Mount Kinabalu na Borneu, tajemná hora ostrova a ráj největších masožravek na světě

Mount Kinabalu, hora v sevření masožravek na Borneu

Už jen zvuk samotného slova Borneo vyvolává v Evropanech představu fascinujících dobrodružství mezi domorodými kmeny lovců lebek a ráji největších masožravých rostlin na světě. Třetí největší ostrov naší planety je správně rozdělen mezi Malajsii, Indonésii a sultanát Brunej.

Zatímco indonéská část dnes naplňuje krvavé představy měrou vrchovatou, patří malajské území sestávající ze dvou svazových států Sabahu a Sarawaku k nejbezpečnějším místům v rovníkové Asii - tedy pokud zrovna nejste pašeráci drog. Za tyto delikty totiž místní úřady zcela nekompromisně udělují tresty smrti a to bez ohledu na národnost, náboženství či pohlaví.

Měl jsme možnost poznávat krásy Bornea právě ze severní, tedy malajské části což ve mně zpočátku vyvolávalo jisté obavy. Fantazie vybičovaná na nejvyšší míru mě během prvních dnů pobytu stále nutila prohlížet zavazadla a kontrolovat, zda mi do nich náhodou nějaký "zlý drogový dealer" nestrčil omamnou látku. Ve snech mě pak děsila šibenice na níž se pohupovalo tělo nebohého anglického turisty popraveného v osmdesátých letech za pašování opiátů.

Už ani nevím, kde jsem si tuto informaci přečetl, ale bezpečně se vynořovala vždy, když jsem viděl kohokoliv v uniformě. Paranoidní stavy však naštěstí zcela převálcovalo tropická bezstarostnost, která je pro zdejší obyvatele tak typická a na vynervovaného osamoceného turistu naštěstí velmi snadno přenosná.

Vzhůru na Mount Kinabalu

Největším lákadlem malajsijského státu Sabah je bezesporu národní park Kinabalu, který se rozprostírá kolem majestátní Mount Kinabalu pyšnící se nadmořskou výškou 4 100 metrů. Pokud není fascinující silueta nejvyšší bornejské hory právě zahalena mlhou, může pozorovatel dobře vidět žulové vrcholky, které zpupně trčí nad okolní tropickou vegetací.

Rezervace Kinabalu se dnes těší zasloužené pověsti jednoho z nejlépe udržovaných parků na světě. Podle odhadů zde žije více než tři sta druhů ptáků a sto druhů savců. Má se zde prý dokonce vyskytovat i unikátní pralesní nosorožec sumatránský, jehož tělo je pokrytu dlouhými rezavými chlupy.

Vrcholové plató Mount Kinabalu je dostupné pro každého trochu zdatnějšího turistu, který během výstupu prochází několika výraznými zónami zalesnění. Nejprve je tu nížina se stromy s užitkovým dřevem, kde lze občas nalézt největší květinu na světě rafflesii, jejíž ostře červený květ vydává pach hnijícího masa. Ve výšce nad 1 200 metrů pak začíná pásmo smíšeného horského lesa, bohatého na duby a jehličnany.

Rostou tu zářivé rododendrony a endemické kinabalské orchideje bok po boku s masožravými láčkovkami, které svou obrovskou velikostí evokují vzpomínky na rozvernou českou komedii "Adéla ještě nevečeřela." V tomto dnes již kultovním snímku bojuje chrabrý detektiv Nick Carter s nestvůrnou lidožravou rostlinou, kterou vypěstoval pomstychtivý baron Rupert von Kratzmar v podání Miloše Kopeckého. Příběh však naštěstí skončí dobře - masožravá Adéla hyne a Nick svírá v náručí zachráněnou dívku.

Na první pohled je tento pamětnický film pouhou zábavnou fikcí vycucanou z prstu. Nedejte se však mýlit. Velké masožravé láčkovky z Mount Kinabalu dodnes trpělivě číhají na svou kořist, která spadne do jejich kalichů naplněných lepkavou tekutinou. Tam je nebohý tvor ochromen, utopen a pak pomalu stráven. To je, jak jistě uznáte, skutečně morbidní smrt!

Největší kinabalské láčkovky mají objem kalichu až jeden litr a nezřídka si pošmáknou nejen na hmyzu, ale i na ještěrkách a žábách. Je prokázáno, že nepohrdnou ani uzeninou, kterou také bez větších obtíží stráví. Nepřipomíná vám to scénu s obří rostlinou Adélou požírající odložený párek komisaře Ledviny ztvárněného nezapomenutelným Rudolfem Hrušínským?

Bornejští Kadazanové o láčkovkách vykládají velmi pozoruhodné legendy. Podle nich kdysi tyto rostliny dorůstaly obrovských velikostí a mohly se dokonce aktivně pohybovat. Jejich kořistí se však nestávala pouze velká zvířata, ale dokonce i lidé! Vraťme se však raději zpět na pečlivě udržovanou trasu nejvyšší bornejské hory a pokračujme dál v poměrně náročném výstupu.

Těžkosti strmého stoupání provázené brebentěním nezbytného průvodce, kterého si musíte povinně najmout, jsou však kompenzovány nádhernými výhledy na okolní nekonečný prales. Ve výšce kolem 3 000 metrů se stále ještě dobře daří bambusu a stromovému kapradí.

Po dalších hodinách chůze však studená zóna mračného pralesa končí a následuje strmější úsek, který unaveného turistu vyvede přímo na otevřenou vrcholovou krajinu žulových desek a pitoreskních věžiček. Tady ve výšce 4 100 metrů nad mořem si člověk ani neuvědomuje, že je kousek od rovníku a roztřese jím silná zima. Nádherná cesta lemovaná orchidejemi, masožravkami a jinými poklady Mount Kinabalu však brzy dají zapomenout na chlad i únavu. A prchavý pocit, že se na hornatém Borneu už nedá vylézt ani o metr výše, také není k zahození.

Na řece vládnou krokodýlové

Hlavním cílem mé expedice na sever Bornea však nebyla ani tak návštěva kouzelné Mount Kinabalu, ale především zdokumentování života populace obřích krokodýlů mořských na zdejší řece Segamě. Tento pralesní veletok je totiž považován za místo, kde tito opancéřovaní plazi dorůstají největších rozměrů. Podle Guinessovy knihy rekordů byl totiž právě na Segamě změřen zatím nejdelší krokodýl na světě. Tato pohádková obluda, jenž se tak zároveň stala vůbec největším plazem naší planety, měřila více než deset metrů a vážila podle odhadů zhruba třicet metráků.

Jen pro ilustraci - hmotnost notoricky známého dravého dinosaura z rodu Tyrannosaurus byla, podle nejnovějších výzkumů, odhadnuta na čtyři tuny. Není tedy divu, že krokodýlové mořští stále zůstávají vládci dolních toků řek i pobřeží. Svědčí o tom vyprávění šéfa palmové plantáže Johna, které jsem během své cesty najatým rybářským sampanem po Segamě vyslechl. "Asi před pěti měsíci, byl jeden z dělníků před mýma očima uchvácen obrovský krokodýlem. Stalo se to během polední pauzy, kdy si nešťastník vyrazil zarybařit. Z vody se zničehonic vynořila zubatá tlama, která ho uchvátila uprostřed těla a zmizela pod hladinou. Netvor se pak ještě několikrát přetočil kolem své osy a pak jsme našeho kolegu již nikdy neviděli," vzpomínal šéf plantáže ležící na středním toku Segamy.

Muž s křesťanským jménem John, které získal jako konvertita k anglikánské církvi, si rovněž postěžoval, že podobné tragédie nejsou výjimečné. Je to prý dáno tím, že jsou krokodýlové stále chránění vládním nařízením.

Během plavby jsem však měl možnost pozorovat spíše menší, zhruba třímetrové jedince krokodýlů, což pro mě bylo zpočátku značným zklamáním Dnes si však říkám, zda nebylo spíše štěstím, že jsem se s nějakým gigantickým opancéřovaným monstrem nesetkal tváří v tvář. Při rozměrech naší štíhlé rybářské loďky, by taková "schůzka naslepo" zřejmě nedopadla nejlépe. Všechno jsem si však mohl vynahradit při návštěvě krokodýlí farmy nedaleko města Sandakan, kde jsou k vidění kapitální pětimetrové kusy krokodýlů mořských. Kromě nich tu však žijí i od narození zdeformovaní jedinci, kteří by ve volné přírodě mezi svými dravými druhy příliš mnoho šancí neměli.

Příroda Sabahu je na ústupu

Pralesy kolem Segamy doslova pulzují životem. Jednou jsem dokonce zahlédl mladého orangutana, který se neobratně pokoušel napít z převislé větve skloněné nad řekou. Našimi stálými průvodci byly také velké opice languři a makaci. Na březích toku se vyhřívali až dvoumetroví varani, kteří po vyrušení naskákali do vody a velmi elegantně odplouvali vlnitými pohyby celého těla.

Na zpáteční cestě jsem také několikrát viděl i vzácné bizarní opice kahau. Samci těchto podivných primátů, kteří žijí pouze na Borneu, mají obrovské okurkovité nosy, kterými imponují něžnému pohlaví. Setkání s kahau se tak pro mě stalo symbolickým zakončením putování po krokodýlí řece Segamě, jejíž úžasná fauna i flóra patří k jedněm z největších divů Bornea.

Celkově je však zdejší nádherná příroda Sabahu na ústupu před civilizací. Svědčí o tom zejména stále se rozrůstající plantáže s olejovými palmami, které zatlačují původní flóru a faunu do defenzívy. Snad zdejší vzorně vedené národní parky zakonzervují alespoň část úžasného bohatství tohoto mizejícího přírodního ráje.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.