Holý kopec (548 m), hezký výšlap v moravském pohoří Chřiby

Holý kopec, nekorunovaný král chřibský

Nejvyšším vrcholem v Chřibech je 587 metrů vysoké Brdo, známé svou krásnou kamennou rozhlednu. Jenže toto pohoříčko má jeden kopec, který kromě výšky překonává Brdo, a vlastně všechny ostatní vrcholy tady, ve všech ohledech. Jmenuje se Holý kopec a já se vám ho pokusím přiblížit.

Vrcholů s názvem Holý kopec je v Chřibech několik, vím asi o čtyřech. Náš popisovaný je ovšem ten nejznámější a spolu s vedlejšími vrcholy Buchlov a Barborka tvoří nejvýraznější dominantu Chřibů, viditelnou z velké části Slovácka. Je vysoký 548 metrů a řadí se tak k nejvyšším zdejším vrcholům.

Ve skutečnosti je ale největším, protože žádný jiný vrchol netvoří tak mohutný masiv a žádný nedosahuje od své paty k vrcholu takového převýšení. To přesahuje dvě stě metrů. Na vrchol nevede značená trasa, přesto bývá docela častým cílem zdejších nadšenců, kteří sem velmi rádi vodí své přespolní známé. Stejně jako já dnes.

Na tuto vycházku vyrážíme ze známého střediska zvaného Smraďavka. Auto parkujeme až na konci silnice, u jednoho z dětských táborů. Tady se kříží žlutá se zelenou značenou trasou. Vydáváme se po zelené, k místu Pod Holým kopcem, kam to jsou asi tři kilometry. První dva jdeme po lesní asfaltce, co slouží místním lesníkům a včelařům a je to také oficiální cyklostezka, jichž je tady opravdu plno. Poté konečně opouštíme silnici a zamíříme do lesa.

Mírným stoupáním se dostáváme na nevýrazný vrcholek, ze kterého klesáme do údolí. Po cestě roste mnoho sladkých ostružin, které náš postup trochu zpomalují. Až přijdeme k malé zahradní chatce, stojící u oploceného areálu. Za plotem se pěstuje různá zelenina. A kousek za ní přicházíme na ono rozcestí. Tady se zelená kříží s červenou a pokračují dále opět jako asfaltové silničky. A odtud vlastně začíná samotný výstup.

Většina návštěvníků pokračuje po zelené značce, až se po chvíli dostanou ke krátké odbočce ke Kamenné studánce, od které se odděluje úzká pěšina mířící na vrchol. Na některých stromech se tady nachází značky připomínající značení naučné stezky. Žádná tady ale není a je to patrně výtvor některého návštěvníka. Já ale už od svých třinácti let, co sem tady byl prvně, volím výstupovou trasu jinak, takříkajíc na divoko.

Od rozcestí Pod Holým kopcem se vydáváme na západ, po červené značce mířící k místu zvaném Na pile. Po asi sto metrech začne cesta trochu klesat a zahýbat doleva. A v tomto ohybu zahneme na lesní cestu mířící trochu napravo vzhůru. Po ní pokračujeme mírně vzhůru dále. V této části existuje několik křižovatek lesních cest. Pokračujeme intuitivně tak, abychom stále stoupali, až se před námi objeví hradba mladých stromků a křovin.

Tady máme dvě možnosti postupu. Jít po okraji mladiny až na konec, nebo to vzít přes ni napříč. Vybíráme si samozřejmě tu míň příjemnou a prodíráme se dál. Naštěstí to trvá jen asi deset minut až z této džungle vylezeme. Před námi se vynoří les plný vzrostlých buků, vysoké trávy a tlejících kmenů, znamení, že jsme správně. Pokud by jste použili variantu jít po okraji mladiny, vyšli by jste o několik desítek metrů níže.

Teď už nezbývá nic jiného, než se vydat přímo vzhůru. Vysokou trávou mezi kmeny jdeme cik-cak, neboť sklon svahu odhaduji tak na padesát stupňů. Brzy se začnou objevovat první balvany a menší skaliska. V trávě se ukrývají šlahouny ostružin a kopřivy, a jelikož jsem lezeme jen v kraťasech, máme brzy nohy v jednom ohni.

Toto stoupání nemá naštěstí dlouhého trvání a brzy se sklon zmírňuje a přicházíme kousek pod vrchol. A tady se už nacházíme v místě, které v Chřibech nemá obdoby. On byl totiž Holý kopec vyhlášen bezzásadovou zónu a je to tedy jediné místo, kde může vzniknout prales. Už teď, po zhruba deseti letech , se tady povaluje spousta kmenů a vypadá to tady pravdu divoce. Milovníci hmyzí říše si tady určitě přijdou na své.

Jdeme ještě kousek až se dostaneme na úzký hřebínek, po kterém vede ona cestička od studánky. Vracíme se po ní ještě kousek dolů. Holý kopec ve skutečnosti holý není, ale v dobách nešetrného hospodaření, byla na jeho východní straně vykácena velká holina, která dala volný průchod větrům a ty tady zpustošily velkou část lesa.

Z dálky je viditelná dodnes a pomalu zarůstá. Stále ale poskytuje výhled, který tady budete hledat jen těžko.V prvé řadě máme před sebou majestátní hrad Buchlov, na který se odtud díváme trošku z nadhledu, a tak ho neuvidíte odnikud, připomíná to pohled z nízko letícího letadla. Výhledy do dálky jsou rovněž výtečné, za dobrého počasí je vidět kromě Dolnomoravského úvalu i hřeben Bílých Karpat, Vizovické vrchy a dokonce nezaměnitelný Radhošť. A aby toho nebylo málo, viděl jsem nedávno fotografii, na které byl z Holého kopce vyfotografován nejspíš alpský Schneeberg!

Až si výhledy dostatečně užijeme, vracíme se nazpět a přicházíme na samotný vrcholek. Tady je umístěná vrcholová schránka, a zápisy v knize dokazují, že tento vrch má spoustu příznivců. Chvíli tady sedíme, vychutnáváme si totiž odpolední sluneční paprsky, které sem přes koruny mohutných buků dopadají. Vyrážíme po hřebínku dál a brzy se začínají objevovat skály. Chřiby jsou skalami pověstné a není tomu jinak i tady. Navíc dokonale dokreslují zdejší karpatský poloprales. Na lehce zvlněném hřebínku je místy hodně kopřiv, tak ho často podcházíme a vychutnáváme si tak okolí z jiných úhlů.

Zhruba v půlce asi sedm set metrů dlouhého hřebene, uvidíme nalevo pod sebou takovou velkou plošinu, z druhé strany ohraničenou malým hřebínkem. Ten je ale ve skutečnosti valem bývalého hradiště. To se tady nacházelo v době bronzové a se svou délkou kolem tří set metrů bylo tehdy údajně největší na celé Moravě. Holý kopec byl tedy oblíben už v dávných dobách a vzhledem k jeho strmým svahům se to mu není co divit.

Hřeben začíná pomalu klesat. Objeví se na něm ale ještě dvě větší skály, jejichž skalní prahy vysoké několik metrů se musíme opatrně slézt. Terén se pak otevře, objeví se vysoká tráva a řídký les. Otevřou se mám tak pěkné výhledy na severozápadní část Chřibů. Tady hřebínek končí a my musíme dolů. Existují dvě varianty. Buď vydáte přímo dolů. Svah je ale velmi strmý, ale nabízí skvělý pohled na asi dvaceti metrové skály na severní straně kopce. Teď v létě je ale velmi zarostlý a já ho používám v ostatních ročních období.

Volím tedy druhou variantu. V levém zadním rohu, za ležícím kmenem, je vyšlapaný chodníček. Vede směrem pod hradiště a pomalu klesá. Až tady je vidět, jak je ten strmý svah posetý ležícími kmeny. Cestička pak pokračuje zhruba k místu, kde jsme začali samotný výstup. My se ale stáčíme doprava a míříme přímo na jih. Tuto otočku můžeme udělat kdekoli, neboť silnice s červeným značením vede pod kopcem v celé jeho délce. V cestě nám ale leží desítky lehlých buků, tak se náš postup mění v jejich přelézání a hledání co nejlepší cesty. Tento velice zábavný úsek překonáme a několikaminutovým pochodem lesem narážíme na silničku. Holý kopec máme za sebou a čeká nás už jen pohodlná procházka k autu.

Holý kopec na turistické mapě

Silnička nás brzy přivede na křižovatku s opravdu luxusním přístřeškem ze dřeva a kamene. Poblíž je pramen, na co nás upozorní cedulka. Tady se od červené odloučíme a údolím potoka jménem Dlouhá řeka přijdeme po třech kilometrech nazpět k autu. Cesta, po které vede žluté značení je pohodová a občas, když se otočíme, zahlédneme vršek toho výjimečného kopce, který mě opět přesvědčil, že je nekorunovaným králem chřibským!

Tuto lehkou túru dlouhou asi devět kilometrů zvládnete do tří hodin, jen musíte mít základní orientační dovednosti.