Miony (mí-mezony), leptonová částice sekundárního kosmického záření

Miony - mí mezony, významná složka osmického záření

Mion je lehká částice, která byla, podobně jako kaony a piony, prvně detekována ve sprškách sekundárního kosmického záření. Mion (μ-mezon) zdánlivě, podobně jako kaon a nebo pion, patří podle názvu mezi mezony, středně těžké částice, které jsou těžší než elektron, ale lehčí než proton. Ve skutečnosti ale mion patří, stejně jako elektron a nebo tauon, mezi leptony.

Mion patří do třídy částic zvaných bosony, které zprostředkovávají silové interakce. Byl objeven C. Andersonem v kosmickém záření v roce 1937. Mion má podobné vlastnosti jako elektron. Je schopen, stejně jako elektron, vytvořit vázaný stav s protonem, tzv. mionium.

Podstatnějším rozdílem je klidová hmotnost mionu (μ-mezonu), která je 105,7 MeV. Je tedy 207× vyšší, než klidová hmotnost elektronu. Proto je mion nazýván také jako těžký elektron. Jedná se o elementární částicí bez vnitřní struktury, která má poločíselný spin. Již z toho plyne, že starší název mí mezon není opravdu vhodný.

Čtěte také: Leptony, lehké elementární částice

Mion má, stejně jako elektron, záporný elektrický náboj. Střední doba jeho života je jen 2 × 10^-6 s, tedy pouhé dvě mikrosekundy. Mion se rozpadá na elektron, elektronové neutrino a mionové neutrino. I mion má svou antičástici - antimion, jenž je rovněž nestabilní a rozpadá se na pozitron, elektronové neutrino a mionové antineutrino.

Elementární částice baryony bosony fermiony gluony hadrony hyperony kvarky leptony mezony elektron foton Higgsův boson kaon mion neutrino neutron pion pozitron proton tauon

Další související články: