Aspenománie, Golden Gate Canyon State Park: Colorado krásné tě znám (8)Osiky a barvy podzimu v Golden Gate Canyon State Park20.10.2016 | Dorek Čermák
Poangličtěných výrazů se v češtině objevuje stále více a výraz Aspenománie dokonale vystihuje dění, které se odehrává koncem září a začátkem října v horách státu Colorado. Je poslední sobota měsíce září a do hor se vydává stovky aut a tisíce lidí jedou obdivovat barvy podzimu a to díky Aspenům, česky osikám, které vybarvily svahy hor od ještě zelené v nížinách po zlatožluté, až do červena ve vyšších polohách. Mánie postihla i nás. Už na dálnici, která směřuje na západ jsou tabule s upozorněním. Chcete li obdivovat krásy podzimu, odbočte na vedlejší silnice. Dálnice není k tomu určena. Opouštíme "sedmdesátku", která protíná státy od východu na západ a projíždíme malým městečkem Georgetown. Určitě stojí za prohlídku a mohlo by posloužit jako ateliery k filmu z doby před více jak sto lety. Čtěte také: Sedm dnů na Aljašce (2), návštěva největšího státu USA V koloně aut vyjíždíme po mnoha serpentinách do úzkého údolí a začíná barevné divadlo se spoustou diváků, kteří lemují okraje cesty. Zacházíme od cesty do terénu a fotíme. V temnotě lesa prosvítají zlaté listy v protisvětle.Procházíme se po zlatém listí, které už sfoukal vítr. Ve stínu jsou listy pokryté ranní jinovatkou a na osluněných místech leží velké kapky v nichž se odráží slunko. FotogalerieZobrazit fotogaleriiNa otevřeném prostoru svítí, ba přímo hoří celé svahy hor. Údolí se s přibývající výškou rozšiřuje, končí "barevné stromy" a vjíždíme do zasněžené krajiny, kde je větrno a zatracená kosa. Sedlo Guanella Pass má 11 669 stop (3 557 m n. m.) na jih do nás se tyčí čtyřtisícovka Mt. Evans. Po krátké procházce se vracíme do tepla auta, sjíždíme do údolí a v nekonečné koloně aut mířících na další "aspenové místo" se nám podaří zaparkovat. Kam se podíváš, tam jsou Aspeny. Jdeme k "lesu" kolem kolejí staré úzkokolejky (koleje jsou ponechány jako připomínka dávné doby, kdy tu ještě supěla parní lokomotiva) souběžně s námi i proti nám se doslova valí stovky lidí. Potkáváme černochy, bělochy, hnědé, snad zástupce celého světa. A těch psích ras s páníčky je taky požehnaně. Klid tu nenajdeme, zato je kolem nás a nad námi samé "zlato". Obloha se zatáhla a sem tam se k zemi snese sněhová vločka. Na jednom z kmenů jsem si povšimnul změny v kůře stromu a při podrobném prohlížení vidím zarostlou značku, trojúhelník postavený na základnu a tam pár písmen, které mi dávají ihned smysl. Celá krátká větička zní "Colorado Treil" jdeme po vyhlášeném trejlu, který vede z Denveru, přes hory a doly a po pětistech mílích končí v Durangu. Za necelou hodinu se otáčíme a tou samou stezkou jdeme k autu a na kartě spousty "zlatých fotek". Cestou k Indiana Hills jsem si v duchu povzpomínal, jak výjimečný strom osika je. Dorůstá výšky až 35 metrů a kořeny,které jsou spíše pod povrchem se roztahují do dvaceti metrů. Osikový les je unikátní tím, že ho celý tvoří klony osiky obecné (Populus tremola). Jednotlivé stromy se jeden od druhého neliší a navíc jsou pod zemí spojeny kořeny. Osika se totiž rozmnožuje vegetativně. Semena nesená větrem padají nejčastěji v blízkosti mateřského stromu v půdě vyklíčí a semeno zapustí kořeny. Kořeny mladého výhonku se pak časem spojí s kořeny původního stromu. Celý proces se neustále opakuje a kořeny tak vytváří vzájemně propojený systém. Jednotlivé stromy stromy sice umírají, organismus jako celek však přežívá. Díky vzájemně propojenému kořenovému systému si jednotlivé stromy dokáží předávat živiny. Les se tak postupně rozšíří na místa, která nemají pro růst osik nejvhodnější podmínky. Stromy rostou i v suché půdě, protože přivedou vláhu z kořenů stromů rostoucích na vlhčích místech. Unikátní kořenový systém osik, nazývaný Pando, který se nachází v americkém státu Utah, se dožil tak vysokého věku, že z lidského pohledu se může zdát téměř nesmrtelný. Podle vědců je starý minimálně 80 000 let. Unikátní organismus zahrnuje cca 40 000 stromů a váží 5900 tun. Rozkládá se na ploše 43 hektarů. Pamatuje časy, kdy naši planetu obývali neandrtálci. Povšimněte si, když pofukuje i slabý větřík a podíváte se na osiku. Od toho vzniklo pořekadlo "třepeš se jak osika". Aspenománie pokračuje první říjnové pondělí. Jedeme na severozápad do státního parku Golden Gate Canyon State Park. V seznamu státních parků má číslo 12 a stát Colorado má těchto parků na svém území 42. Navštívíme Visitors Center, kde dostáváme zdarma barevné mapy parku, kde jsou vyznačeny jednotlivé trasy, prohlédneme si vycpaniny pumy a medvěda Baribala, jelena Wapiti. Jsou to zvířecí obyvatelé, které můžeme potkat. Auto nás vyváží na severozápad na vyhlídkové místo "Panorama Point", kde se po sedmi hodinách znovu sejdeme. Skvělé místo, odkud přehlédneme celé horské pásmo od Mount Evans na jihu až po Longs Peak (4 346 m). Na severovýchodní straně jsem stál před třemi roky. A ty nekonečné prostory v nichž září aspeny. Vybíráme si kruhovou jedenáctimílovou trasu, kolem skalnatého vrcholu Tremont Mountain. Velmi jednoduché značení. Jdeme po značce jelence. Stopa kopýtka, vyznačená na plochém sloupku spolu s jinými znaky, chodce, bajkera a koně. Je to jednoduché. Pěšáci, kolaři a jezdci na koních, mohou na tuto trasu. Celá trasa vede ve výškách kolem tří tisíc metrů a aspeny nás provází po celé trase našeho pochodu. Je pondělí a liduprázdno, užíváme si té krajiny bez lidí v očekávání, že potkáme alespoň velkého jelena. Ale za celý den ani "chlup" tím více se věnujeme krajině. Jdu se dvěma mladšími bráchy. Všichni tři fotíme. Všímám si, jak každý přistupujeme rozdílně ke stejnému objektu. Udržovaná horská pěšina nás vede do míst s nádhernými výhledy, kde ji opouštíme a jdeme "fotit". Procházíme lesem, kde není žádné lesní hospodaření. Vše se nechá na přírodě a tolik popadaných stromů zůstane ležet, až se rozpadnou. Všechny kmeny padlých borovic jsou stočené do spirály a některé kmeny jsou tak dominantní, že se nedají přehlédnout a přímo si říkají o fotku. Stopa kopýtka končí a další úsek jdeme po značce a stopě kojota. Příloha mapy upozorňuje, že značka kojota je na trase nejtěžší. Je zde více kamenů, skal a jde to znatelně do kopce a ten končí skupinou skal, odkud jsou daleké výhledy. Sestup do údolí je poněkud strmější po nakloněných kamenných plotnách. FotogalerieZobrazit fotogaleriiPo půlhodině stojíme před starým srubem (zamčeným) a tabulka říká, že historickým, kde se v minulosti pálila whisky. Ano v Americe, ale v minulosti i na Moravě, se pálilo v přírodě. Vždy na nějakém potůčku byla pálenice ukryta (doporučuji přečíst knihu "Škola Malého stromu"). Nad námi se tyčí skupina skal. Pokolikáté dnes obdivujeme krásu aspenů. Končí kojot a ve stoupání jdeme znovu po kopýtku s výhledy na kopce západní strany parku na Panorama Point, kde jsme uzavřeli kruh dnešního putování v parku Golden Gate Canyon. Fouká studený severní vítr a vzdálené hory Rocky Mountain halí bariéra mraků. A vítr? Ten se postará, že zlatá třepetající se krása skončí pod korunou stromu, připravena na první sněhové vločky. A ty v Coloradských horách přichází brzy. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Great Sands Dunes National Park; Colorado, krásné tě znám (7)+ Cathedral Spires Park, Colorado, krásné tě znám (6) + Staunton State Park: Colorado, krásné tě znám… (3) + Antelope Canyon, přírodní zajímavosti v USA + Svatá Helena. Vzhůru na dýmající Svatou Helenu + Srub na Aljašce aneb splněný sen, zima pod Denali + Ráj zvaný Kostarika; turistika a příroda, národní parky a přírodní zajímavosti + Mexiko, cesta do Mexika + Roraima, Venezuela - ve ztraceném světě jihovýchodní Venezuely + Salto Angel, vodopád ve Venezuele + Včil v Chile aneb jak jsem potil kšandy v horách jménem Andy |
|