Víte co je paragliding? Rozhovor o paraglidingu

S hlavou v oblacích. Rozhovor o paraglidingu s Daliborem Carbolem

Pod slovem paragliding si mnozí z nás představí adrenalinový sport, bezmotorové létání či přesněji řečeno létání na padákovém kluzáku. Jeho vyznavači se pohybují ve výškách až několik kilometrů nad zemí. S padákovým kluzákem startujeme většinou rozběhnutím z kopce, rozhodně ne skokem z letadla, jak se mnozí domnívají. U nás je paragliding sportem sice tradičním, ale veřejností stále málo objeveným.

Vyzpovídali jsme proto Dalibora Carbola, čerstvého výherce Adrenalin Cupu 2004, jednoho z nejlepších českých nadějí a nadšenců, který e k tomuto sportu dostal přes horolezectví a věnuje se mu už více než 10 let.

Nemine mě Dolomitenmann, s mou účastí na Outdoor trophy je to zatím nejisté. Toto jsou ale štafetové závody, které nejsou paraglidingovou typickou disciplínou. Tím hlavním jsou závody Cross-country. Z nich se budu účastnit české ligy a Mistrovství ČR ve Slovinsku. Chystám se také na letecký festival do tureckého Öludeniz, kde jsou mimo jiné závody v akrobacii. Pevné místo v mém kalendáři mají ale i paraglidingové expedice, letos to bude v horách jižního Kyrgyzstánu.

Paragliding je pro většinu jeho stoupenců sport relaxační. Prostě si nahoře odpočinou a zároveň mají každým letem možnost se naučit něco nového, poznat lépe přírodu a taky sebe samotné. Co se týče výkonnostního létání, jde o to doletět co nejdál v co nejkratší době.

Můžete si vypsat disciplínu přes několik otočných bodů, deklarovat ji do systému Českého poháru paraglidingu a pak ji také zalétnout a zaslat záznam GPS o správném průletu tratí. I takto může vypadat trénink na závody. Na těch pak pořadatel zvolí trať a vy ji letíte najednou s ostatními piloty.

Kdo doletí nejdále, nebo kdo je v cíli první, vyhrává. Tratě měří běžně 50 až 100 kilometrů, světový rekord je 423 km. Jinou záležitostí je akrobacie - disciplína, ve které pilot předvádí dokonalé zvládnutí svého padáku. Létá se dopředu i pozpátku, v nejrůznějších rotacích podél nejrůznějších os. Pro diváka to je docela šílená podívaná. Když se to umí, tak je to paráda.

Trénuji právě tam, kde zrovna létám. A nejčastěji létám u nás v Beskydech. Velkou zkušeností jak v tréninku, tak v životě, jsou pro mě také ony paraglidingové expedice v různých horách. Absolvoval jsem například půlroční expedici na Novém Zélandu či desetidenní let v Himalájích. Několikrát jsem létal v Kyrgyzstánu nebo v západní Kanadě. Často také vyjíždíme skupinově na letecké terény do Itálie, Slovinska či Rakouska. Akrobatické disciplíny trénuji přímo v působišti mé školy paraglidingu, na Javorovém u Třince v Beskydech a také v Turecku.

U nás se letní sezóna počítá od poloviny dubna do konce září. Zimní létání u nás není termicky zajímavé a tak jde v takovém případě hlavně o zpestření čekání na první jarní termiku. Za lepším létání v období naší zimy je třeba přejíždět na jižní polokouli, například do Austrálie, Brazílie nebo na Nový Zéland. Ale na to je samozřejmě potřeba času a peněz.

Paragliding je velká součást mého života a koníček, kterému se můžu naplno věnovat hlavně za přispění sponzorů. Už čtyři roky spolupracuji s firmou Hannah, od které dostávám materiální výbavu, jako je tréninkové a expediční vybavení a také další výhody.

Velice se mi mimo jiné osvědčily kalhoty Wrapper a bunda Mirage ze špičkového materiálu Climatic a také stan Attack. Jinak samotné nové vybavení pro létání čítající svahový padák, sedačku, záložní padák a přilbu se vejde do 60 000 Kč. Samozřejmě se dá sehnat i starší vybavení za podstatně nižší částku.

Let trvá i několik hodin a urazíte při něm desítky či stovky kilometrů. Proto nebezpečí při létání samozřejmě je, ale dá se dobře minimalizovat třeba ve chvíli, kdy se na startu rozhodujete, jestli do těch či oněch meteorologických podmínek letět či ne. A ke správnému rozhodnutí pak přispívá i teoretická příprava meteorologie, zkušenost a intuice. Během letu je pak třeba dělat rozhodnutí, zdali letět tím nebo jiným směrem. Je třeba uvažovat o tom, kudy to bude rychlejší a bezpečnější.

Stačí jenom přehlédnout zrovna vznikající bouřkovou oblačnost a je to. Nasátí do takového mraku je v lepším případě skutečně hustou zkušeností a v horším případě tragickou nehodou. Také přistávat v silném větru v okolí bouřky nebo v neznámém prostředí často znamená velké problémy.

Když pak létáte v oblasti, kde třeba ještě nikdy nikdo nelétal a nemáte žádnou informaci o meteorologické situaci ani o tvarech údolí, do kterých letíte, musíte se spolehnout jen na sebe. Při tom se ukáže jak dobře jste připraveni. A právě proto si těch našich expedic cením více, než úspěchů v závodech, které se odehrávají v těch správných podmínkách a s potřebným servisem.

Na závodech mi ostatní piloti dodávají motivaci k závodění. Létání nejde změřit jako běh na 800 metrů. Podmínky jsou vždy jiné, a tak jde jen o to být lepší než ti druzí. Většina pilotů jsou skvělí lidi a je s nimi pohoda, takže si rádi večer posedíme u piva nebo vínka a je nám fajn. A ráno se zase potkáme na startu a na trati si měříme své schopnosti. Prostě je to zábava s příchutí rizika.

Do 18 let jsem se věnoval letnímu biatlonu. Několikrát jsem vyhrál republikové závody, ale tato disciplína byla tehdy, myslím si, trochu netypická a tak to zpětně za žádný větší úspěch nepovažuji. Spíše to byla věc, na které jsem se dost naučil. Také jsem se trochu věnoval lezení na skálách a to už má k létání docela blízko.

Jsem samouk, takže hodně jsem se toho naučil sám. Lezení byla dřina. Mám na to humornou vzpomínku, kdy jsme v roce 1999 vylezli na Pik Lenina na Pamíru. Byla to dost divoká zkušenost. Hlavně šlo o ten způsob, jakým jsme vrchol zdolali. Vyprávět to horolezcům, tak by nás měli za úplné blázny.

Dalibor Carbol relaxuje při cestování, rád poznává nové lidi a jejich světy. Ve volném čase se věnuje focení a psaní článků. Občas si vyjede do přírody na kole nebo si zaleze s přáteli po skalách. Rád má beskydskou krajinu, kde provozuje svoji školu létání, a kde i po náročném dni odpočívá nejraději na chatě u krbu. Paragliding je pro něj prostředkem, jak se seberealizovat, být v souladu s přírodou a užívat si svobody. Mezi jeho oblíbené pití patří české pivo. Narodil se před 28 lety ve znamení Ryb a je stále svobodný.

Největší profesní úspěchy:

• 1. místo - Adrenalin cup 2004
• 1. místo - Outdoor Trophy 2003 v kategorii Amater
• 1. místo v soutěži Dolomitenmann 2003, rovně v kategorii Amater
• 1. místo - Česká liga Krkonoše 2002
• 2. místo - Baxi Cup 2002 (přesnost přistání)
• 1. místo - Dolomitenmann 2002 v katergoii Amater
• 7. místo na MČR Slovinska 2002

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.