Treking > Cestování > Maroko, přírodní poměry a turistické zajímavosti, doporučení a rady na cestu Marokem a Západní Saharou
Maroko, přírodní poměry a turistické zajímavosti, doporučení a rady na cestu Marokem a Západní SaharouMaroko: Přírodní a kulturní zajímavosti Maroka (3), rady na cestu3.1.2010 | Otakar Brandos
Cesta na Západní SaharuZápadní Sahara. Neuralgická oblast, jejíž statut je nejasný. Válka s Polisariem naštěstí utichla, snad referendum o dalším osudu této oblasti letitý problém vyřeší. Zanechejme ale politiky, která obyčejnému člověku stejně nic neříká i vydejme se za krásami tohoto neobvyklého regionu, jehož povrch pokrývá prakticky jen poušť. Cestu na Západní Saharu zahájíme v Agadíru. Agadír je známým letoviskem, které navštěvují bohatí Francouzi aj. Agadír má 320 dní v roce slunečného počasí a je snad nejmodernějším marockým městem. Zčásti proto, že výstavba je tady nového data (město bylo v oce 1960 prakticky srovnáno se zemí lehem silného zemětřesení). Koupíte tady zahraniční noviny, např. Paris Match, Sunday Times aj., které se zde dovážejí letecky, jsou tady kasina aj. "výdobytky" moderní civilizace. Vedle toho je Agadír významným přístavem, který se podílí velkým procentem na marocké produkci sardinek. Z Agadíru pokračuje kvalitní asfaltová cesta dále na jih. Překračuje řeku Sus, míjí Adiminský les, který je proslulý množstvím hadů. Prvním větší městem je Tiznit. Je celkem mladého data. Založil je v roce 1882 sultán Moulay Hassan, aby upevnil svou moc v této oblasti. Celé město je obehnáno rudými hradbami, které měly město bránit. Čtěte také: Západní Sahara - nejvyprahlejší poušť světa Některé prameny ale udávají, že město je staršího data, a že v roce 1882 šlo pouze o rekonstrukci staré kasby. Dále na jih stojí za zmínku městečko Goulimine. Goulimine je považováno za bránu Sahary, i když ceduli hlásající tento fakt uvidíme již v sedle Tizi Mighert (1 057 m), kde překonáváme hřeben pustého a vyprahlého Antiatlasu. Město je to malé a prašné a je pověstné svými velbloudími trhy. Stává se, že počet velbloudů překročí počet místních obyvatel, i když dnes je trh již spíše divadlem pro turisty. Následuje přejezd řeky Oued (čti véd) Dráa, která má však vodu jen po krátkou část roku. Podél Atlantického pobřeží je množství nádherných pláží, z nichž asi nejznámějšími jsou pláže Tan-Tan. Jsou zde mimo jiné vynikající podmínky pro windsurfing. Další významnou zastávkou je Tarfaya, která byla druhým nevětším městem při naší cestě na Západní Saharu (leží ale na území Maroka, nezaměňovat!). V blízkosti je zajímavá vodní pevnost Casamar, která je při přílivu celá v moři. Město bylo dlouho významným opěrným bodem, ze kterého Španělé odešli až v roce 1975. Dnes je hlavním městem Západní Sahary El-Aaiún se 120 tisíci obyvateli. Historické památky tady nejsou žádné, marně byste je hledali. Přesto není tato oblast nezajímavou, neboť v okolí města se rozprostírají velké písečné duny, které postupují až do vln Atlantického oceánu. Zajímavá podívaná. Posledním volně přístupným městem v Maroku je Dakhla, která se nachází na asi 40 kilometrů dlouhé písečné kose. Ani toto nemá historických památek, neboť bylo založeno teprve v roce 1844 Španěly. Její původní název byl Villa Cisneros. Dále k hranicím Mauretánie však není přístup volný, neboť zde stále hrozí útoky ze strany hnutí Polisario (přestože v roce 1991 bylo uzavřeno příměří a bylo dohodnuto uspořádání referenda o statutu této oblasti). K hranicím s Mauretánií se jezdí v přísně organizovaných vojenských konvojích. Před tím je však nutno vyřídit množství formalit. O co chudší jsou historické památky, o to bohatší jsou přírodní krásy. Na Západní Saharu se za historií rozhodně nejezdí. Pokud se sem někdo vydá, pak to bude zcela určitě za neopakovatelnými přírodními scenériemi a za nádhernými písečnými mořskými plážemi, které jsou lemovány vraky množství lodí. A přírodních zajímavostí je tady nepřeberné množství. Kamenité hamady, písečné ergy a velké množství sebhů, vyschlých slaných pouštních jezer se zajímavou sukulentní vegetací. Nesmíme zapomenout ani na depresi Tah, jejíž dno leží plných 55 metrů pod hladinou moře. Při troše štěstí lze tady spatřit šakala, gazelu, velké ještěrky a množství dalších zajímavých živočišných druhů, které obývají tuto oblast. Pokud hledáte skutečnou divočinu a zajímavé scenérie, neopakovatelná panoramata, mohu vám doporučit Západní Saharu. Další zajímavá místaTak těch je opravdu bezpočet. Ani dvouměsíční pobyt by nestačil na návštěvu všech zajímavých míst, které vám může Maroko nabídnout. Za zmínku určitě stojí Národní park Jbel Tazekka s obrovskými jeskyněmi a propastmi Gouraud Friauto, které nejsou ani snadno přístupné ani osvětleny! Jejich návštěva je ale o to krásnější, neboť máte doslova možnost "přičichnout" k pravé a nefalšované speleologii. Rovněž bych nevynechal cedrové lesy. Nejzajímavější asi budou v okolí městečka Azrou (v překladu znamená Tři korunky, které jsou opravdu umístěny na skále ve městě), kde se nachází i údajně největší cedr Afriky - obvod jeho kmene dosahuje impozantních deseti metrů. Ve výšce jednoho metru pak "jen" asi 720 cm, jak jsme si sami měli možnost tento údaj ověřit. Tato oblast je o to zajímavější, protože v místních lesích žijí početné tlupy divoce žijících opic druhu makak magot, což je jediný druh makaků, který žije mimo Asii. Dalším místem, na které bych rád upozornil jsou vodopády Ouzoud, které mají být největšími vodopády v Severní Africe. A i kdyby nebyly, tak jejich návštěva opravdu stojí za to, neboť jsou neobyčejně krásné. Casablanca, největší město Maroka s asi třemi miliony obyvatel. Moderní město s širokými bulváry. Za prohlídku určitě stojí mešita Hassan II., která je největší mešitou Afriky a zároveň druhou největší mešitou na světě. Odsunula na třetí místo mešitu (a medresu) Karaouiane ve Fezu. Vstup je možný za poplatek, mimo bohoslužby a státní svátky v určených dnech a časech. Prohlídka s průvodcem. Vstupné činilo 100 DH, ale takto vynaložené peníze opravdu nejsou vyhozenou investicí. Velice doporučuji. A podobných zajímavých míst bychom si mohli uvést prakticky nekonečně mnoho. Doporučení na cestuVšechny rady, které by vám po cestě Marokem mohly usnadnit život, by byly spíše na knížku než na krátkou přílohu časopisu. Tato země má tolik specifik, že nevím kde začít dříve. Asi v první řadě by bylo dobré upozornit na jiné náboženství, kterým se navíc řídí život v Maroku (i v jiných muslimských zemích). Ne všichni Maročané jsou ortodoxními muslimy, ale jsou oblasti, kde je náboženské cítění lidí velice silné a není radno je podceňovat. Proto není vhodné pohybovat se někde opily nebo nedejbože resp. nedejalláh dokonce někde na veřejnosti. Ani alkohol není vždy právě tím nejvhodnějším úplatkem či bakšišem. Naopak může vyvolat zbytečný konflikt. Na druhou stranu jsou ale Maročané, kteří si plechovku piva rádi vezmou. Hašiš. Toto slovo jste již určité všichni slyšeli. Ale asi ne všichni jste hašiš viděli a nebo dokonce vyzkoušeli. A v Maroku je této drogy obrovské množství, není žádný problém ji sehnat. To ale nikomu nedoporučuji. V Maroku jsou velice přísné tresty nejen za distribuci této drogy, ale i za její používání. A marocké vezení musí být hrozné, brrr… Viděl jsem jedno sice jen z venku, ale i to mi stačilo. Hašiš je někdy nazýván marockou čokoládou, ale mnohdy jej nabízejí i provokatéři, takže se dostanete do problému ani nevíte jak. Patriarchát, ten je v Maroku silně zakořeněn. Ani polygamie není nic výjimečného, ale dnes již mohou mít muži pouze čtyři ženy. Mnoho z nich však žije v monogamních manželstvích přejímajíc evropské zvyky. Přesto se nedivte, když se na úřadech, v obchodech či v restauracích nebudou chtít se ženami vůbec bavit. Navíc do mnoha restaurací je ženám vstup zakázán. Bylo by pošetilostí ženy domnívat se, že bude "hvězda", když si vezme vysoké kramfleky, minisukni a hluboký výstřih. Naopak by se mohla stát cílem agresivního útoku. Naopak střízlivé a méně nápadné oblečení je vhodné. Nezapomínejte, že není dlouho pryč doba, kdy ženy musely mít zahaleny nejen vlasy, ale i obličeje, kdy bez svolení muže nesměly ani promluvit. To platí pro Araby, Berberky byly naopak vždy rovnocennými partnery svých mužů. Zobrazit místo Afrika na větší mapě Rovněž kraťasy, vytahané tričko a cukle nejsou příliš vhodným úborem, i když se v nich občas někde dostanete. Ale zbytečně provokujete. A do mešity, např. v Casablance byste se stejně nedostali, tady si i evropské ženy musí ještě zahalovat vlasy. Mešita Hassana II. je přitom nádherná, skutečný architektonický skvost, v jejichž mohutných zdech se budete cítit jako liliputi. Některé mešity jsou již dnes přístupné i pro nemuslimy, ale při mé první návštěvě Maroka byla výjimkou pouze mešita v Meknes. Hygiena. Ta je samostatnou kapitolou. Některá infekční a parazitární onemocnění jsou v této zemi ještě docela běžná. Proto nejíme tepelně nezpracované maso, vyhýbáme se mléčným výrobkům, některým druhům zeleniny a ovoce. A pokud si již dopřejete, použijte "vnitřní desinfekci", nějaké mazadlo. Třeba slivovici aj. Nevím, jsou-li lékařsky podloženy účinky takto používaného alkoholu, ale při žádné ze svých návštěv Afriky jsem neměl problémy, a to jsem si dával věci, o kterých se vám ani nezdá. Proto doporučuji nějakou tu flašku alkoholu navíc vždy přibrat. I na úkor nějaké té zbytečné konzervy. Potraviny jsou v Maroku stejně levné a hlady tak či tak neumřete. A pokud je vám špatně, tak se zbytečných zásob proviantu stejně ani nedotknete. Někteří by mohli vykládat… Hadi a štíři. V některých oblastech jsou běžnými druhy. Ale had je tvor plachý, štír je zase tvor noční, který je ve dne skryt v zemi nebo pod kameny. Nebezpečí je tedy minimální. Pokud budete dodržovat zásady bezpečného pohybu - nesahám kde nevidím, v místech, kde se vyskytují hadi nechodím bosky apod. V případě uštknutí nebo bodnutí vyhledám co nejrychleji lékařské ošetření. Naštěstí naprostá většina štírů není jedovatých. Pokud nechávám někde věci přes noc, raději je vždy vyklepu. Samozřejmě ještě před tím než se oblékám či obouvám. Bakšiš. Běžný jev. Je potřeba se obrnit trpělivostí. Pokud nemáte zájem o nabízené takéslužby či takézboží, nabízejícího ignoruji a dívám se jinde. Pokud nereaguje, je nutné se razantně ohradit. A pokud již chcete něco koupit, základem je smlouvat. První vyřknuté ceny jsou mnohdy mnohonásobkem skutečné hodnoty. Pevné ceny nejsou zatím příliš obvyklé. Někdy nakoupíte za desetinu, někdy i padesátinu (!) původně nabízené ceny. Pokud si již ale plácnete, obchod je uzavřen! Tady již nelze couvnout. Vím, že u nás bez tuny papíru a tisíců razítek nelze obchod uzavřít, ale v této zemi ještě dané slovo něco znamená. Voda. Tu nabírejte jen z ověřených zdrojů nebo v horách nad posledními lidskými sídly (výskyt bilzharziózy aj. podobných parazitárních onemocnění). Vodu lze zakoupit i v obchodech, cena se pohybuje kolem 7 DH za 1,5 litrovou plastikovou láhev značek Sidi-Harazem nebo Sidi-Ali. Při koupi zkontrolujte zda-li je uzávěr originální, neboť někteří nepoctiví obchodníci plní láhve obyčejnou (a třeba závadnou) vodou. Nekoupejte se ve stojatých nebo pomalutekoucích vodách, výskyt motolice - další nebezpečný parazit, jehož rozmnožovací cyklus je velice nepravidelný a tudíž lze jeho výskyt jen velice těžko odhadnout. Zloději. Těch zase až tolik není, neboť pro islám je krádež velice těžký zločin. Ale není stejné okrást muslim muslima a nebo muslim nevěřícího. Proto raději více hlídejte své věci, přestože pravděpodobnost krádeže je menší než v Praze na Václavském náměstí, či v Ostravě v tramvaji. Různých postřehů by bylo ještě na tisíce, ale v nejlepším se má skončit. Navíc již opravdu nemáme v tomto čísle časopisu více místa. Takže nashledanou v Maroku, nashledanou Maroko. Salam alejkum Maroko. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
V roce 2010 v září jsme se se ľenou vypravili do Maroka na vlastní pěst autem.Cesta byla velice dobrodruľná,zajímavá a na zpáteční cestě hodně nebezpečná.Ńalodili jsme se v Algecirasu na traject a po připlutí do Tangeru,to vąechno začalo.Přijeli jsme v době ramadámu,coľ nebylo zrovná to nejlepąí,ale to jsme nevěděli,proto jsme si to vůbec neuvědomili.První město,které jsme navątívili byl Asilah,a náą příjezd byl přesně o půl noci.V ulicích bylo neuvěřitelně ľivo,jak jsem jiľ uvedl z důvodu ramadámu.Překvapil nás velmi nemile ąílený nepořádek,prominete-li mi, řeknu rovnou bordel.To se totiľ jinák nazvat nedá.Najít hotel,ve kterém by se dalo přespat bylo nad lidské síly,smrad,ątěnice,ąvábi,pokoj bez oken,zatuchlina aj.Proto jsme se rozhodli opustit Asilah a pokračovali dále do vnitrozemí Maroka s tím,ľe se nám podaři najít alespoň trochu normální ubytováni.Chyba lávky,nebudu zdrľovat,týden jsme spali v autě,nemytí,nevyspalí,smrdutí.Stále stejný obraz od Asilahu,dále Rabbat,Casablanka,polorozpaldá města,ąpína hory odpadkú,zdechlý dobytek kolem cest,smečky hladových psů,ąvábi atd.Ale nádherné dálnice,protínající celé Maroko,nádherná příroda,severní Sahara,Atlas,něco úľasného.Docestovali jsme do Marrakéąe a náhla proměna nás velmi mile překvapila.Ostatně to uľ nám v Algecirasu sděloval marokánec,který byl při naloďováni. Po Marrakeą hrůza od Marrakéąe nádhera.Měl pravdu.V Marrakéąi jsme se zdrľeli tři dny hotely sítě ibiz byly bez chyby,odpočinuli jsme si,prolezli Marrakéą,popovídali si se zajimavými a vzdělanými lidmi a hurá dále.Daląí zastávkou byl Agadir.Opět nádhera,super hotely,nádherné pobřeľí,atlantik,protě super.Pak jeątě kus po západní sahaře a tradá do evropy.Na zpáteční cestě jsme zaľili příhodu,na kterou budeme vzpomínat snad do smrti,Vzhledem k tomu,ľe Maroko protína dálnice,nemají domorodí berbeři jak přehánět stáda dobytka a můstky jsou dosti vzdálené,je pochopitelné,ľe jsou nazlobení,a proto házejí na auta kamení a v mnohých případech po motoristech střílejí.Nás potkalo právě to střílení,ale stál nad námi pán bůh,protoľe kulka mířená na předni sklo,chytila levý sloupek,který celkem solidně rozkrojila.Naątěstí to nebylo nutné opravovat hned,dalo se s tím pokračovat dále. Posledních 500km po této dálnici jsem vąak jel s takovou hrůzou,ľe jsem si oddechl aľ kdyľ jsme byli bezpečně na ąpanělské hranici v Algecirasu.Tak toto je náą příběh,ale přesto vąechno bych tam jel znovu,protoľe tato atmosféra ľivota není nikde jinde na světě.Tentokrát,ale chystám cestu do Nigeru a Keni.W.W.
Další související články:+ Přírodní a kulturní zajímavosti Maroka (2)+ Přírodní a kulturní zajímavosti Maroka (1) + Výstup na Jbel Toubkal (4 167 m), Maroko + Maroko, nejzápadnější Orient + Západní Sahara - nejvyprahlejší poušť světa + Barvy a vůně Maroka + Za sluncem do Maroka + Džebel Toubkal – král Vysokého Atlasu; Tilak Treking 2006; soutěžní článek č. 12 |
|