou symboliku slunce. Většina egyptského zlata použitého v hrobkách vládců a velmožů patrně pochází z království Kuš.

Hlavní město Kerma napájené životadárným Nilem je mimochodem podle některých myšlenkových linií jedním z nejstarších městských osídlení v tropické Africe. Kermská kultura existovala patrně již 3 500 př. n. l., jiné zdroje však uvádějí o několik století až jedno tisíciletí mladší odhady. Hovoří se také o Kermském království či Kermské říši (s kulturním vrcholem v období 2 500-1 500 př. n. l). Kermská říše byla patrně druhým nejstarším státním útvarem na území Afriky. Oblast byla snad původně osídlena lovci a sběrači asi v polovině 9. tis. př. n. l. Dochovaly se po nich fascinující jeskynní malby zobrazující ponejvíce zvířata, která tehdy na území žila - dnes už se tam ovšem v důsledku vysychání oblasti nevyskytují.

Město Kerma v Súdánu stále existuje, lze jej bez problému navštívit a prohlédnout si vedle současné súdánské kultury stále oživované Nilem nejrozsáhlejší archeologickou lokalitu celé tehdejší Núbie s fragmenty velkého náboženského chrámu nazývaného deffufa. Jde o chrám vystavěný Kušity přibližně v době, kdy v Egyptě rostly z velkých kamenných bloků nejstarší pyramidy. Na území tehdejšího kušitského království se dochovaly pozůstatky tří historicky velmi významných deffuf. Kermská západní deffufa byla vystavěna na půdorysu 50 × 25 m a byla 18 m vysoká. Pokud si uvědomíme, že tento náboženský chrám byl postaven z cihel (nikoli z kamene) někdy v polovině 3. tis. př. n. l., nezbývá než žasnout a do propadliště dějin odeslat názory, že černí Afričané v dějinách nic většího nevystavěli - ostatně hluboko na jihu opak dokládá i Velké Zimbabwe (samozřejmě však v jiném období).

Pozdější významná kušitská města byla Napata a Meroe. V souvislosti s druhým jmenovaným významným starověkým městem se hovoří také o meroetském jazyce a písmu. Kermská kultura odhalila originální prvky kúšitské víry. V Kermě byli zesnulí ukládáni do hrobek na hovězí kůže nebo na lůžka a uloženi na bok v ohnuté poloze s tváří směřující k severu. Byli oblečeni do bederních roušek nebo zabaleni do ovčí kůže, obklopeni pohřebními předměty v podobě zbraní, šperků, nádob na vodu, keramiky a dalších osobních věcí. Kušitští vládci pohřbívali také své nejoblíbenější koně do hrobek poblíž hrobky královské.

Později začalo vzájemné přetahovaní o moc s Egyptem, které vedlo k postupnému politickému a mocenskému sjednocování oblastí a spojování kúšitských božstev s těmi egyptskými. Například hrobka kúšitského krále Alary (8. stol. př. n. l.) a další hrobky první napatské dynastie ukazují na tradiční núbijský královský pohřeb, ovšem s egyptskými prvky. Starověké egyptské náboženství a starověké kúšitské náboženství se v čase vzájemně ovlivňovaly. Například vyobrazení egyptského božstva s beraní hlavou nápadně připomíná kúšitská beraní božstva vody a plodnosti, která byla původně uctívána v Kermě. Také Menhit - staroegyptská bohyně války vyobrazovaná jako žena se lví hlavou - byla původně bohyní války spojované se sluncem v království Kuš. Rovněž bůh Dedun pocházel z kušitského náboženství a byl přijat také do egyptského panteonu. Podobně božstva Bes, Bastet a další. Na druhou stranu je na některých dochovaných hrobkách v archeologické lokalitě v Kermě zobrazen egyptský bůh Hor.

Klíčová kušitská božstva

Nejdůležitějšími božstvy v kušitském panteonu byli Amon (který měl velkolepý chrám mimo dalších v kušitském městě Naqa, asi 100 km od dnešního hlavního súdánského města Chartúmu na soutoku Modrého a Bílého Nilu), Amanete, Amesemi (měsíční bohyně nebes kušitského města Meroe ležícího o 100 km dál od Naqy po proudu Nilu, zobrazovaná jako žena s půlměsícem na hlavě), Anhur, Anuket (bohyně řeky Nil, jejíž centrem kultu bylo město Kawa, asi 50 km proti proudu Nilu od Kermy), Apedemak (lví bůh, který je zobrazován jak vodí lvy a slony), Aqedise, Arensnuphis, Ariten, Hathor, Bastet (kočičí bohyně, která měla pro Kušity daleko větší význam než pro Egypťany), Bes (bůh zobrazovaný v trpasličí podobě rovněž velmi důležitý pro Kušity, označovaný v Egyptě jako "Pán Puntu" nebo "Vládce Núbie"), Breith, Dedun (s významným chrámem v Džebel Barkalu), Hemen (sokolí bůh), Chnum (původně kušitský bůh, který z hlíny stvořil lidské bytosti), Makedeke, Merul, Mash, Mehet, Menhit, Miket, Sabomakal, Satis a Eset. Byla-li řeč o prastarém městě Naqa, dodám ještě, že nedaleko odtud je fascinující přírodní lokalita černých skal a balvanů - jde o nízké vulkanické pohoří - nazývaná Sabaloka. Zde podle výzkumů sídlili lidé a jejich předchůdci prokazatelně již v paleolitu.

Džebel Barkal - rodiště boha Amona

Výše zmíněná stolová hora Džebel Barkal byla velmi významným bodem, neboť mohutný pískovcový útvar připomínal z jedné strany vztyčenou kobru (kobra měla úzkou symbolickou spojitost s faraonem) a z druhé strany stojícího Usira. Starověcí Egypťané proto stolovou horu Barkal shledali místem zrození boha Amona, což bylo také využito jako záminka k napadení království Kuš Egyptem. Pod horou byly postaveny velmi významné, velké a krásné náboženské chrámy. Kušité poté do značné míry modifikovali své náboženství egyptskými prvky a kušitští králové si začali stavět hrobky v podobě pyramid, a to v době, kdy už v Egyptě nové pyramidy nevznikaly.

Oproti pyramidám v Gíze jsou kušitské pyramidy mladší, ze stavebního hlediska jsou nižší (ovšem některé jsou i tak úctyhodně vysoké) a vystavěné v ostřejším úhlu (tedy "špičatější"). Nábožensky významných míst je na území starověké Núbie celá řada - zájemce v dnešním Súdánu najde pozůstatky mnohých náboženských chrámů, více či (častěji) méně dochované pyramidy, hrobky králů a velmožů, nebo rytiny božstev, které nám časem napříč tisíciletími pronesl kámen. Podle artefaktů nalezených v jedné z nejvýznamnějších archeologických lokalit El Kurru, kde bylo nejstarší kušitské královské pohřebiště, je patrné, že ve výrobě pohřebních předmětů ze zlata a stříbra byli kušitští umělci stejně zruční - podle některých archeologů dokonce ještě zručnější a umělecky vyspělejší - než staří Egypťané.

Více v knihách:

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.
HAVELKA, Ondřej. Cesta k branám Damašku východní Afrikou. Praha: Akbar, 2016.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.