Treking > Treky, turistika > Na horu Veľká Vápenica (1 691 m n. m.), parádní výšlap v slovenských Nízkých Tatrách
Na horu Veľká Vápenica (1 691 m n. m.), parádní výšlap v slovenských Nízkých TatráchVýstup na vyhlídkový vrchol v Nízkých Tatrách29.2.2008 | Otakar Brandos
Krásná túra směřující do střední části hlavního hřebene Královoholských Nízkých Tater. Tímto článkem navazuji na předchozí články o trecích v Nízkých Tatrách, jak jsme je popsali v turistickém průvodci Nízké Tatry a Starohorské vrchy. I tuto túru lze samozřejmě naplánovat jinak, např. z jižní strany Tater – z Heľpy či Pohorelské Maše, ale vzhledem k relativně špatné dopravě do těchto končin (především pro české turisty) ji popisuji po trase, jak je uvedeno níže. Pokud se vám zdá uvedená délka nezvládnutelná, lze tuto túru rozdělit do dvou dnů s přenocováním na turistické útulně Andrejcová. Túru zahájíme na železniční zastávce Východná, která se nachází mezi stanicemi Liptovský Mikuláš a Štrba. Tady musíme přejít koleje a dostat se na násep za nimi (pozor, špatně značeno). Pokračujeme kolem remízku po levé ruce k ohradě, kolem které se zleva dostaneme na lesní cestu. Po pěti minutách dojdeme k hájence (horárni) Biely Váh. Tady odbočíme z lesní cesty mírně doleva. Nástup je špatně značen a zarostlý trávou! Nepokračujeme po cestě, ale musíme se dostat do lesa. Tady je pak modrá značka lépe patrná. V této části je výstup velice strmý. Po 15 minutách se po pravé ruce objeví menší skalky. Za nimi se dostáváme na lesní cestu. Průsekem v lese je dobře vidět Západní Tatry. Přicházíme k posedu. Tady chodník mírně sestupuje a stáčí se doleva. Cesta je silně zarostlá trávou, špatně značeno. No a následuje poslední výšvih lesem, po kterém se dostáváme se do sedla Muránsko (40 min). Tady je větší mýtina a u rozcestníku stůl a lavičky. Otevírají se odsud omezené pohledy k jihu na hlavní hřeben Nízkých Tater. Čierny Váh a dolina IpolticaNásleduje strmý sestup v četných serpentinách, později se dostáváme na lesní cestu. Dolina má v tomto úseku kaňonovitý charakter. Konečně se dostáváme na asfaltovou cestu vedoucí kolem dolní nádrže přečerpávací elektrárny Čierny Váh (1 h 15 min). Koupání je tady ale zakázáno. Odbočíme doleva a kolem nádrže pokračujeme k osadě Čierny Váh. Autobus tady ale již spoustu let nejezdí, jak chybně udávají i některé nové mapy! Zkrátit cestu si tady tedy nemůžeme. Dostáváme se na rozcestí, za kterým se nachází malinký symbolický cintorín (20 obětí, 1 h 20 min). Po fádní asfaltce pokračujeme dolinou Ipoltica. U hájenky Ipoltica se cesta rozdvojuje, my budeme pokračovat po té vpravo. Pokud bychom chtěli případně přejít na druhou stranu, můžeme k tomu využít lavičky, ke které dojdeme ve 2 h 15 min. Za dalších 20 minut (2 h 35 min) se pak dostáváme na rozcestí Ipoltica. Odsud můžeme pokračovat buď po modré dolinou Dikula a nebo po žluté dolinou Ráztoka. Vybereme si druhou možnost. Pokračujeme neustále po asfaltové cestě. Po deseti minutách (2 h 45 min) narazíme na upravený pramen vody (vpravo u cesty). Po dalších 10 minutách se vlevo za potokem objeví velký seník. Pokračujeme pořád liduprázdným údolím až k horárni Javorinka (3 h 05 min). Za dalších asi 30 minut přicházíme ke druhé hájence (3 h 35 min). A nakonec po dalších třech minutách se pak vlevo objeví větší jezírko (tajch). Občas je tady dokonce vidět rybářskou loďku. Po dalších deseti minutách (3h 45 min) následuje i třetí hájenka a kousek za ní rozcestí se závorou. Odbočíme vlevo, obejdeme závoru a pokračujeme (pořád po asfaltu) do sedla Priehyba. Tady cesta v několika serpentinách stoupá poněkud strměji. Konečně se dostáváme do sedla Priehyba (4 h 35 min) a na hlavní hřeben Nízkých Tater (vidíme, že časy uvedené na rozcestnících poněkud nesedí). Sedlo PriehybaV sedle Priehyba je turistický přístřešek s lavičkami a zejména pořádný svinčík. Někteří výletníci tady zanechávají za sebou doslova spoušť a hromady odpadků. Sedlo tak doplácí na svou snadnou přístupnost zejména z obce Heľpa. Za přístřeškem je pak mohyla s křížem z roku 1910. Místní palouk je také jedním z míst, kde můžeme legálně stanovat během přechodu hřebene Nízkých Tater. Veľká VápenicaZe sedla budeme pokračovat vlevo po červené značce směrem k vrcholu Velké Vápenice. Výstup je značně strmý. Nejprve vede lesem, ale brzy přechází do pásma kosodřeviny. Tady se po pravé ruce objeví malá skalka (5 h 10 min), která umožňuje omezené rozhledy směrem k jihu. Kosodřeviny postupně ubývá a začínají převažovat alpínské louky. Díky vápencovému podkladu je místní flóra neobyčejně bohatá. Za další necelou půlhodinu (5 h 35 min) přicházíme na západní vrchol Velké Vápenice. Jsou tady větší skalky a především se odsud otevírají fantastické rozhledy. Další skalní útvary bychom nalezli i na severních svazích. Na hlavní vrchol je to tady již jen kousek. Veľká Vápenica (5 h 45 min) poskytuje fantastické rozhledy, kvůli kterým podstoupená námaha určitě stála za to. Dolina Dikula a sedlo PriehybkaJako druhou variantu pro výstup na vrchol je možné zvolit výstup dolinou Dikula do sedla Priehybka. Odsud na vrchol a zpět a dále podle předchozího popisu. Z rozcestí Ipoltica se vydáme vlevo po modré značce. Po 20 minutách dojdeme k rozcestníku v dolině Veľká Dikula (2 h 55 min). Za dalších 15 min. se objeví budovy lesní správy (3 h 10 min). Za dřevěnou závorou tady končí asfaltová cesta. Po další třičtvrtě hodině přicházíme k rozcestníku Vápenica (3 h 55 min), poblíž kterého uvidíme starou salaš. Následujících 20 minut ještě cesta připomíná procházku, což se za seníkem (4 h 15 min) v ústí Ondrejcové doliny rychle změní. Cesta tady prudce stoupá. Během deště se chodník a říčka Dikula mění v jedno, proto v tomto počasí chodník nemůžeme doporučit. Vhodnější variantou je zvolit si pro výstup vozovou cestu vedoucí až na vrchol Prašivé (1 490 m). V sedle pod Prašivou je voda vystřídána lesem a ten zase loukou s nekosenou, tudíž vysokou trávou. Značka tady sice je, ale chodník nikoliv. Na vrcholu Prašivé je dřevěná bouda (5 h 35 min). Brzy zjistíme, že dobrá vozová cesta vede asi 200 metrů od značky. Tady pokračujeme až do sedla Priehybka, pod kterým je pramen vody. Sedlo PriehybkaZ vrcholu sestoupíme do sedla Priehybka. Opět špatně značeno, za mlhy problémy. Tady platí, že pokračujeme po vozové cestě vpravo, nikoliv podél tyčového značení. Sedlo Priehybka (5 h 55 min) je rovněž důležitou křižovatkou turistických cest. Menší skalky dodávají tomuto sedlu osobité kouzlo. Heľpiansky vrch, útulna AndrejcováZe sedla vede červená hřebenovka opět nahoru. Musíme překonat více než 100 výškových metrů a přejít Heľpiansky vrch (1 586 m). Odsud již jen sestupujeme. Zčásti lesem a hustšími porosty smrku, jehož větve zasahují až na chodník (při dešti chuťovka), později po loukách, na nichž se kousek od rozcestí vyloupne po pravé ruce malá chatka, až k neobhospodařované turistické útulně Andrejcová (6 h 35 min). Tady se dá v případě potřeby přenocovat. Ani ne dvacet metrů od útulny je pramen vody. Ždiarska dolina, Staníkovo, Liptovská TepličkaOd útulny se musíme vrátit na rozcestí a pokračovat vlevo na vrchol Andrejcová. Výstup není příliš namáhavý, více méně jdeme pořád po vozové cestě. Výhled omezují vysázené stromky, jen místy je rozhled dobrý. Ve Ždiarskem sedle, pod který se nachází stará salaš (7 h 05 min) budeme odbočovat vlevo na modrou značku do Ždiarske doliny (směr na Staníkovo). K té se dostáváme po prudkém sestupu lesem a zčásti korytem potoka (po dešti proto nedoporučujeme). Od hájenky Staníkovo (7 h 50 min) již vede vcelku nezajímavá asfaltová cesta až na rozcestí Výpad (8 h 50 min) a do obce Liptovská Teplička (9 h 10 min).
Veľká Vápenica, turistická mapaLíbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Výstup na Krúpovou holi a Ďumbier – nejvyšší vrchol Nízkých Tater+ Bôr (1 888 m), strážní hlídka Demänovské doliny + Skalka a Žiarska hoľa, Nízké Tatry + Z chaty M. R. Štefánika přes Dereše a Chopok zpět na chatu + Na Mestskou horu a na Ďurkovou, Nízké Tatry + Výstup na Ohniště, Nízké Tatry + Turistický průvodce Nízké Tatry a Starohorské vrchy + Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater + Rovná hoľa (1 723 m), Nízké Tatry |
|