Devadesátka Vojty Rosůlka, horolezecké osobnostipředstavujeme turistickou a horolezeckou osobnost26.6.2013 | Dorek Čermák
Staroměstský rodák a patriot Vojta Rosůlek se 16.2.2013 dožil v plné síle devadesáti roků. Turista, horolezec, cyklista a fotograf si určitě zaslouží, abych se o tomto výjimečném člověku na stránkách Trekingu zmínil. Čtvrté přikázání nám říká. Cti otce svého a matku svou a já k tomu přidávám a cti své kamarády a přátele, kteří tě provází po celý život. Vojtu znám více jak čtyřicet let a k napsání tohoto článku si jdu k Vojtovi do Starého Města u Uherského Hradiště upřesnit ještě nějaké údaje. Společně s mým kamarádem Rosťou Blahou zvoníme u Rosůlků. Zdravíme se s Vojtou a stisk ruky by nikdo od devadesátníka takový nečekal. Roky ho trochu ohnuly v pase, ale jinak je velmi čilý a vitální. Vede nás do "svého pokoje", kde je vše co potřebuje hned po ruce. Spousta pečlivě seřazených obálek s fotkama, zvětšovák s příslušenstvím, spousty diplomů a cen všechny se nějakým způsobem týkají hor a kola. Regály knih a vystavené velkoformátové fotografie jichž je autorem. Na stole rozpracované album fotek, které chystá jako dárek pro turistického kamaráda. Čtěte také: Návrat na Podkarpatskou Rus, rozhovor s rodákem z Podkarpatské Rusi Od svých dvanácti let se zajímá o turistiku. Je členem skautského oddílu, který měl velký vliv na Vojtův vztah k přírodě. V roku 1943 zakládají trampskou osadu Stopaři. Tramping bylo přirozené pokračování po skautingu, tak to bylo i u většiny mých kamarádů včetně mě. Na vojnu odchází v roce 1945 a tady se poprvé setkává s horolezectvím. "Požádal jsem si o horolezecký kurz, který měl být u nás doma v Starém Městě. Pustili mě, ale ten kurz jsem si vymyslel, abych se dostal domů" a tak se stal pro nově se utvářející armádu horolezcem. V roce 1946 jede trampská osada poprvé do Vysokých Tater. Na dobové fotografii vidíte, že i s kytarou. To už Vojtu ale Tatry "chytily" a v roce 1951 ještě se svým kamarádem si do Tater posílají batohy vlakem a ve čtyři hodiny ráno sedají na kola a ve dvacet hodin jsou ve Vysokých Tatrách. V nohách 300 km. Nejhorší úseky byly kolem Východné, to už mleli z posledních sil, jak vzpomíná Vojta. V témže roce sám vyráží na kole na Děvín. Kolo Eska bez přehazovačky. Na Děvíně má problémy s policií. Železná opona funguje a Vojtu od ní dělí jenom řeka Morava. Policajti chtějí 200 Kč pokutu, ale Vojta má u sebe pouze deset korun. A je bez průkazky. Cesta domů je proti větru. Za těch deset korun si v Malackách kupuje litr mléka a pět rohlíků. Do Moravské Nové Vsi prožívá "mlékovou" krizi, ale do Starého Města se do večera dostal. "Ujel jsem 295 km vypil jeden litr vody, ale druhý den celý kýbl". V roce 1956 jede poprvé se "Zlíňákama" do Skaláku a v roce 1963 je spoluzakladatelem horolezeckého oddílu Jiskra Staré Město, který letos oslaví 50 let, ale už jako H.O.klub Uherské Hradiště. Od sedmdesátých let jezdí do Bulharských a Rumunských hor. Všechny význačné hory má v těchto zemích několikrát pochoděné. V šedesáti leze hřeben Vidlových Veží klas. IV se svým kamarádem Zavřelem. Ano s tím, který s Plškem vylezli v Západní stěně Lomnického štítu "Hokejku". To pro oživení paměti vás dříve narozených. Ale jeho domovské hory jsou Chřiby, kde má pod Břesteckou skalou chatu. Šedesátkrát do roka odsud vyšlápne na hrad Buchlov. Převýšení 235 m. "Dříve mi to trvalo dvacet minut, teď čtyřicet. A to jsou ty roky, jdu dvěstě kroků a pak vydýchat". Svůj první foťák si koupil v bazaru v Žilině při cestě z Malé Fatry. Měcháč Ikonta 6×4,5 cm. Stál 1 000 Kč. Měl u sebe pouze 800 a tak se s prodavačem dohodli, že mu peníze pošle poštou. To byla doba. V současnosti fotí na "klasiku" Nikon a Canon. Ten mu darovali jeho svěřenci cyklisti, které trénoval. "Co za to chcete?" Vojto nic. To máš za to, že si nás naháněl jako nadmuté kozy. Vojtovy fotky byly vystaveny na mnoha výstavách a dodnes vydává stolní kalendáře, kde jsou jeho fotky se zaměřením pohoří Chřibů. A v momentě rozebrané. Už má své "sběratele" těchto kalendářů. Při fotopochůzkách se stará i o Chřibské studánky a protože toto pohoří oplývá spoustou skalních útvarů jako Kozel, skály pod Barborkou, Osvětimany, Budačina a na většinu má udělané i prvovýstupy, tak taky dovede "zanadávat" na mladé, kolik tam "narvali borháků" a všude je vidět samý "maglajz" to jsme nepotřebovali a lezli bez toho. Ale vše jde dopředu i v lezení, ale zastánci "čistého stylu" to těžce přijímají, včetně Vojty. Jeho překvapující zážitek z hor je z Vysokých Tater. Při sestupu z Vysoké přes "Kohútik" je "baba zašprajcovaná v komíně a maluje tam obraz i se stojanem". Ještě o jednom jubileu se musím zmínit. Vojta se svoji ženou Boženkou letos oslavili společných 65 roků. Kronikář Starého Města nenašel starší záznam. "Neexistuje vypustit" to je Vojtovo krédo a při gratulaci k devadasátce se jenom usmíval. "Co je to devadesát, to nic není. To až bude Baťovo číslo devadesát devět, tak to pořádně oslavíme". Kamaráde, ze srdce Ti jich přeji a pevné zdraví k tomu. Aniž by si to uvědomil, tak nás o jednu generaci mladší svým životním postojem "nabíjí". Tím, že Tě znám se ani toho stáří nebojím. Další související články:+ Návrat na Podkarpatskou Rus, rozhovor s rodákem z Podkarpatské Rusi+ Evropská dálková trasa E3 očima Rastislava Škuty + Rozhovor s manžely Hartlovými, nejúspěšnějším MTB maratónským párem v ČR + Turistický jubilant, rozhovor + Česlav Wojcík, povídání o horách a lidech s horolezeckou legendou Beskyd - mistrem sportu + Roald Amundsen (1872 – 1928) + Robert Edward Peary, první člověk na severním pólu + 6.6.1944: Overlord, Normandia + O firmě Tilak, outdooru a horolezectví, rozhovor s Romanem Kamlerem nejen o tom, jak se dnes v ČR podniká v outdooru Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Gratuluji ke kulatým narozeninám. A také k velice zajímavě a bohatě prožitému životu.
|
|