Božský Kypr v zimě, kulturní památky a jedinečná příroda pohádkového středomořského ostrova

Památky a přírodní zajímavosti ostrova Kypr

Dovolená na Kypru může znamenat písečné pláže, křišťálově čisté moře a občasný výlet za historií na některé z antických nalezišť. Kypr ale není jen horké léto a relaxace na pláži. V době, kdy se u nás pokazí počasí, nabízí se Kypr jako ideální destinace pro aktivní odpočinek. S horkem opadá hlavní nápor turistické sezóny a do většiny míst přichází příjemný klid. Na své "zimní prázdniny" sem létá i mnoho druhů stěhovavého ptactva z chladnějších zemí.

Kromě památek nabízí hornatý ostrov nespočet možností pro krátké i vícedenní treky. Obojí se dá krásně propojit a procestovat třetí největší středomořský ostrov pronajatým autem, na kole, nebo i pěšky. V zimních měsících je potřeba počítat s aprílovým charakterem počasí, které dokáže pořádně potrápit. Nejvyšší, téměř dvoutisícová, hora Olympos má dokonce vlastní lyžařský areál.

K nejznámějším památkám patří antická archeologická naleziště jako Kato Pafos, Salamis nebo Kourion. Zejména v severní, turecké, části ostrova najdeme pohádkové ruiny středověkých hradů, střežící nedobytné skalnaté pohoří Pentadaktylos.

Čtěte také: V horách Afroditinho ostrova (1), prvé dotyky s pohorím alebo…

Největší a nejznámější jsou St. Hilarion a Kantara. Specifickou pozornost si zasluhují byzantské kostely a kláštery rozeseté po svazích pohoří Troodos. Výzdoba nástěnnými malbami zařadila deset z nich na seznam světového dědictví UNESCO.

Populární destinací se stala Famagusta, známá jako město duchů. Tím je ve skutečnosti čtvrť Varosha na jihu města, opuštěná v roce 1974, kdy se sever ostrova dostal pod tureckou nadvládu. Od té doby hlídají rozpadající se domy a hotely, obehnané ostnatým drátem, vojáci OSN. Naopak živé centrum města chráněné masivními hradbami nabízí zajímavou architektonickou procházku.

Torza gotických katedrál se tyčí k nebi nad střechami nízkých obytných domů. Několik zemětřesení a turecké nájezdy v 16. století učinily většinu z nich nepoužitelnými. Lépe dopadla katedrála svatého Mikuláše, známá dnes jako mešita Lala Mustafa Paša. Ta přišla o horní části obou věží, ale k jedné byl přistavěn minaret a bývalý křesťanský svatostánek dnes vesele slouží jako mešita.

Trodos

O ruiny všeho druhu není na ostrově nouze. Politické změny a s nimi spojené vojenské konflikty po sobě zanechaly stopy. Ne všechno je ale jejich vina. Vysoko v horách, v nejvyšší kyperské vesnici Prodromos narazíme na opuštěnou několikapatrovou stavbu skrytou v lese. Masivní kamenné zdivo a přítomnost vojenských základen v různých částech ostrova evokuje představu dobyté pevnosti.

Chátrající plavecký bazén za dvěma symetrickými křídly připomíná zašlou slávu luxusního hotelu Berengaria. Otevřeli ho ve třicátých letech jako horské letovisko pro nejbohatší klientelu. Po smrti původního majitele se dostal do rukou jeho tří synů, kteří údajně postupně zemřeli za záhadných okolností. Od roku 1984 budova chátrá a podle některých v ní i straší. Ani cedule se zákazem vstupu ale neodradí návštěvy hlavně místních, hledajících dobrodružství.

Pohoří Troodos je i v letních měsících vítaným únikem před horkem pláže. Hluboké lesy a údolí s říčkami jsou na míle daleko od ruchu turistických letovisek. Možná právě proto zde bylo vystavěno tolik kostelů a klášterů, z nichž některé fungují dodnes. Mezi nejznámější patří komplex Kykkos. Obklopen zelenými horami patří mezi největší a bohatou výzdobou byzantskými freskami i mezi nejvýznamnější.

Prochází tudy i evropská dálková pěší trasa E4. Na svých více než deseti tisíci kilometrech prochází ze západu Španělska přes střední Evropu, celé Řecko, Krétu až právě na Kypr, kde protíná ostrov ze západu na východ. Ať už dálková nebo běžná turistika po místních značených trasách vede krásnou přírodou, cedrovými lesy a dává nespočet vyhlídek na všechny strany ostrova. O místní značení se stará Kyperská turistická organizace (CTO - Cyprus Tourist Organisation), která na svém webu a v místních informačních centrech poskytuje informace nejen o doporučených pěších trasách. Turisické značení se ale zdaleka nevyrovná systému barevných značek, na jaký jsme zvyklí od nás.

Dalším významným poutnickým místem je vesnice Kalopanagiotis v údolí říčky Marathasa. Najdeme tu jeden z několika sirných pramenů, vyvěrajících podél tohoto údolí a nikde jinde na Kypru. Rozpadající se plechová stříška kryje několik trubek, ze kterých pramen vytéká a po pár metrech betonovým korytem, rozežraným agresivní vodou mizí v říčce. Jeho léčivé účinky dříve přitahovaly poutníky, dnes spíše návštěvníky lázeňského rezortu ve vesnici.

Starý kamenný most z doby benátské republiky dávno nahradil vysoký železobetonový se silnicí přes hluboký zářez údolí. Z malebné vesničky, naskládané v zeleném svahu, se přes něj dostaneme ke kostelu Agios Ioannis Lampaditis. Jednoduchá střecha zdálky vypadá spíše jako hospodářské stavení. O to víc překvapí spojení tří kostelů, které skrývá uvnitř. Vybudované postupně v 11. a 15. století a vyzdobené unikátními byzantskými freskami přitahují mnoho návštěvníků. Z krámku ve dvoře vychází mnich s typickým plnovousem a ochotně nás provází interiérem kostela, kde dohlíží, abychom dodržovali zákaz fotografování. Chválí zimní deštivé počasí. Protože v létě je prý všude sucho, tak jsou teď za zásobu vody rádi.

Zima v horách je bohatá na srážky nejen dešťové, ale v nejvyšších polohách i sněhové. Lyžařská sezóna tu trvá přibližně od ledna do března. Vleky na severním a severovýchodním svahu nejvyšší hory poskytují ve středomoří nečekanou zábavu. Výchozím bodem zimních radovánek je středisko Troodos v 1700 metrech, nacházející se přímo na hlavní silnici propojující jižní letovisko Limasol a hlavní město Nicosii. Ve špičce připomíná hlavní tah spíše parkoviště lemované nejrůznějšími stánky s občerstvením a restauracemi. Nejvyšší bod ostrova je korunován obrovskou bílou koulí radaru britské vojenské základny, ke které vede malá klikatá silnička.

Akamas

Hornatý poloostrov na nejzápadnějším konci ostrova si nejvíce z celého ostrova zachovává divokou přírodu. K ochraně unikátní fauny a flory byl již téměř před třiceti lety zřízen národní park o rozloze 230 km². Kyperská Turistická organizace poskytuje informace o možnostech pěších výletů po značených stezkách, jejichž názvy jsou, stejně jako jméno poloostrova, nejčastěji inspirovány řeckou mytologií.

Mezi nejpopulárnější patři Adonisova a Afroditina stezka, začínající u Afroditiných lázní na severní straně poloostrova. Legendární místo bylo vždy vyhledávané kvůli pramenu, jehož voda údajně poskytuje krásu a plodnost. V tůňce pod převislou skalou už je koupání dávno zakázáno, ale romantické místo ve stínu fíkovníků si zachovalo své kouzlo. Turistické stezky nás přivedou ke zřícenině středověkého hradu Pyrgos tis Rigainas a na 370 metrů vysoký vrcholek Sotiras, odkud můžeme shlížet na skalnaté pobřeží s bujnou středomořskou vegetací.

Okolí skalnaté špičky západního Kypru je rájem pro potápěče. V křišťálově čisté vodě mohou pozorovat barevný mořský život. Skalnatý mys navíc v historii nepříjemně překvapil nejednu proplouvající loď a “obohatil” podmořskou krajinu o několik vraků. Mořský život můžeme obdivovat i na suchu a to nejlépe v zátoce Lara na jihu poloostrova. V létě se sem stahují mořské želvy, aby v noci zahrabaly svá vajíčka v písku na pláži. Tou dobou podléhá pláž speciální ochraně.

Celoročně láká k návštěvě soutěska Avakas. Z malého parkoviště na začátku pláže nás nasměruje informační tabule a malá dřevěná značka. Široká prašná cesta mírně stoupá kolmo od pobřeží po straně údolí říčky, jejíž ústí jsme při příjezdu brodili. Po necelém kilometru se údolí větví a vlevo se za zelenými křovisky skrývá malý domek informačního centra. Z cedulí se můžeme poučit o místní geologii, fauně a flóře. Pokračujeme hlubokým údolím po stále užší pěšině. Ta několikrát přechází potok, až se s ním v podstatě spojí. Přeskakujeme z kamene na kámen mezi dvěma vysokými skalními stěnami, přes které ani není vidět na nebe. Zejména po zimním dešti občas není kam na dně šlápnout. Z hladkých převislých stěn kape voda, stékající po trsech kořenů.

Po pár stech metrech se kaňon opět rozšiřuje a z přeskakování po balvanech se vracíme na vyšlapanou pěšinku. Skály nahrazuje džungli připomínající lesík. Po několika zatáčkách se údolí otevírá, vegetace řídne a pěšina stoupá napravo do svahu. Tou se můžeme dostat až na prašnou silnici a zpátky na pobřeží.

Karpasia

Nejzaostalejší částí Kypru je severovýchodní poloostrov Karpasia, spadající pod správu severokyperské turecké republiky. Na padesát kilometrů dlouhém a téměř deset kilometrů širokém výběžku jako kdyby se zastavil čas. Silnice s narůstajícím počtem výmolů a ubývající kvalitou asfaltu se vine mezi skalnatými vršky a malými políčky až na samotný konec. Často se ani nezdá, že jsme jen pár set metrů od pobřeží. Poloostrov Karpasia je domovem divokých oslů, kteří se stali jedním ze symbolů kypru. Stádečka se potulují mezi pichlavými křovisky, jež poskytují ochranu mnoha druhům ptactva.

Centrem poloostrova je městečko Dikarpaz v jeho vzdálenější třetině. Odtud můžeme směrem na pobřeží vyrazit k ruinám raně křesťanské baziliky Agios Filon. Téměř na konci dlouhé špičky omývají vlny středomořského moře základové zdivo kláštera Apostolos Andreas. Legendární léčivý pramen od nepaměti přitahoval poutníky. Na jeho místě byl ve dvanáctém století vybudován klášter. V současnosti zde dobíhá rozsáhlá rekonstrukce, započatá v roce 2013. Koncem prosince tu moc návštěvníků nepotkáme. Řada stánků se suvenýry vypadá značně opuštěně. Neuspořádaným prostranstvím se prochází skupinka “divokých” oslíků a několik návštěvníků si zvědavě prohlíží tak zblízka, aby jim viděli i do kapes.

Na úplný konec poloostrova, mys Zafer Burnu, už jdeme raději pěšky. Ze skalnaté homole na samém konci země trčí dva bílé vlajkové stožáry, nasvícené reflektorem. Jsme na konci Kypru, na jeho nejvýchodnějším a nejsevernějším bodě zároveň. Osmdesát kilometrů na sever je pobřeží Turecka, na východ je to jen sto kilometrů do Sýrie. Na pevninu navazují ještě tři malé skalnaté ostrůvky. Na konci posledního z nich svítí malý bílý maják.

Konec pevniny znamená i konec dálkové pěší trasy Besparmak trail. Mapa vytesaná do balvanu na pobřeží zobrazuje celou 260 km dlouhou trasu “od mysu k mysu” severním pobřežím Kypru. Začátek trasy se nachází na mysu Kormakitis na konci hornatého hřebene. Pohoří Pentadaktylos Hlídalo ve středověku několik hradů, jejichž ruiny dnes shlíží na pobřeží. Minimálně St. Hilarion mezi Nicosií a Kyrenií či Kantara na východním konci hřebene stojí za návštěvu.

Cavo Greko

Jihovýchod ostrova patří k nejpopulárnějším plážovým letoviskům. Dříve rybářské vesničky Protaras a Agia Napa jsou dnes známé svými plážemi a bílými hotelovými komplexy. Agia Napa nese stejný název jako středověký klášter v jejím centru. Po pádu Famagusty převzala její roli rekreačního centra. Díky nespočtu klubů je někdy nazývána druhým nejzábavnějším místem ve Středomoří po Ibizze.

V zimních měsících bychom tu rušné večery hledali těžko. Okna poloviny hotelů se vůbec nerozsvítí a po palmami lemované promenádě se prohání studený vítr. Živo je tu jen v době novoročních oslav, kdy se náměstí naplní směsicí místních a turistů, kteří společně odpočítávají poslední vteřiny starého roku. Místní ženy od odpoledne připravují pohoštění. V plátěném stanu vaří polévku a v kamenných pecích pečou sezamové preclíky, které pak spolu s vínem rozdávají příchozím. Přelom roku ohlásí zastupitelstvo obce spolu s církevními představiteli. Po skromném ohňostroji společně porcují a rozdávají tradiční novoroční koláč Vasilopita, připravený na podiu na několika stolech sražených k sobě.

Mezi dvěma zmíněnými letovisky vybíhá do moře skalnatý mys Cavo Greko. Projížďka na lodičce podél pobřeží s fantastickými skalními útvary figuruje v nabídce snad všech místních turistických agentur. Mnohem zábavnější je ale pěší výlet. V nově vybudovaném informačním centrum, umístěném v nejzazším ohybu silnice, se dozvíme o místní přírodě a krátkých značených pěších trasách.

Jak již je zde zvykem, vycházejí názvy stezek z řecké mytologie a nemůže chybět cesta Afroditina. Nejkrásnější vyhlídku budeme mít z 80 metrů vysokého vršku Kavos. Vápencové útesy, zatím nepříliš známá zimní horolezecká destinace, se ve dvou patrech tyčí nad skalnatým pobřežím. Od turistického přístřešku a pomníku na vrcholu Kavos shlížíme na celý poloostrov. Plochou "bambuli" na jeho úplném konci okupuje radiová základna vysokými příhradovými stožáry.

Turistická stezka začíná už v Agia Napa. Hned za posledními hotely narazíme na první ze skalních formací, jejichž fotografie plní katalogy cestovních kanceláří. Nedaleko venkovního muzea sochařského umění se z podemletého útesu svažuje k hladině Most lásky. Kousek před kopcem Kavos vyhoubil mořský příboj mělké jeskyně podepírané přírodními sloupy. Varovné cedule na útesu připomínají, že podemletý okraj převislé skály se může kdykoliv zřítit do moře tak, jako se to stalo s bloky kamene, ležícími u hladiny.

Obcházíme pěšinou pod útesy Kavos. Na úzkém krčku nám cestu podél pobřeží zkracuje ostnatý plot, ohraničující radiovou základnu. Prosincové počasí rozhodně neláká ke koupání v průzračné, ale čtrnáctistupňové vodě. Potápěč, strojící se na skalisku do neoprenového obleku po chvíli připomíná spíše kosmonauta.

V zátoce na jeho severní straně odoláváme pokušení přejít další skalní most a pokračujeme k malému kostelíku Agioi Anargioi. Sněhobílý kostelík s modrou střechou stojí pár metrů nad stejnojmennou vápencovou jeskyní, kterou podle legendy obýval poustevník. Dnes je tu království koček. Ty byly na ostrov údajně dovezeny římskou císařovnou, která se chtěla zbavit hadů. To se podařilo, ale přemnožily se kočky, se kterými si neví rady dnešní kyperská vláda. Na mnoha místech se najdou dobrodinci, kteří se o čtyřnohé mazlíčky starají.

Pobřežní stezka pokračuje kolem velkého piknikového místa s přístřešky a hřišti k pláži Konnoi až ke Kyklopově jeskyni zahloubené do útesku na skalním výběžku. Dál už začínají první domy a hotely letoviska Protaras, odpočívajícího a čekajího na jarní a letní příval turistů.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.