Silvestrovské výstupy, treky a horská turistika aneb tradice silvestrovských (a novoročních) výstupů

Silvestrovský výšlap na Babí lom

Kousek od Brna, doslova coby kamenem dohodil a zbytek (i pohodlný městský člověk) pěšky došel, máme fantastický skalní hřebínek, který je oblíbeným výletním místem už od turistického dávnověku. Táhne se severojižním směrem v délce zhruba 2,5 km, jeho nadmořská výška je něco málo přes 500 m (nejvyšší bod 562 m n.m.) a převýšení oproti okolnímu terénu dosahuje místy i přes 200 m. Na jižním konci je korunován volně přístupnou rozhlednou, ze které jsou - když počasí dá - výhledy až do Alp.

Babí lom se každoročně stává cílem Novoročního výstupu místní sekce KČT. Nikdy jsem ho neabsolvovala (kdo má na Nový rok tak brzo vstávat), ale předpokládám, že se jedná o podujetí poněkud masovějšího charakteru. Proto jsem zosnovala plán na konkurenční akci.

Čtěte také: Silvestrovská túra - Kohútka, Portáš a Karolinka

Koncem roku 2008 se mi podařilo natěšit další čtyři šílence k silvestrovskému, a to dokonce půlnočnímu výstupu na rozhlednu. A protože základem dobré výletové morálky je plný žaludek, zamluvila jsem stůl i s kančím guláškem v nedaleké hospodě.

V den D kolem 17. hodiny se celá naše pětice schází podle plánu. Nálada je zjevně výborná a s radostí lze konstatovat, že nikdo z účastníků nepodcenil výzbroj ani výstroj na tuto náročnou akci. Všichni jsou teple oblečeni, mají pevné boty i nervy, nechybí čelovky. Vyrážíme autobusem do Vranova u Brna, známého mariánského poutního místa s paulánským klášterem a lichtenštejnskou hrobkou. Čas od času zde lze zahlédnout i státní návštěvu z miniaturního alpského státečku toho jména.

Ve Vranově usedáme ke stolu v penzionu Na Gruntě. Je tu příjemně, lidí je málo (ani by se jich do této hospůdky moc nevešlo, jsou tu jen tři stoly). Protože ne všichni zúčastnění se navzájem znají, zahajujeme akci seznamovacím přípitkem. Někdo pivem, někdo čajem. Každý podle svého gusta. Za několik okamžiků už vrchní nosí na stůl. Jen co se dáme do jídla, zavládne ticho, protože kančí guláš je opravdu výtečný.

Kamarád vytahuje karty. Poker hraje většina z nás poprvé v životě, což velmi záhy pocítí především naše peněženky.

Před jedenáctou vyrážíme do tmy. Po červené značce lesní cesta stoupá zhruba 2,5 km až do sedélka uprostřed skal. Cestu si krátíme srovnáváním dosvitu našich čelovek. Začíná drobně sněžit. Od sedélka na rozhlednu je to už jen 1 km. Pěšinka se od této chvíle ovšem prodírá mezi slepencovými skalními útvary, a tak se tempo chůze přirozeně zpomaluje. Skály jsou jemně pocukrované, ale naštěstí ne kluzké.

Krátce před půlnocí dosahujeme cíle. Stoupáme na rozhlednu. Jsou tady asi tři lidi našeho věku, ale zůstávají schovaní u paty věže, nahoru na vyhlídkovou plošinu se jim nechce. Je větrno a dost lezavo. Rozbalujeme chlebíčky a cukroví.

S úderem dvanácté boucháme šampus. Společně se fotíme, přejeme si do Nového roku. Promrzlé, byť čerstvě nabité akumulátory ve foťáku vydrží akorát na pořízení čtyř snímků. Uvědomuji si, že příště bude lepší vyjmout je z přístroje ven a schovat někam na tělo. Jako na dlani máme ohňostroje nad Brnem i přilehlými vesnicemi. Viditelnost ovšem moc dobrá není, je mlžno, posněhává. Ale i tak je to úžasný zážitek.

Zůstáváme na rozhledně asi půl hodiny. Při odchodu se mi podaří skopnout o patro níž prázdnou, na zemi stojící láhev od šampusu, takže ještě sbíráme střepy. Sestupujeme do Lelekovic a pokračujeme směrem k Brnu malebným údolím Ponávky. Na tamních rybnících zkoušíme pevnost ledu. Nikdo se naštěstí nevykoupal. Ve dvě hodiny už přicházíme na periferii Brna, do Ivanovic k hypermarketu Globus, odkud jezdí noční autobus.

Novoročný výstup na Veľký Polom, tradice silvestrovských (a novoročních) výstupů (6)

Aj keď je výzva turistom, autorom príspevkov, uvedená pod titulkom "Tradice silvestrovských výstupů" môj príspevok bude len tesne "od vedľa" - z Novoročného výstupu - ale tiež tradičného.

Pre turistov, ktorí si dokážu krásu prírody vychutnať aj v prítomnosti väčšieho počtu ľudí rovnakého zmýšľania a k účasti ich motivuje práve spoločný pobyt na horách nie je medzi "silvestrovským" a "novoročným" výstupom asi žiaden rozdiel ak neberiem do úvahy, že ten silvestrovský môže u niekoho vyvolať pocit nostalgie a novoročný je asi u každého v znamení optimizmu.

Tým našim výstupovým cieľom je Veľký Polom (1 067 m), najvyšší vrchol Zadných hôr patriacich do Moravskosliezskych Beskýd.

S tradíciou výstupov na tento vrchol začali po niekoľkých "súkromných" pokusoch oficiálne v roku vzniku samostatného Slovenska " nultým" ročníkom turisti z Turistického klubu Polom Raková - takže tento bol jubilejný - dvadsiaty.

Pred ôsmou vystupujeme z autobusu na zastávke Klokočov-Hlavice, Galus a vlastnou trasou, pretože času je habadej, sa len vo dvojici, s Vladom, vydávame najskôr osadami roztrúsenými v Kornickej brázde - podcelku Turzovskej vrchoviny.

Po prejdení zástavby pri autobusovej zastávke začíname strmšie klesať po severnom okraji prírodnej rezervácie Klokočovské skálie, ktorá ostáva čo sa návštevnosti týka v tieni známejšej aj na počet kamenných gúľ bohatšej prírodnej pamiatky Megoňky, nachádzajúcej sa necelých 12 km peši (určite neoľutujete ak návštevu týchto dvoch unikátov spojíte poldennou túrou).

Po prejdení potoka, ktorý tvorí severovýchodnú hranicu rezervácie prichádzame do osady Zajacovci za ktorou pokračujeme poľnohospodárskymi pozemkami s nesúvislou snehovou vrstvou zahrievaní skromnými lúčmi nízkeho Slnka.

Chôdza je na umrznutom snehu únavná. Každý krok si treba poistiť prelomením zmrznutej vrstvy. Ak sa po pristúpení neozve silné chrupnutie znamená to, že topánka sa šmýka po zamrznutom povrchu. Ešte že som si zobral trekové palice, nechcel by som sa toľko krát zdvíhať zo zeme pred koľkými pádmi ma uchránili.

Po prejdení lúk prichádzame do osady Škuľakovci a opäť opatrne schádzame k potoku. Nasleduje krátke stúpanie a ponad osadu Žubrinovci schádzame príjazdovou cestou do doliny Čierneho potoka. Tu končí romantika kopaničiarskeho osídlenia s osadami a samotami a údolnou cestou, stúpajúc proti toku potoka vchádzame stále hlbšie do lesa, prechádzajúc bez nejakých vonkajších znakov z Kornickej brázdy do Zadných hôr.

V prudkom ohybe cesty pri sútoku dvoch potokov opúšťame tvrdú lesnú cestu a začíname strmšie stúpať hrebeňom po zvážnici, ktorá končí v osade Olešňanský Klin ležiacej v nadmorskej výške asi 840 m na južnej rázsoche Muřinkového vrchu. Vychutnávame si výhľady na celú Malú Fatru s čerešničkou v podobe časti hlavného hrebeňa Veľkej Fatry v oblasti Rakytova, ktorý je vidno cez Strečnianskú úžinu.

Od osady Klin už len pôvodnou vozovou cestou vychádzame za silnejúceho vetra na lúčku s kaplnkou Pod Muŕinkovým vrchom. Ako tak chránení pred vetrom mladým smrekovým porastom kúsok od kaplnky sa posilňujeme (chlebíkmi zo Silvestra) a symbolicky pripíjame Novému roku.

Po pôvodnej (dnes už zrušenej) značke stúpame po prekonaní strmšieho stúpania celkom pohodlne na vrchol Veľkého Polomu. Pri turistickej orientácii už organizátori pripravujú vatru a medzi stromy umiestňujú štátne vlajky - slovenskú aj českú. Postupne sa na vrchole schádza okolo 250 turistov zo Slovenska a Moravy a začína sa neustávajúci prúd vzájomných želaní, úprimných stiskov rúk a samozrejme aj pripíjania, aby sa všetky želania v nastávajúcom roku do bodky splnili.

Medzi tým usporiadatelia rozdávajú účastníkom kovové odznaky a pamätné listy. Na koniec prichádza rad aj na oficiálny program - príhovory predsedu rakovských turistov a predsedu Regionálnej rady KST Čadca, po ktorých nasleduje uvedenie nového medzinárodného turistického odznaku Beskydy II vyhláseného spoločne KST, KČT, PTTK-BS a PTTK vo Wisle a Žywci. Po hovorenom slove si účastníci ešte spoločne zaspievajú hymny - slovenskú, českú aj poľskú.

Krátko po 14-tej, keď do západu Slnka ostávajú už len dve hodiny, je najvyšší čas začať sa poberať "dole". Časť účastníkov schádza popri Kamennej chate a chate na Skalke do Mostov u Jablunkova, no väčšina má namierené po modrej značke na Korcháň, kde v miestom pohostinstve na záver výstupu podávajú usporiadatelia tradičný aj tradične vynikajúci boršč.

Na záver snáď len toľko: nech sa všetkým splnia všetky počas Novoročného výstupu vyslovené želania.

Tradiční přechod Strečno - Suchý - Magura - Vrútky, tradice silvestrovských výstupů (5)

"Dám ti foťák? Dal bych si letošního posledného…" Jsme 31.12.2012. ve 12.00 na Suchém (1 468 m) na hřebeni Malé Fatry za účelem každoročního bouchnutí šampáňa. Není avšak 12 o půlnoci, ale v poledne. Ještě neoslavujeme příchod nového roku, o to nám nejde. Jde nám o to, že jsme tu a že nám to tu vyjde.

Už pár let dáváme na Silvestra zabrat našemu oblíbenému kopečku. Po předchozích letech, kdy jsme jako myšky všudybylky budili osazenstvo Chaty pod Suchým po tamních nepochybně hutných silvestrovských předoslavách a z pohledu vetřelců okysličených výstupem od železniční zastávky Strečno jsme sledovali raňajkové variace osazenstva, jsme příjemně překvapeni. Nový nájemce má klienty letos zřetelně serióznější.

Atmosféra je ozajstná, avšak hlášek, hodných zaznamenání, ubylo. Kromě snad té, že každého příchozího se jedinec usazený naproti dveří zeptal: "Jde za tebou ještě někdo?". V kamínkách i v kuchyňce to fičí a my udeříme borovičku, čajík podávaný velkoryse podle výběru, a protože je letos v nabídce poprvé, tak okusíme i cesnakovú polievku so slaninkou… móc ozajstné a origoš hutné a výborné.

Po spočinutí se o svou v batohu smýkanou svačinku se dělíme před chatou s kočinkou, kterou jsme jakožto kočičáci vyhlíželi už při příchodu. Pak balíme a jdem na to. Potkáváme chlapy, kteří jdou shůry a chválí, že jsme vybaveni.

Sněhu je málo, ale o to víc je umeten a uklouzán. Na nohách železa, v rukách hůlky a o co více letitých zkušeností, o to míň dechu. Cha cha, to je ono! Na vršínku počkám půlminutku. Sundávám batoh, ve sněhu jsou ďoury. Pasují do nich plastové kelímky, natlakovanou láhev zarážím do sněhu. Chladíme TO.

"Dám ti foťák? Dal bych si letošního posledného motýlika." Foťák předávám. "Posledného? Ako to?" "Je 31.12." Zdá se, že si oddechla. Nebo povzdychla? Drobné nuance ve větru a mrazu neřeším. Pak fakt provedu akt. Roztopaš! Fouká, mlha, nesvítí sluníčko. Motýlik za hnusna a zimy. Oblíkám se a v zápětí na horu dorazili tři kluci, ještě že jsem to stihl. Nejsem přece žádný exibita!

A pak záda hřejí, špuntík opouští hrdlo a bublinky tančí někde k žaludku. Stále však fučí a je mlžno. Sestup do sedla je obezřetně dovádivý. Za sedlem se začínají dít věci a pohledy zpět v průběhu několika málo chvílek nás přesvědčují, že na horách se mění počasí každou minutou.

Ze Suchého na pozadí absolutně modré oblohy mávají v záři slunce ti, kteří déle seděli v hospodě, byli pomalejší atd. Přejeme všem vše, po půlhodině sobě dopřáváme po borovičce a čajíku na Chatě pod Kľačianskou Magurou. A pak dolů a pocit vítězů se řítí vstříc těm, kteří pozdním odpolednem stoupají proti nám a slavně zvítězí v době, kdy my už budeme někde níž, dole, blíž konci roku 2012.

Silvestrovský výstup na Borůvkovou horu, tradice silvestrovských výstupů (4)

Rok se s rokem sešel a 31. prosinec je tu. A my, jako tradičně, již po sedmé vyrážíme s kamarády či novými známými na Silvestrovský výstup na Borůvkovou horu. Jedná se o 900 metrů vysoký kopec, na který vedou dvě turisticky značené trasy. Z Javorníku a z Bílé Vody.

Výstup na tento poslední významný vrchol hřebenu Rychlebských hor je nenáročný a většinou se jedná o pohodový výlet. Na rozhledně v letních měsících funguje občerstvení, snad jen když je škaredě, tak tato vymoženost neplní funkci. Jinak bývá bufík otevřen i při významných akcích, jako je konec roku nebo státní svátky.

I když vyrážíme z Bílé Vody, přesto nejdeme po turistickém značení. Jako místní borci volíme svou vlastní trasu. Hned z úvodu jdeme přes pastviny, kde se celoročně pase stádo polodivokých krav.

Většinou vyrážíme v 9 hodin a na vrcholu jsme vždy do oběda. Záleží na sněhové pokrývce. Letos je to se sněhem bída, tak byl vrchol dobyt v rekordním čase. Po cestě se občas občerstvujeme pivečkem Šerák, různými druhy slivovice, čajíčky s rumem. Na Borůvce pak opečeme uzeninku, společné foto na rozhledně, ze které jsou vidět Jeseníky, Králický Sněžník, Orličky a za dobré viditelnosti i Krkonoše. A samozřejmě je vidět všudypřítomná polská rovina.

Jelikož je poslední den v roce, tak se na kopci zbytečně nezdržujeme a mažeme zpět do rodné vísky, kde se všichni rozejdeme za svým způsobem oslav konce roku.

Před sedmi lety, kdy byla rozhledna na Borůvkové hoře otevřena, jsme šli na Silvestrovský výstup jen tři a na vrcholu jsme nikoho nepotkali. Letos nás šlo již šestnáct a jeden pes a lidiček tam bylo docela dost. Ale i tak je to docela dobrá akcička na konec roku, které se účastní i lidé, kteří za celý rok neudělají pěšky ani krok nebo jen minimálně.

Už se těším na další ročník a snad bude aspoň po kolena sněhu, ať je to zajímavější.

Nový rok na nejvyšší hanácké hoře, tradice silvestrovských výstupů (3)

Vyšlápnout si na Nový rok na vrcholek Velkého Kosíře do výšky 4 420 decimetrů nad mořem není sice nikterak heroický výkon, avšak vycházka je to příjemná, často spojená se setkáváním s přáteli či známými. Novoroční výstupy se zkrátka staly tradicí, která má mezi sportovně-společenskými akcemi v regionu svoje čestné místo.

Stejně jako každý rok se od časného rána prvního dne roku 2011 vydávaly na cestu skupinky milovníků turistiky ze všech možných směrů, vedoucích k vrcholu nejvyšší hanácké hory.

O organizaci, a nutno podotknout výborně zvládnutou, se již tradičně starají turisté z TJ Sigma Lutín spolu s dobrovolnými hasiči ze Slatinek, takže na vrcholu Velkého Kosíře se každému dostane jak pamětní medaile, tak možnosti občerstvení. Letošní novinkou byly tištěné registrační kartičky s pořadím zdolání vrcholu.

Účast byla opravdu hojná, neboť hodinku po poledni se u registrace ohlásilo více než dva a půl tisíce úspěšných hanáckých vrcholových turistů. A to se další pochodníci teprve postupně vydávali na cestu.

Co na vrcholu Kosíře ještě turistům ke spokojenosti chybí, je rozhledna s možností širokých panoramatických výhledů od hanácké roviny přes Orlické hory, Jeseníky, až po Beskydy.

Začalo se však již blýskat na lepší časy, neboť starostové Mikroregionu KOSÍŘSKO a Regionu HANÁ už mají v rukou projekt i nezbytná orazítkovaná povolení na výstavbu rozhledny na vrcholku tohoto hanáckého Mont Blancu.

Podle tohoto projektu má mít rozhledna tvar kužele a svůj vrchol ve výšce kolem 35 metrů až nad koruny stromů. A právě na Nový rok proběhlo slavnostní poklepání základního kamene nové rozhledny za dohledu nepostradatelného pána hory Kosířana a starostů okolních obcí - Jaromíra Crhu ze Slatinek, Ivo Richtera z Drahanovic a předsedkyně Mikroregionu KOSÍŘSKO Hany Rozsypalové.

Ke stavbě rozhledny stále probíhá sbírka, kterou organizuje Mikroregion KOSÍŘSKO. Zájemci si mohou symbolicky zakoupit některý z více než dvou stovek schodů, na nichž budou umístěny tabulky se jmény dárců.

Při Novoročním výstupu na velký Kosíř v roce 2013 již budou moci turisté spatřit hotové základy stavby nové rozhledny, která by měla být otevřena v květnu téhož roku.

Silvestr na vrcholu Skrzyczne, tradice silvestrovských výstupů (2)

Přečetla jsem si váš článek o silvestrovských výstupech a chtěla jsem také popsat můj letošní výpad. Nejsem šílenec, ale doufám, že se vám můj malý příběh bude líbit.

V minulém 2011 roce nás napadlo, abychom Silvestr strávili v horách. Měl to být výlet trvající celou noc, a Nový rok jsme chtěli oslavit na vrcholu hory Skrzyczne. Je to nejvyšší hora v Slezských Beskyidech, v Polsku.

Bohužel když jsme začali náš výstup, jedná kamarádka šla pomaleji a pomaleji. Měla horší kondici než já a můj přítel. Tehdy jsme už věděli, že nestihneme vystoupit na Skrzyczne do půlnoci. Tak rok 2012 jsme oslavovali na jednom ze svahů hory, ale s pohledem na všechny města v okolí a ohňostroje. Bylo krásně.

Po půlnoci jsme dorazili do chaty, která je na vrcholu hory a v které také byla oslava. Vypili jsme horký čaj, šampaňské a chtěli jsme pokračovat v cestě. Ale vzhledem ke kamarádce jsme se rozhodli jinak a zůstali jsme v chatě. Díky tomu jsem mohla vidět první východ Slunce v roce 2012 s pohledem na Tatry. Byl opravdu zázračný. Posílám fotky z tohoto východu a doufám, že se vám budou líbit.

P.S.: Omlouvám se za mou češtinu, jsem studentkou z Polska a teprve se učím. Velmi ráda čtu články na vaší webové strance a těším se, že mám na internetu takové místo, kde můžu spojovat mé koníčky a také se učit češtinu. Děkuji.

Tradice silvestrovských výstupů (1) - výstup na Vojkovický Špičák

Loni jsme se poprvé zúčastnili silvestrovského výstupu, a to na Vojkovický Špičák. Na turistických mapách jej nehledejte, má jen 504 m. Je to ale krásné vyhlídkové skalisko vysoko nad údolím Ohře.

Kdo tam na Sivestra vystoupí do 11 hodin, dostane odznáček a ten když ukáže v hospůdce ve Vojkovicích nad Ohří, dostane zdarma k obědu polévku "prdelačku".

Nejkratší výstup je z Vojkovic nad Ohří (necelé 3 km), dá se jít i ze Stráže nad Ohří nebo z Ostrova (5 - 6 km). My jsme vyrazili z Vykmanova na úpatí Krušných hor (ano, tam co je známá věznice), nikde nikdo, zimní pohádka. Až kousek pod vrcholem jsme se zapojili mezi stoupající lid.

Poslední část výstupu je velmi strmá, listí, sníh a hlína pěkně klouže, o zábavné momenty není nouze. Vlastní vrchol je poměrně malý, tak se nelze moc zdržovat, je třeba průběžně uvolňovat místo dalším. Zrovna se zatáhlo a výhled nebyl nijak úchvatný. Od léta už vedou k vrcholu nové turistické značky, příští léto by měly dostat definitivní podobu.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.