Treking > Treky, turistika > Túra na Spitzmandl (2 206 m n. m.), horu v rakouských Stubaiských Alpách (Stubaier Alpen)
Túra na Spitzmandl (2 206 m n. m.), horu v rakouských Stubaiských Alpách (Stubaier Alpen)Stubaier Alpen, jak jsme se ztratili na Saile11.8.2012 | Jan Křivanec
Strávit několik dní v Alpách, to je pro turisty jako my vždy důvod k radosti a dlouhému těšení. Tentokrát jedeme poznat jihozápadní okolí Innsbrucku, noclehy máme zajištěny v městečku Fulpmes. Fulpmes je jakousi vstupní branou do oblasti Stubaital. Již v 17. století se staly proslulými místní kovárny. Železářská tradice nezanikla, jen se sortiment přeorientoval ze zemědělských nástrojů na potřeby pro horolezce. S Innsbruckem je městečko spojeno elektrickou dráhou, zbudovanou již v roce 1904. Dráha se jmenuje, jak jinak, Stubaitalbahn. Když vidíme její zkratku (STB) na vagónech, hned si na tabule ukazujeme a fotíme se u nich. U nečeských cestujících jsme tím vyvolali údiv a mírné veselí. Vláček jezdí v obou směrech každou hodinu, má hodně zastávek a z každé z nich vycházejí krásné turistické trasy. Čtěte také: Carnia Verde, neznámá "Zelená země" - Karnské Alpy Po studiu mapy vybíráme zastávku Kreith, odkud chceme severovýchodním hřebenem vystoupit na dvojvrchol Saile a sejít zpět do Fulpmesu. Zkraje je třeba uvést, že někteří naši kamarádi nemají moc rádi skály, srázy, ostré hřebeny a vůbec všechno, co zavání potřebou mít jistý krok a odolnost proti závratím. Pro ně tu existuje ideální obchvat vrcholové části, vyhlídkový okruh po loukách a pastvinách. Kreith je malá osada, jak je v Rakousku obvyklé, čistá a upravená. Zastávka je v nadmořské výšce asi 1 000 m pohodlnou vozovou cestou stoupáme údolím vysoko nad potokem Sagbach směrem na Kreuther Alm. Ještě než k němu dojdeme, odbočujeme ostře vpravo na cestu "Almenweg" a zanedlouho jsme na Raitiser Alm. Výletní restaurace na krásné horské louce už má otevřeno, ale jsme teprve něco nad 1 500 m, a po pivu by nám ztěžkly nohy nad únosnou mez. Zobrazit místo Fulpmes, Stubaiské Alpy na větší mapě Pohodlné cesty teď vyměňujeme za horské pěšinky, hned začínáme drsně stoupat na ostrý skalnatý Spitzmandl (2 206 m). Kamarádům připomínáme, že na prvním rozcestí odbočí vlevo a nenáročnou vrstevnicovou cestou dojdou až na sedlo Halsl za hřebenem. My to máme na vrchol asi 1,5 km stále prudce do kopce. Široký hřbet s lesem a pastvinami se postupně mění v ostrý hřeben. Jeho jižní část je travnatá, jen s jednotlivými skalisky. Zato severní strana, to je místy téměř kolmá skalní stěna, dolního konce nedohlédneme. Scenérie je to velkolepá, takové hloubkové pohledy nabízejí opravdu jen vysoké hory. Spitzmandl nabízí úžasné výhledy díky své vystrčené poloze směrem k údolí Wipptal, vidět je i brennerská dálnice. Opatrně scházíme hřebenem v blízkosti ostré hrany až do hlubokého sedla, odkud pokračuje výstup na Saile už bez exponovaných úseků. Tedy exponovaných, je to všude chodecký terén, ale zkušenost s horským terénem je přece jen zapotřebí. Vzpomínáme na kamarády, jak jsme jim dobře poradili. Saile, též Nockspitze (2 403 m), je rozložitá travnatá hora s dvěma vrcholy asi půl kilometru vzdálenými. Nás značka přivedla k vrcholovému kříži na vyšší z nich. Opět fantastické výhledy, nedivíme se, že je tu docela plno. Zůstáváme a kocháme se asi hodinu. Sestup do sedla Halsl je už docela mírný, jen musíme několikrát obejít krávy ležící a žvýkající přímo na značené stezce. Halsl je důležitá křižovatka turistických cest, mimo jiné i do skalnatého masívu Kalkkogel, který jsme obdivovali ze Saile. Do Fulpmesu scházíme údolím potoka Halslbach. Postupně vcházíme do lesa, ještě předtím je z otevřených míst krásný pohled přes Stubaital na jednu z jeho dominant, obrovitý Serles (2 717 m). Jdeme se projít do městečka, protože naši kamarádi zatím nedorazili. Nedorazili ani na večeři, pivo tedy bylo bez nich. Na naše dvě sms zprávy nepřišla odpověď, začínáme být nervózní. Už je skoro úplná tma. Konečně je vidíme přicházet! A co že se jim stalo? Při výstupu nedávali pozor, minuli odbočku (jedinou!) a když to zjistili, byli už tak vysoko, že se jim nechtělo slézat zpátky. Takže prošli tutéž trasu co my, kolena se jim prý budou třást ještě dlouho. A jak už to bývá, všechno svedli na nás. Oceňujeme jejich statečnost a přinášíme vychlazené pivo. Tak vidíte, popisovanou trasu - 13 km, převýšení 1 400 m - nakonec zvládne každý jen trochu zdatnější turista. Další související články:+ Kaisergebirge, za Divokým císařem do Tyrolska+ Vzpomínky na Alpspitze (2 620 m) + Putování po Jižním Tyrolsku aneb po stopách Ötziho (4) + Grossvenediger (3 667 m n.m.), druhý pokus Líbil se vám tento článek? |
|