Hůrka Hora (675 m n. m.), lehká pěší túra v Nepomucké vrchovině

Hora: Nahoru na Horu, Nepomucká vrchovina

Jihozápad Nepomucké vrchoviny má mnoho krásných míst, kam, kromě lesních dělníků, lidé snad ani nechodí. Zdejší hory nedosahují závratných výšin, přesto nabízejí něco s čím se člověk málokde setkává. Totiž krásné obrovské žulové kameny, menší skaliska, ale i docela rozměrné skály, které jsou zde doslova všude rozsety a na mnoha místech vytvářejí opravdu kouzelné scenérie.

Nelze opomenout ani nádherné a hlavně zdravé zdejší lesy a lesíky, ve kterých má značné zastoupení borovice, ale i mnoho druhů listnatých stromů. Své, jistě zasloužené místo má i zajímavá fauna a flóra. A kdyby vše předchozí bylo málo, jsou z mnoha zdejších hor nádherné výhledy do všech světových stran.

Dívat se odtud na hory Šumavy či opačným směrem na pásmo Brd, je více než zážitkem. Stále zde objevujeme nová místa a naše dnešní pozvánka je k výstupu na Horu (675 m n.m.).

Vycházíme z obce Velenovy, směrem na západ po polní a později lesní cestě, pod jižním svahem Hory. Záměr získat pěkný obrázek Hory ještě než se vydáme na její vrchol se nám daří z louky u vesničky Plichtice. Ve vísce mají hezkou náves s kapličkou jako ze starých časů.

Hora na turistické mapě

Odtud jdeme na sever po žluté značce na rozcestí pod Horou a začínáme stoupat už neznačenou lesní cestou po západním svahu. V této části převažují smrky a spodní patro je většinou pokryté mechem. Přicházíme na nejzápadnější vrchol a odtud již jdeme po hřebeni, který se táhne ve směru západ - východ. Rovina se střídá s mírným stoupáním a konečně nás vítá červenobílá tyč.

Rozsáhlá planina s převahou buků a borovic mezi západním a východním vrcholem je okouzlující. Les je zde velmi řídký a k severu se otevírá nádherný výhled. I když viditelnost není zrovna na jedničku, rozeznáváme na SV pásmo Brd. Dobře viditelná je Stírka (706 m n.m.) v přírodním parku Plánický hřeben. V rovině, v hloubce pod námi je rozloženo několik vesniček a Myslivský rybník.

A k tomu všemu klid, to je přímo balzám pro duši. Navíc pohled po planině na protější vrchol se starým posedem a mořem kamenů je jako z pohádky. I když i tady se o slovo hlásí šlahouny ostružiníku se snahou podtrhnout nohy vetřelcům. Oceňujeme srnčí moudrost, jejich pěšinka mistrně ostrůvky ostružiníků obchází. Poslední pohled do kraje pod námi a začínáme sestupovat.

Pokračujeme po lesní cestě jižním svahem. Potkáváme prvního motýla roku a je jisté, že jím je žluťásek a na rozkvétajících kočičkách jív jsou v plném nasazení první letošní včelky. Přicházíme na nejzápadnější vrchol Hory. Mezi mnoha kameny zasluhuje pozornost skutečný krasavec. Ještě další pohled k severu z nižší výšky a jiného úhlu a jde se dolů.

Les přechází ve starý sad a z jeho okraje se nám otevírá pohled k jihu. Tímto směrem je viditelnost více než špatná a tak se musíme spokojit jen s obrysy Svatoboru (845 m n.m.) a za ním v dálce jen tušíme hory Šumavy. Snad to jindy bude lepší. Věž velenovského kostela nám ukazuje směr cesty a kolem zdejšího lomu se vracíme do místa startu. Popsaná trasa je součástí mapy KČT č. 68 Pootaví.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.