Prstence planety Saturn - D, C, B, A, F, G a E, struktura koncentrických Saturnových prstenců

Prstence planety Saturn: svět prstenců planety Saturn

Prstence planety Saturn představují neobyčejně komplexní a složitý systém. Jedná se o ploché koncentrické prstence v rovině rovníku planety Saturn, které svou strukturou a jemnými drážkami připomínají poněkud přerostlou gramofonovou desku s tloušťkou jen něco kolem 20 km.

Prstence jako první pozoroval Galileo Galilei v roce 1610. Jejich správný popis však podal až o 45 let později Christiaan Huygens. Před érou kosmických sond a velkých pozemských teleskopů s adaptivní optikou byly astronomům známy jen tři prstence - středně jasný vnější prstenec A rozdělený tzv. Enckovým dělením, který je od velmi jasného hlavního prstence B oddělen tzv. Cassiniho dělením a málo jasný vnitřní prstenec C. Tyto hlavní prstence s plochou asi 40 miliard km² výrazně přispívají k celkovému jasu Saturnu (jsou-li prstence rozevřeny).

Čtěte také: Mapa Saturnových prstenců

Postupně přibývaly objevy dalších prstenců D, F, G a E. To ovšem hodně "na přeskáčku", proto je (ve směru od Saturnu) posloupnost prstenců následující: D, C, B, A, F, G, E. Jejich šířky a vzdálenosti od středu Saturnu uvádí následující tabulka:

Saturnovy prstence nerotují jako tuhé těleso, chovají se v souladu s Keplerovými zákony. Vnitřní část prstenců proto obíhá kolem Saturnu rychleji než jejich vnější (vzdálenější) části. A prstenců A, B, C obíhají vnější části rychlostí asi 16 km/s a vnitřní části rychlostí asi 20 km/s.

Saturnovy prstence se skládají z drobných částic. Od prachových zrnek milimetrových rozměrů až po balvany metrových rozměrů. Hmotnost prstenců je odhadována na více než 10²⁰ kg. Astronomové se dříve domnívali, že částice v prstencích jsou více méně rozprostřeny rovnoměrně. Ve skutečnosti jsou ale částice v prstencích shromážděny ve shlucích, které odděluje prázdný prostor.

Měření teleskopu SST v infračerveném pásmu ukázala, že jemný rozptýlený prach obíhající v rovině Saturnových prstenců sahá do až do vzdálenosti 12 miliónů kilometrů od centra planety. Tedy až ke dráze nepravidelného měsíce Phoebe o průměru 215 km s velkou poloosou dráhy 13 mil. km a výstředností 0,16. Phoebe se pohybuje retrográdně a se sklonem 28° k rovině rovníku.

Strukturu Saturnových prstenců udržují tzv. pastýřské měsíce, které obíhají v prostorech mezi jednotlivými prstenci, kde gravitačně vymetají prach i větší částice. Prstence jsou poměrně mladým a dynamickým útvarem, jenž je dodnes doplňován materiálem z větších měsíců. Například úzké prstenec E je doplňován materiálem z ledových gejzírů měsíce Enceladus.

Toto neustálé doplňování materiálu je důležité, neboť prstence planety Saturn poměrně rychle ničí tzv. elektromagnetická eroze. Magnetické pole Saturnu a jeho měsíců (indukce jen kolem 25 μTesla) silně ovlivňuje drobné částice prstenců, ze kterých doslova prší elektricky nabité částice do svrchní ionosféry Saturnu.

Další související články: