Vodopády a řeka Iguazú, Garganta del Diablo - každou vteřinu padá 1 600 m³ vody do hloubky 70 m

Na návštěvě v Brazílii a Argentině, Garganta del Diablo a vodopády Iguazú

Legenda indiánů Guaraní praví, že vodopády vznikly když strašný lesní bůh, rozhněvaný válečníkem prchajícím s dívkou v kánoi, rozbil říční dno. Dívka se zřítila dolů a proměnila se ve skálu, válečník se změnil ve strom který shora shlíží na svou milou. Smutné, ale výsledek stojí za to.

V jižní Brazílii se řeka Iguacu dostává na čedičové podloží a tam, kde láva končí padá nejméně 1 600 m³ vody za vteřinu do hloubky 70 m. Řeka je v těchto místech široká a dává tak prostor pro mnoho různých vodopádů z nichž největší a nejúchvatnější je Garganta del Diablo - Ďáblův chřtán. Pro návštěvu vodopádů je dobré vyhradit si nejméně dva celé dny a nedoporučuje se jezdit sem v květnu až červenci kdy je moc vody.

Do Foz do Iguacu přijíždíme pozdě odpoledne. Městským busem se dopravujeme ke vstupu do národního parku i když se řidič diví protože tam již mají zavřeno. My však víme své (tedy alespoň doufáme, že průvodce nelže) a ze vší té obrovské nabídky různého typu ubytování volíme kemp Club Brazil. Má být přímo u návštěvnického centra parku a naštěstí tam skutečně je i když musíme ujít ještě asi 700 m než se ocitneme mezi stromy pralesa.

Kemp je skromný, prakticky prázdný, ale jsou tu dva bazény a stanování uprostřed džungle má rozhodně své kouzlo. Kolem to skřehotá, cvrká, píská a prozpěvuje, ale na noc téměř vše utichá. Přes den je vedro, přesto v noci musíme vytáhnout spacák jinak je slušná zima i když je léto.

Ráno balíme, platíme 30 R$ (1 Real = asi 10 Kč) za stan a dvě osoby a jdeme zpět do návštěvnického centra dokončeného v r. 2001. Tam si v úschovných skříňkách necháváme batohy a jdeme vystát frontu na vstupenky. Lístek stojí pro cizince 20,15 R$, pro místní jen 12,50 (r. 2007). Je to dost, ale určitě to stojí za to.

K vodopádům nás pak veze patrový, otevřený bus a pak už jdeme chodníčkem s výhledy na vodopády a pomalu sestupujeme dolů až k vodopádům Floriano a Santa Maria u Ďáblova chřtánu. Je to nádhera! Cestou vidíme spoustu exotických motýlů, ještěrky, a také drzé nosály, kteří neopatrným návštěvníkům vlezou až do tašky. Ne, že by chtěli odnést, ale kradou jídlo.

Vyvezeme se výtahem a na vodopády tak shlížíme i shora. Paráda! Busem pak jedeme zpět, bereme si bágly, a jiným busem popojíždíme na odbočku k hraničnímu přechodu. Dalším busem se vezeme na hranice kde, jelikož míníme pokračovat dál do Argentiny, musíme vystoupit a nechat si orazítkovat pas. (Kdo jede jen k vodopádům na argentinské straně a ještě ten den se vrátí razítko mít nemusí.) Jiným busem stejné společnosti s kterou jsme přijeli sem, pak na stejný lístek pokračujeme do Puerto Iguazú. Tam přesedáme na městský bus do národního parku a řidič se opět diví kam to takhle pozdě jedem. No do kempu přece!

Autobus nás tedy vysazuje u kempu Americano, který je, jak zjišťujeme, moc pěkný a slušně vybavený. Je tu i možnost ubytování pod střechou, bazén, obchůdek i slušné sociálky. A také více lidí. Jsme přeci v Argentině kde je kempování a opékání asada (pečeně) na parillách (roštech) národním sportem. Za noc tu platíme opět 30, ale teď už pesos (1 AR$ = asi 6 Kč) a protože je tu hezky tak tu zůstáváme rovnou dvě noci. Ať máme dost času vychutnat si argentinskou stranu vodopádů.

Ráno jedeme k parku kde si opět vystojíme frontu na vstupenku, která je tu ještě dražší. Chtějí za ni 40 AR$. Zloději - říkáme si než zjistíme, že v ceně je nejen vstup, ale i vláček, přívoz na ostrov a loď která zájemce doveze až přímo pod vodopády. Od návštěvnického centra jdeme asi kilometr Zelenou stezkou pralesem k zastávce vláčku, který nás doveze na začátek chodníčku vedoucímu až na okraj Ďáblova chřtánu.

Lávku jim nedávno vzala velká voda, ale naštěstí už je vystavěná nová a tak můžeme, bez nadsázky s otevřenou pusou, sledovat jak se dosud klidná řeka najednou s hřmotem řítí do propasti. Člověk je sice neustále mokrý od vodní tříště a práci dá i ochránit před ní, bohužel nevodotěsný, foťák, ale je to něco neuvěřitelného a nádherného.

Vláčkem pak jedeme zpět, v občerstvovně se občerstvujeme, ale je to tu dost drahé. Zato se to tu jen hemží krásnými motýli. Po obědě se vydáváme k dalším vodopádům, kterých je tu nespočetně a stezky vedou nad nimi, pod nimi a někdy i uprostřed nich. Přívozem se člověk dostane na ostrov San Martin kde uvidí pro změnu zase vodopády, ale dá se tu i poležet na pláži, nasbírat jantary či se vykoupat v řece.

Na začátek stezek k vyhlídkám vedou na ostrově docela dlouhé a prudké schody, proto je to jedno z mála míst kam se tady nedostanou vozíčkáři. Jinak je tu téměř vše bezbariérové. Úzké, většinou zpevněné, stezky vedou přímo pralesem a člověk tak má možnost pozorovat i místní bohatou zvířenu. Kromě těch motýlů se to tu hemží různým ptactvem, ještěry i ještěrkami, zahlédli jsme i opici a divoké morče. Bohužel, nebo bohudík, ale nic jedovatého nebo jinak nebezpečného.

Ke konci prohlídky už sotva pletu nohama, ale bylo to tu nádherné a to jsme ještě ani neviděli všechno. Odpustili jsme si i výlet lodí pod vodopády jelikož jsem si všimla v jakém - promáčeném - stavu se návštěvníci odtamtud vrací, a nevydali jsme se ani na Macuco trail pralesem, který trvá 3,5 hodiny a je prý moc zajímavý. Vlastně na to ani nebyl čas.

Na prohlídku celého argentinského parku se všemi jeho atrakcemi v jediném dni by bylo třeba brzy ráno vstát aby byl člověk u vstupu dříve než v 8 otevřou a nezdržoval se čekáním ve frontě. Ti majetnější se mohou ubytovat přímo v parku, zaplatit si výlet na člunu či terénním autem, možná je i noční výprava k Ďáblovu chřtánu.

Jsme unaveni, ale nadšeni. Z Brazilské strany člověk vidí vodopády jako celek, na Argentinské se dostane až přímo k nim. Nelze říci z které strany je to lepší, ale doporučuji vidět nejdříve brazilskou. Moc ráda bych se sem ještě někdy vrátila.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.