Hůrka Hora (675 m n. m.), lehká pěší túra v Nepomucké vrchovině

Hora: Nahoru na Horu, Nepomucká vrchovina

Jihozápad Nepomucké vrchoviny má mnoho krásných míst, kam, kromě lesních dělníků, lidé snad ani nechodí. Zdejší hory nedosahují závratných výšin, přesto nabízejí něco s čím se člověk málokde setkává. Totiž krásné obrovské žulové kameny, menší skaliska, ale i docela rozměrné skály, které jsou zde doslova všude rozsety a na mnoha místech vytvářejí opravdu kouzelné scenérie.

Nelze opomenout ani nádherné a hlavně zdravé zdejší lesy a lesíky, ve kterých má značné zastoupení borovice, ale i mnoho druhů listnatých stromů. Své, jistě zasloužené místo má i zajímavá fauna a flóra. A kdyby vše předchozí bylo málo, jsou z mnoha zdejších hor nádherné výhledy do všech světových stran.

Dívat se odtud na hory Šumavy či opačným směrem na pásmo Brd, je více než zážitkem. Stále zde objevujeme nová místa a naše dnešní pozvánka je k výstupu na Horu (675 m n.m.).

Vycházíme z obce Velenovy, směrem na západ po polní a později lesní cestě, pod jižním svahem Hory. Záměr získat pěkný obrázek Hory ještě než se vydáme na její vrchol se nám daří z louky u vesničky Plichtice. Ve vísce mají hezkou náves s kapličkou jako ze starých časů.

Hora na turistické mapě

Odtud jdeme na sever po žluté značce na rozcestí pod Horou a začínáme stoupat už neznačenou lesní cestou po západním svahu. V této části převažují smrky a spodní patro je většinou pokryté mechem. Přicházíme na nejzápadnější vrchol a odtud již jdeme po hřebeni, který se táhne ve směru západ - východ. Rovina se střídá s mírným stoupáním a konečně nás vítá červenobílá tyč.

Rozsáhlá planina s převahou buků a borovic mezi západním a východním vrcholem je okouzlující. Les je zde velmi řídký a k severu se otevírá nádherný výhled. I když viditelnost není zrovna na jedničku, rozeznáváme na SV pásmo Brd. Dobře viditelná je Stírka (706 m n.m.) v přírodním parku Plánický hřeben. V rovině, v hloubce pod námi je rozloženo několik vesniček a Myslivský rybník.

A k tomu všemu klid, to je přímo balzám pro duši. Navíc pohled po planině na protější vrchol se starým posedem a mořem kamenů je jako z pohádky. I když i tady se o slovo hlásí šlahouny ostružiníku se snahou podtrhnout nohy vetřelcům. Oceňujeme srnčí moudrost, jejich pěšinka mistrně ostrůvky ostružiníků obchází. Poslední pohled do kraje pod námi a začínáme sestupovat.

Pokračujeme po lesní cestě jižním svahem. Potkáváme prvního motýla roku a je jisté, že jím je žluťásek a na rozkvétajících kočičkách jív jsou v plném nasazení první letošní včelky. Přicházíme na nejzápadnější vrchol Hory. Mezi mnoha kameny zasluhuje pozornost skutečný krasavec. Ještě další pohled k severu z nižší výšky a jiného úhlu a jde se dolů.

Les přechází ve starý sad a z jeho okraje se nám otevírá pohled k jihu. Tímto směrem je viditelnost více než špatná a tak se musíme spokojit jen s obrysy Svatoboru (845 m n.m.) a za ním v dálce jen tušíme hory Šumavy. Snad to jindy bude lepší. Věž velenovského kostela nám ukazuje směr cesty a kolem zdejšího lomu se vracíme do místa startu. Popsaná trasa je součástí mapy KČT č. 68 Pootaví.