Čile po Chile, pouští a pralesem na konec světaPouští a pralesem až na konec světa20.9.2011 | RED
Daleká Chile je krajina plná kontrastů, od každého kousek - kus pouště, kus moře, laguny, solná jezera, sopky, gejzíry, kaktusy, palmy, ostrovy, hluboké pralesy, pravěké araukárie, ledovce. Přístavy pulsují životem, zapadlé vesnice dýchají poklidem, ledková městečka a tajemné geoglyfy minulostí. Na severu se rozkladá nejsušší poušť světa Atacama a tam úplně na jihu leží Ohňová země - konec světa. V pásmu se Kateřina a Miloš Motani s vámi vydají do jižní Ameriky. V první etapě napříč severním Chile procestujete s nimi nejsušší poušť světa Atacamu, která se rozkládá mezi tichomořským pobřežím a vysokými Andami. Na své cestě Kateřina s Milošem nevynechají pulsující přístavy, ani zapadlé vesnice či opuštěná ledková městečka. V úplné samotě hloubají nad významem záhadných geoglyfů. Zkoumají úchvatnou pobřežní kaktusovou poušť. Z přístavu Arica vystoupají během několika hodin na 4 500 metrů nad mořem - v Chile to jde rychle. Tři dny zápasí oba s výškovou nemocí. Na cestě vidí spousty různých zvířat - lachtany, věčně hladové pelikány, růžové plameňáky, zvědavé vikuně, drzé alpaky, vznešené lamy i bojácné činčily. V samotném srdci pouště Atacama tráví cestovatelé několik dní. Obdivují nádherné temně modré laguny, solná jezera, zasněžené sopečné kužely, úchvatné Údolí měsíce i gejzíry El Tatio. O jídlo se dělí s toulavými psi. A taky tvrdí, že jestli dávají někde lišky dobrou noc, tak právě tady v Chile. V druhé etapě své cesty se vydávají oba ze Santiaga de Chile směrem na jih. Na své cestě vyhledají pravěké araukárie. Celý den tráví v mapučské vesnici. Po tři dny a tři noci plují lodí mezi četnými fjordy a pustými neobydlenými ostrovy. Na jihu se stávkuje a Puerto Natales nesmí opustit žádné auto - kromě jednoho. Po dlouhé, napjaté a úmorné noci, na svobodě, je čeká park Torres del Paine se svými impozantní žulovými skalisky, ledovcovými jezery, vodopády a ohromnými stády lam huanaco. Poté se s nimi vydáte do Argentiny k nádhernému burácejícímu ledovci Perito Moreno. Potom se zase vrátíte do větrem bičovaného Chile, protože ještě zbývá vidět tučňáky, obdivovat u domorodců chuť do života i přes psí počasí a někde u Magellanského průlivu najít krásné rezavějící lodní vraky. Vedle nich chátrají plechové stavby opuštěné estancie, staré ovčí farmy. Kateřina s Milošem dosahují také svého dávného snu - vstupují do Ohňové země. Vzdálenosti jsou nesmírné, cesty křivolaké a tak nezbývá, než pomýšlet na návrat. Nekonečnou argentinskou pampou míří oba opět na sever. Na cestě se kodrcají hodiny a hodiny ke dvěma zvláštním jeskyním. Jejich poslední dny na americkém kontinentě jsou nabité nečekanými vzrušujícími i dramatickými událostmi. Moře je podivně neklidné. Stejného večera zažívají Kateřina s Milošem, jaké to je tulit se s malými lachtany! Aktuální termíny, případné změny a více informací naLíbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Uvidět Parinacotu a … vrátit se zpátky+ Včil v Chile, aneb jak jsem potil kšandy v horách jménem Andy, III. + Aconcagua - když se řekne sedmitisícovka + Aconcagua (6 959 m), nejvyšší hora Jižní Ameriky + V pralesoch surinamského NP Brownsberg + V zeleném srdci Amazonie, Brazílie + Ráj zvaný Kostarika, turistika a příroda |
|