Kuk .
Tak už jsem tady zase. Naposledy jsme se viděli 29. července. Od té doby ale uběhla spóóóusta
vody. A také proběhla spóóóusta výletů. S mamkou a taťkou jsem byla v Beskydech na Velkém
Polomu a na Kamenné chatě,
byli jsme v lázních v Klimkovicích, v Nízkém
Jeseníku na Malém Roudném
a u Slezské Harty. A také
na rozhledně Kanihůra.
To vám byla výška. Ani strejda z pokladny tak vysoko ještě nevyšel.
Ale nejvíce se mi asi líbilo v ZOO na Svatém kopečku u Olomouce. Tolik zvířátek
jsem jetě neviděla. A nejlepší byly opice, taťka říkal, že křičím jako ony. A pak takové
ty strašně vysoké kravičky s dlouhými krky. Prý se jmenují žirafy. Koukali jsme jím
do očí, byly na dosah. Já si je chtěla pohladit, ale taťka mě nechtěl blíže pustit.
Prý aby si mě nespletly s malinou. Ale copak žirafy jedí maliny?
Jéje, málem jsem zapomněla na krásný zámecký park v Raduni. Tolik stromů a rybníky.
A ty vynikající černé bobulky, prý ostružiny. Hráli jsme si s kůrou stromů, ještě
večer jsme toho měla plno za nehty. Nejdrsnější byla kůra dubů, tam se pěkně loupalo
prstíčky. Ale nemyslete si, že se jen tak válíme u rybníka. Už teď pilně trénuji
na Šumavu a na "taťkovu" Velkou Fatru,
chce mě totiž vzít na Chatu pod Borišovom
za strejdou "frflošom" a tetou Dankou .
Ale o tom zase až příště.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.