Městečko Jalbire v Jugal Himal úplně zničeno během katasrofálního zemětřesení v Nepálu

Zemětřesení v Nepálu

Dostal jsem řadu e-mailů, jak je úžasné, že jsem v Nepálu zůstal a místním jsem pomohl. Nejsem si jist, že jsem až tak moc pomohl… Udělal jsem jen to, co se nabízelo a co jsem udělat z mé pozice mohl a svedl udělat. Docela mne to trápí, ale snad několika řádky objasním, že pomoc Nepálu a organizace pomoci Nepálu není vůbec jednoduchá.

O Nepálu se už takřka nedočtete

O zemětřesení v Nepálu se toho napsalo už dost, ale obávám se, že pokud nejsou v nadpisu informace o "tisících mrtvých", nestojí to novinám příliš za pozornost a o Nepálu se už takřka nedočtete. Poslední zemětřesení devastující oblast Solo Khumbu (oblast Everestu) je toho jen důkazem. A to bylo v médiích zejména proto, že se jedná o Everest a "byznys" několika bohatých jednotlivců je přímo ohrožen.

Mnohé oblasti jsou poškozeny daleko více bez výraznější naděje na nějakou brzkou obnovu. Tam turisté nezavítali před neštěstím a nejinak tomu bude i po něm. Zemětřesení má pro Nepál katastrofální důsledky. Opravdu katastrofální důsledky a nikdo není dnes schopen odhadnout, jak dlouho potrvá sanace škod a obnovení původní nijak valné kvality života místních.

Několik desítek tisíc osob bez střechy nad hlavou

Nejsem statistik. Přírodním živlem zmařené životy, poslední oficiální číslo hovoří o 8 500 obětech, neoficiální čísla hovoří až o 15 000 obětech, co jsem zaslechl v Kathmandu. Ještě hrozivější číslo je to, hlásící počet osob bez střechy nad hlavou. Několik desítek tisíc… Nebo stovek? Bydleli by jste nadále v domě, kterým se táhne několik hrůzných prasklin napříč, stropy se zřítily a je jen otázkou času, kdy spadne obvodové zdivo? Asi ne…

Čtěte také: Zemětřesení v Nepálu, zvrácený ráj v Langtang Himal

I Nepálci jsou si toho rizika plně vědomi. Těmto lidem často nezbylo takřka nic, jen pár svršků na sobě. Velké množství už tak mizerných cest a komunikací bylo poničeno nebo zavaleno sesuvy půdy a odřízlo četné městečka a vesnice od civilizace. Postupně dojde k jejich nějakému zprovoznění. Na jak dlouhou dobu?

Je půlka května, monzun pomalu klepe na dveře a všichni místní se děsí toho, co vydatný déšť provede s nestabilními sesuvy půdy, popraskanými horami a kopci, zničenými silnicemi, nestabilními domy. Škody budou narůstat. Každý Nepálec to dobře ví a je si vědom toho, že čas ke stabilizace situace před monzunem se rychle krátí.

Další velké zemětřesení v Nepálu

Sedím v teple horské chaty Franz-Senn Hütte vysoko ve Stubaiských Alpách, na telefonu si přečtu krátkou zprávu o dalším velkém zemětřesení v Nepálu. Jsem z toho hodně špatný. Další velká rána pro Nepál. Vybavuji si obličej dr. Arjuna z Ortopedické kliniky Teaching Hospital v Kathmandu (mého učitele z roku 2004, kdy jsem tam byl jako student na praxi), jak mi líčil několikadenní nepřetržitý maratón v ambulanci a na sále a zároveň tu hrdost, že to v nemocnici bez zahraniční lidské pomoci zvládli. Čeká je další maratón.

Nepál není Evropa, Nepál je enormně chudá země

Nepál není Evropa. Nepál je enormně chudá země (zapomeňte na Thamel v Kathmandu nebo Khumbu pod Everestem, to je turistické pozlátko, které nemá s opravdovým Nepálem už mnoho společného…). Ještě nedávno ve spárách nelítostné občanské války, kde nebylo radno s Maoisty žertovat (výpalné bylo zcela běžné, kdo nezaplatil, skončil v lepším případě s polámanými končetinami v nemocnici…) a dnes s velmi chatrnou sice demokraticky zvolenou vládou, kde o nějaké jasné vizi pro budoucí generace nemůže být ani řeč.

Společností nadále vládne kastovní systém (nemluví se o něm, ale Nepálci moc dobře podle jména, jazyka, zaměstnání poznají, jak je daný člověk situován…), jako pavučina se společností rozpíná rozbujelá korupce a osobní zájmy několika jednotlivců nad většinovým zájmem. Hrstka enormně bohatých, avšak většina populace žije v naprosté bídě. To je naprostý fakt, který s velkou pravděpodobností jako běžný turista na ose Thamel - Lukla - Namche - Everest nepoznáte a ani nebudete mít zájem zjišťovat.

Naděje na lepší život je pryč

Poslední roky v Nepálu opětovně narůstal počet turistů, pozemní komunikace se zlepšily ("all black" - prostě asfalt…) nebo byly vystavěny nové nezpevněné do míst, kde vedly jen pěší stezky, nebe nepřetržitě křižovalo velký počet helikoptér a letadel, mobilní telefon se ocitl v rukou vesničanů i v odlehlých údolích (pokud by zemi zemětřesení postihlo o dva, tří roky dříve, jsou podle mě lidské ztráty a materiální škody daleko rozsáhlejší…).

Nepálci měli nějakou naději na lepší život. A do toho jako rána zemi postihlo nečekané devastující zemětřesení, které většině Nepálců vzalo právě to jediné, tu naději na lepší život.

Buď se s tím ztotožníte, Nepál pochopíte nebo nikoliv

U čaje jsem se v Thamelu v mé oblíbené restauraci Gaia bavil s jedním Belgičanem majícím na starost již několik let koordinace expedic na Everest. Byl zrovna v základním táboře stejně jako kamarád Nima Gombu Sherpa (Rholwaling je také zničený), když tlaková vlna po pádu ohromného seráku zabila zhruba dvacítku lidí.

Zajímalo mne, jak probíhala záchrana na Everestu. Poklidně, lidé si navzájem pomáhali. Helikoptéry v dobrém počasí oblast rychle evakuovaly. Soukromé společnosti byly spokojené. Dostatek financí, nebo kvalitní pojistka byla výhodou. To je Everest, jiný svět. Damian suše poznamenal, že nikdo nemohl čekat nic jiného. Buď se s tím ztotožníte, Nepál pochopíte nebo nikoliv. Právě proto tady cestujeme, suše dodal.

Bylo evakuováno mnoho místních

Nepálská vláda sáhla k zásadnímu rozhodnutí, které množství turistů velmi popudilo (argumentace já jsem občan Francie nebo Spojených států a musím být okamžitě evakuován nebo ohánět se pojistkou, bylo v tu dobu zcela na nic…), ale to rozhodnutí bylo na místě a zcela správné. "Uzemnila" veškeré helikoptéry, přímým nařízením vlády spadly všechny pod její kompetence a žádný soukromník nemohl s vrtulníkem od toho rozhodnutí nijak nakládat, i kdyby mu třeba někdo platil zlatem. Díky tomu bylo evakuováno mnoho místních, kterým by se pomoc asi nedostala vůbec.

Letů bylo provedeno stovky. Zůstal po nich tučný účet a otazník, kdo lety uhradí. Vláda se k tomu nemá. Jen můj známý hovoří o účtu ve výši několika stovek tisíc dolarů. Takové vrásky na čele jsem u něj ještě neviděl (k tomu jim zemřelo v základním táboře pod Everestem 9 lidí, po loňských 7 rovněž v lavině už toho bylo prostě moc…).

Rozhodnutím vlády byla evakuace helikoptérou "zdarma". Soukromé společnosti však moc dobře tušily, jak vše asi dopadne. V Trisuli Bazaar po nás chtělo několik osob kontaktní informace na nás a pojišťovny, i když to neměli požadovat. Evakuací se velkoryse honosí vláda, resp. armáda, ale k úhradě účtů za helikoptéry se nemá. Komické. I to je Nepál.

Zástupci české ambasády mně poprosili, jestli mám nějaké možnosti domluvit vyzvednutí Čechů uvězněných v oblasti Manaslu. Iswari Paudel z Himalayan Guides jen konstatoval, že bez vládního razítka nikam letět nemůže a ambasáda si musí domluvit vyzvednutí svých občanů s patřičnými vládními, resp. armádními koordinátory. V této situaci bylo i daleko více občanů třeba Spojených států, jejichž ambasáda během zemětřesení zažívala horké chvilky pod náporem telefonátů.

Do postiženého Jalbire

Zklamaný z mého nevyužití jsem čekal na evakuaci z Langtangu. Šestý den jsem se dostal pozdě večer do Kathmandu. Konečně. Následující den při poledním obědě mi volá kamarád dr. Prabhat s jasnou otázkou, zda bych mohl jako lékař s jejich týmem vyrazit do velmi postižené oblasti za městečkem Jalbire v údolí řeky Balephi Khola cca 70 km severovýchodně od Kathmandu v podhůří Langtang a Jugal Himal.

Shodou okolností údolí pod sedlem Tilman´s Pass ve východní části Langtang Himal, přes které je možné Langtang fantasticky projít. Moje odpověď nemohla být jiná. Samozřejmě. Na jednu stranu se mne zhostil pocit uspokojení, že budu moci být někde užitečný, na druhou stranu ve mne trochu zavládl pocit úzkosti, že pojedu někam, odkud jsem včera utekl.

Rozměr zkázy po zemětřesení narůstal

V Balphi v údolí mohutné řeky Sun Kosi jsme odbočili do údolí řeky Balephi Khola. Prvních několik domů ještě nějak stálo, kolem cesty mohutný dav místních čekajících a dožadujících se jakékoliv pomoci. Čím dále jsme jeli do hlouby údolí, tím se narůstal rozměr zkázy po zemětřesení. Domky, domy a stavení byly zbořeny jako domečky z karet, vesnice ve svazích zničeny tak, jak by přes ně přešla frontová linie válečného konfliktu. Obraz nekonečné zkázy.

Lidé posedávali a postávali v hloučcích u cesty, někteří prostě jen čekali a koukali do prázdna, jiní se halasně dožadovali nějaké pomoci. Takřka od prvních minut od příjezdu to tohoto údolí mi bylo jasné, že tito lidé nepotřebují lékařskou pomoc, ale tito lidé potřebují primárně jídlo a střechu nad hlavou!

Syrový a naprosto reálný obrázek humanitární katastrofy

V jednom místě se naše Bolero a dodávka zastavily, protože další průjezd byl znemožněn sesuvem půdy. Postávající dav se vrhl na zásoby pod plachtou Bolera a začal je rozebírat. Pro většinu z nás šok. Nikdo z nás nic takového neviděl. Nečekané? Nikoliv. Ti lidé čekali na jakoukoliv materiální pomoc, která se jim však nedostávala. Jejich reakce se tak dala očekávat.

Zásoby od rozebrání zachránilo okamžité "vyjednávání" s rozhořčeným davem, že jsme lékařský tým vezoucí zdravotní pomoc výše do údolí. Ten pohled na vášnivý dav nebyl nijak příjemný. Nepálci umí být opravdu horké hlavy. Na to by neměl žádný návštěvník této země zapomínat.

Na vlastní kůži to pocítil Ueli Steck se Simonem Morem, kdy byli davem málem umláceni vysoko na Everestu. Podobně nepálské vášně pocítila muslimská menšina v roce 2004, kdy bylo několik Nepálců podřezáno kdesi v Iráku a oni za to na oplátku vypálili velkou část muslimských staveb a kanceláří personálních agentur najímajících lidi pro práci na Blízkém východě. A samozřejmě četné stávky v Kathmandu s podpalováním všeličehos v blízkém dosahu.

Naskytl se nám syrový a naprosto reálný obrázek humanitární katastrofy. Mladému nepálskému lékaři vedoucí náš tým bylo konečně jasné (jako by si to nechtěl připustit), že tady úplně nejde o nějakou i když dobře míněnou "dobročinnou akci" a pohodový výlet do oblasti katastrofálně zničené zemětřesením.

Zíral jsem na tu zkázu s otevřenou pusou

Průstup přes trosky starého newarského městečka Jalbire byl skličující. Přesně jako by tady prošla válečná linie. Všude sutiny budov a ruiny lemující ulice. Zbylé stojící obvodové zdivo drželo jen na dobré slovo a stát pod ním nebylo nijak příjemné. Přes trosky v ulici klestil cestu obrovský bagr.

Zíral jsem na tu zkázu s otevřenou pusou a na nějaké diskuze nebylo ani pomyšlení. Nafotil jsem množství zničených budov, ale nedokázal jsem fotit ty nešťastné obličeje, které o vše, to málo, co měli, během několika málo vteřin svého života přišli. Původně jsme měli dojít do tři hodiny vzdálené vesnice Pantang.

Nějakou dobu jsme se škvařili na neúprosném slunci, před kterým nebylo úniku. Když jsem se na situaci podíval otevřenýma očima, s trpkým výrazem v obličeji zohlednil naše vybavení v Boleru, zejm. k přenocování v těchto podmínkách, nebyl tady prostor hrát si na nějaké hrdiny nebo humanitární pracovníky.

Za těchto klimatických podmínek se budou infekce mezi lidmi šířit velmi lehce, nemluvě o problematickém zdroji pitné vody, aktuálním stavu latrín atd. a čekat někde v improvizovaném přístřešku na nějaké převazy ran, resp. s větší pravděpodobností ošetřovat dlouhodobé potíže místních, to není a nebyl cíl této výpravy. Je to možná tvrdě řečeno, ale není tomu jinak. Profesionální organizace vědí a mají zázemí, jak pomoc v takovém prostředí poskytovat.

Na procházce ve čtvrti Balaju kolem domů zničených zemětřesením

Otec dr. Prabhata mne po návštěvě nepálské neziskovky, kde jsem nechal nějaký finanční dar, vzal na procházku ve čtvrti Balaju kolem domů zničených zemětřesením. Několikapodlažních domů se tady sesunulo k zemi asi ke třiceti. Z některých šestipodlažních zbyly třeba jen tři patra, jiné se zlověstně nakláněly do ulice a čekaly na demolici. Pády těchto velkých domů v Kathmandu budou mít ještě politickou dohru.

Epicentrum zemětřesení nebylo v Kathmandu. Bohužel předpokládaně neodolaly mnohé starodávné památky, ale právě zničené novostavby byly postaveny velmi neodborně a přijetí tvrdých zákonných norem, aby budovy pro příště odolaly zemětřesení, bude na místě. Dosáhnout toho na vesnicích je nereálné. Hliněné stavby, budovy z nepálených cihel, kamenné stavby tam vyrostou časem znovu a ty budou opětovně velmi snadným cílem pro nové zemětřesení. Poslední zemětřesení to bohužel jen potvrdilo.

Nepálu nejvíce pomůžete vlastní návštěvou!

Pro běžné jedince jako jsem já a většina z Vás, budu se teď opakovat a jsem o tom plně přesvědčen, místním a Nepálu nejvíce pomůžete vlastní návštěvou! Oblasti Makalu, Kanchenjungy, velká část Annapurny, Dhaulagiri, Dolpo, neznámý západní Nepál, byly zemětřesením nepoškozeny a nabídnou krásy Nepálu ve všech dimenzích. Bohužel oblastem jako je Langtang, Rholwalling, části Khumbu, Manaslu, Ganeshi nějakou dobu potrvá, než budou opětovně naplno připraveny na návštěvníky.

Další související články: