Hyperony, exotické částice kosmického záření s velice krátkou dobou života

Hyperony jsou podivné exotické částice

Hyperony patří k opravdu podivným částicím. Poprvé byly hyperony objeveny v roce 1952 při studiu částic kosmického záření. Hyperon patří k těžkým částicím ze skupiny baryonů, které mají vysokou hmotnost. Však se klidová hmotnost těchto částic pohybuje od 1 116 MeV po 1 672 MeV, tedy je zhruba o 20 % až 80 % vyšší než klidová hmotnost protonu.

Hyperony mají poločíselné spiny, takže patří do třídy částic zvaných fermiony, které se řídí Pauliho vylučovacím principem a Fermiho-Diracovou statistikou. Řadí se také k hadronům, částicím, které podléhají silné interakci, kterou zajišťují polní částice zvané gluony. V podstatě se jedná o baryony, které se také skládají ze tří kvarků. S tou výjimkou, že hyperony obsahují kvark s.

Hyperony se během velice krátké doby - v řádu 10^-10 s se rozpadají na protony, neutrony a mezony pí (piony). Ať již přímo a nebo nepřímo. Tyto částice jsou známy pouze z urychlovačů částic a nebo z kosmického záření, ale v nejranějších fázích vývoje vesmíru byly zastoupeny velice hojně v primordiálním kvark-gluonovém plazmatu. Některé teorie připouštějí existenci hyperonového plynu s hyperjádry i v současném vesmíru - v extrémních podmínkách jader neutronových hvězd.

Čtěte také: Gluon: Lepidlo, díky kterému atomové jádro drží pohromadě

Nejznámějším hyperonem je hyperon Λ (lambda), jehož klidová hmotnost činí 1 116 MeV a střední doba života 2,6 × 10^-10 s. Nejtěžším z této skupiny částic je hyperon Ω^- (omega), jehož klidová hmotnost činí 1 672 MeV a střední doba života 0,8 × 10^-10 s.

Elementární částice baryony bosony fermiony gluony hadrony hyperony kvarky leptony mezony elektron foton Higgsův boson kaon mion neutrino neutron pion pozitron proton tauon

Další související články: