Trek k Mount Everestu, Himaláje a nejznámější treky v hornatém Nepálu

Trek do srdce Himaláje

Před několika léty v jarním předmonzunovém období jsem trávil čtyřtýdenní dovolenou ve velice pozoruhodné zemi Nepál s himálajskými vrcholy na severu a subtropickou džunglí na jihu. Stejně rozmanitá je i nepálská společnost a kultura. Obyvatelé vyznávají hinduismus a buddhismus.

V této nevelké zemi žije údajně několik desítek etnických skupin. Za sebe mohu říct, že jsem se setkal převážně s příjemnými a přátelskými lidmi. Pro poznání hor jsem se rozhodl pro poměrně bezpečný a zajímavý trek k základnímu horolezeckému táboru pod Everest.

Přesun do Lukly

Po přistání v Káthmandu jsem si zajistil letenku a pokračoval letecky do Lukly, kde létá několik místních leteckých společností vícekrát denně. Letenku je lépe si opatřit přímo v některé z mnoha cestovních kanceláři než v hotelu, což vám ochotně, avšak za vyšší cenu rádi nabídnou. Cestovní kanceláře mají otevřeno zpravidla do 19 hod i déle. Cena letenky je cca 85 až 90 USD. Zároveň jsem si koupil co nejpodrobnější mapu trekové oblasti.

V Káthmandu není problém i v časných ranních hodinách potkat taxík, který za přijatelnou cenu (cca 3 USD) vás dopraví na místní letiště pro vnitrostátní linky. Zbytečné platit více, jak by chtěli někteří taxikáři. Lukla je 2 830 m vysoko a letecky si ušetříme spoustu času i sil strávených na cestách v předhůří Himálají a dopřejeme si více času uprostřed nádherných horských velikánů v Sagarmatha National Park.

Všude po trase je spousta hotýlků vhodných k noclehu, s kvalitní stravou za přijatelné ceny. K milému překvapení bylo, že dokonce i starší místní lidé znali dobře základy angličtiny. Denní náklady v horách se pohybují od cca 8 až 13 USD. Náklady zde stoupají úměrně s nadmořskou výškou vzhledem k tomu, že veškeré zboží se musí dopravovat jaky nebo lidmi.

Místní strava je poměrně dobrá (vejce, jačí sýry, pečivo, různé druhy amolet, rýže, brambory, bramborové placky s jačím máslem atd). Není marné si však vzít trvanlivý salám, který báječně chutnal i Nepálcům, hrozinky, cibuli, česnek, piva v plechovce, které je v celém Nepálu dosti drahé. Nosit další potraviny je naprosto zbytečné. Ve vyšších polohách je poměrně chladno. Kvalitní spací pytel nocleh určitě zpříjemní.

Z Lukly se prochází vlnitým terénem podél řeky k bráně Národního parku. Řeku několikrát přecházíme po mostech. Současná cena vstupenky na měsíční pobyt v Národním parku je cca 15 USD a platí se u vstupu do parku. Za posledním mostem čeká turisty delší stoupání do Namche Bazaru, správního centra oblasti, kde jsem pobyl jednu noc. V tomto horském středisku je pošta, internet, školy, lékaři, policejní stanice, správní centrum národního parku i vojenská posádka.

Tengboche

Následující dva dny jsem trávil v Tengboche (3 800 m). Je to vhodné místo pro krátkou dvoudenní aklimatizaci. Smrkové a jedlové porosty a kvetoucí rododendrony dávají tomuto místu nezapomenutelnou atmosféru.

V Tengboche je známy buddhistický klášter, který mi místní mniši umožnili prohlédnout. K mému překvapení si můj průvodce klášterem vážil duchovních hodnot křesťanství. Místní etnikum je rovněž velmi religiózní. Měl jsem u sebe medailónek Panny Marie, o kterou měly místní horalky velký zájem. U nás se dá koupit za cca 7 Kč a posvětit v kostele.

Další dva dny jsem byl v Dingboche (4 360 m), v Ama-Dablam lodge, která je na začátku této malebné horské celoročně obývané horské osady. Na konci vesničky vidíme osmi a půl tisícovou dominantu Lhotse, vlevo vrchol štítu Ama Dablam (6 800 m).

Zdejší majitelé lodge z názvem Ama Dablam jsou velmi milí a přívětiví lidé, což tak daleko od vlasti každého potěší. Jejich děti přednášejí na horolezecké škole v blízkém Khumjungu. Čisté pokoje, chutná strava (syté polévky, omelety, bramborové placky s jačím maslem atd.). V přátelském prostředí turista nepovažuje za nutné zamykat pokoj, přesto mi ho hostitelka, když jsem byl na výletě, uzamkla.

Ženy jsou zde velmi zvídavé i na osobní údaje, rodina, zaměstnání, co dělají děti, proč necestuji s manželkou apod. Zvyšoval jsem jejich pozornost tím, že jsem byl sám bez průvodce a nosiče. Volný den pro dá využít k procházce do blízké osady Chhukhung (4 750 m). Odtud se dá snadno vyjít na Island Peak (6 150 m) ovšem po zaplacení vysokého poplatku, údajně 350 USD (mačky a cepín jsou pro tento vrchol nutné). Z této osady můžeme rovněž podat telefonickou zprávu domů.

Na těchto frekventovaných trekových trasách lze potkat i skupiny turistů doprovázených nosiči se stany a spoustou jídla. Jelikož nedovedli odhadnout vlastní spotřebu, měl jsem možnost snadno se zdarma přiživit od jejich kuchařů, kteří nabízené peníze odmítli. Místní obyvatelé poklepem na čelo projevili, jakým dojmem zde působí. Před cestou do vzdálené země je třeba získat objektivní informace.

Výstup na Kala Pattar

Z Dingboche se pokračuje malebnou pěšinou položenou nad údolím do malého střediska Duglha (4 620 m) a odtud nahoru do větší Lobuche (4 940 m). Je zde několik ubytoven. Plně spokojen jsem byl v Sherpa lodge. V případě dobré aklimatizace můžeme následující den vystoupit na vrchol Kala Pattar (5 550 m) a pak přespat v některé ze dvou lodgi v Gorak Shep (5 150 m). Kala Pattar je snadno dostupný trekový vrchol s možností úžasných výhledů na masiv Everestu.

Dalšího dne jsem odcházel do Everest Base Camp (5 360 m).

BC pod Everestem

Prohlídka Base Camp je pro turisty vskutku zajímavá. Jedná se o rozsáhlý areál, kde tráví dny několik set vynikajících horolezců. Batoh můžeme bez obav nechat opuštěný bez dohledu a prohlížet si jejich špičkové vybavení. Zde jsem přespal jednu noc v kvalitním péřovém spacím pytli vsunutém do bivakovacího vaku. Jednoduchou karimatku jsem doplnil pod záda vloženým prázdným batohem.

V noci při jasné obloze zde teploty klesají i k 15 st. Celsia pod bod mrazu. Až po setmění jsem ulehl, abych zbytečně nezvyšoval zvědavost v okolí. V noci lze ze spacáku krásně sledovat nádhernou oblohu plnou hvězd, vidět padat meteory apod. Pro průměrného turistu je zde i krátký pobyt zcela fascinující. Jsme zde skutečně v nádherném místě obklopeném nejvyššími vrcholy světa, skvělá třešnička na chutném dortu celého treku. Zrána jsem pak udělal několik snímků sluncem ozářených vrcholů a odcházel pomalu dolů.

Trekový vrchol Chhukhung

K večeru jsem došel do dříve uvedené osady Dingboche. Následující den jsem pak přespal v lodgi v původně uvedeném horském středisku Chhukhung a vypravil se na velmi hezký, snadno dostupný trekový vrchol Chhukhung (5 830 m), který je bez poplatků maček i cepínu. Cestou nahoru lze vidět impozantní horské panorama s osmitisícovkou Makalu. Na vrcholu mne však zastihla mlha, která snížila radost z osobního výškového rekordu. Tyto změny počasí jsou však typické pro jarní trekové období.

Oko téměř zvlhlo při loučení s prostředím v Ama Dablam lodge. Na zpáteční cestě jsem při pomalé chůzi zažíval obdivuhodnou atmosféru nádherné horské krajiny, její flóru a faunu. Mnohých zajímavých detailů si turista cestou nahoru do Base Camp zpravidla nevšimne. V uvedené trase není potřeba mít sebou mačky a cepín. V jarním období zde ve vyšších polohách napadne odpoledne zpravidla malá vrstva sněhu, který během slunečného dopoledne rychle zmizí.

Návrat do Káthmandu

Z Lukly lze opět použít leteckou dopravu do Káthmandu. Pokud se rozhodnete odlehčit batoh darováním vlněného svetru (v second handu stojí cca 50 Kč) nebo jiných již zbytečných věcí někomu místnímu, stanete se určitě velmi populární.

Kathmándú je starobylé královské město. Vzácné až unikátní stavební památky jsou zde však bohužel v samé blízkosti současné zástavby. V městě se mísí hinduistická a buddhistická kultura. Rovněž je to snad nejvhodnější místo pro nákupy, zejména textilu. Přijatelné ubytování jsem objevil v Shangri-La Guest House, Jyotha, Thamel tel. 009771-4250188, (cca 2 až 4 dol). V blízkosti je několik dalších menších hotelů se standardním vybavením v relativně klidném prostředí.

Ze zajímavostí určitě stojí návštěva nového katolického kostela v Káthmandu, kde se konají mše svaté i v angličtině. Pro věřícího křesťana skvělý zážitek. Kostel se nachází v jižní části čtvrti Pátan, blízko zoo. Pátan byl původně metropolí nezávislého království a je snad nejstarším městem v Nepálu. Má pozoruhodné až unikátní chrámy a kláštery. Nyní je součásti Káthmandské aglomerace.

Nejpřijatelnější osobní doprava se zde jeví místními malými autobusy. V případě několika volných dní lze doporučit výlet do zajímavého a malebného města Pókhary (druhé největší město v Nepálu), odkud z vyhlídkového kopce za městem, Sarangkót (1 600 m) uvidíme dvě osmitisícovky - Annapurnu a Dhaulagiri. Je dobré vyjít brzy ráno, kdy je nejlepší viditelnost a po sestupu se osvěžit koupáním v jezeře Phéva Tal.

Trek do známého Annapúrna Base Camp (4 200 m) trvá odtud minimálně týden. Zdejší prostředí je ovlivněno komercí a není typicky nepálské, lidé jsou poněkud dotěrnější, doporučuje se dávat zvýšenou pozornost na věci.

Z Pókhary lze pokračovat autobusem směrem k indickým hranicím do pozoruhodné přírodní rezervace Chitwan. Za velmi přijatelnou cenu cca 20 USD lze opatřit jednodenní vstupenku včetně odborného a z hlediska osobní bezpečnosti nutného průvodce. Uvidíme zde pro nás neobvyklou faunu (krokodýly, opice, nosorožce, pávy, různé druhy ptáků, hadů, ještěrek, tygry apod.). Zkušený průvodce nám mnohé vysvětlí a rozšíří naše vědomosti o zdejší přírodě a životě.

Setkání s Wielickim

Na zpáteční cestě stojí za zmínku osobní setkaní na letišti s velice vzácnou osobou Krzysztofem Wielickim, který zdolal všechny osmitisícové vrcholy a doprovázel zde kameramany polské televize. Natáčeli pomoci vrtulníku televizní pořad o himalájském horolezectví. Jelikož mám předky v Polsku, rozuměli jsme si. Krzysztof Wielicki je mimo jiné autor pozoruhodné publikace Koruna Himálají, významné ocenění obdržel i od Papeže Jana Pavla II).

Info

Pamatujme s penězi na zaplacení dalšího letištního poplatku, nyní ve výši cca 25 USD (1 700 Nepálských rupií). Před cestou je vhodné absolvovat očkování proti žloutence typu A a břišnímu tyfu. Ve srovnání s jinými regiony je pobyt v Nepálu pro cizince poměrně bezpečný. Lze zde cestovat i individuálně, jak jsem učinil. Toto cestování znamená, že můžete jít vlastním tempem, zastavit se kde chcete a po cestě eventuálně odbočit. Ušetříte peníze, které můžete jinak investovat.

Vážnější nedostatek je, že jste odkázaní na frekventované trasy. Údajně vysoce zajímavé oblasti jsou dostupné pouze pro skupiny. Nynější vnitropolitická situace v Nepálu není dobrá. Před odjezdem je třeba si ověřit aktuální a objektivní stav bezpečnosti. Můžeme tak učinit telefonicky na Nepálské ambasádě v Berlíně, dále pak přímo v Káthmandu.

Závěrem lze zcela zodpovědně říct, že cestování v Nepálské krajině není pouhá tzv. turistická klasika a pozorný turista si zcela jistě přijde na své v mnohém větším rozsahu než očekává (krajina, sport, kultura, lidé a k tomu úžasná mnohotvárnost).

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.