Slovenské rudohorie (rudohoří), horská turistika a nejkrásnější horské treky na Slovensku

Trek ve směru Detva - Červená Skala (1)

Slovenské rudohorie je lesnaté pásmo táhnoucí se od Zvolena až do Košic s nejvyšší horou Stolica (1 476 m n. m.). Jeho západní část začíná za obcí Detva a vede nejprve severním směrem masivem Poľany (1 458 m n. m.). Za vrchem Hrb (1 255 m n. m.) se stáčí na východ a střední část končí v obci Červená Skala. Je to málo navštěvované pohoří s prostou krásou divoké přírody a minimem civilizace.

Tento vandr jsme absolvovali v počtu sedmi lidí v termínu 13. (sobota) až 20. (sobota) srpna roku 2011 bez stanů, předpokládalo se spaní "pod širákem", popř. využití různých salášků a útulen, o kterých jsme věděli z předchozího vandru v roce 2003 (tenkrát jsme vycházeli z Brezna).

Čtěte také: Slovenské rudohoří není pohoří!, popis a vymezení geomorfologické oblasti

Pochodové dávky jsou zvoleny spíše pro starší a středně zdatné, mladí "chrti" by toho určitě zvládli víc. Jídlo sebou jsme měli na čtyři dny, pak jsme doplnili zásoby v Pohronské Polhoře na zbylé čtyři dny. Po cestě lze něco k jídlu dostat v těchto zařízeních: hotel Poľana, chata pod Hrbom, salaš Gazdovský dvor pod sedlem Chlpavica, zrub Burda na sedle Burda.

Doporučený itinerář

Sobota: Odjezd z Prahy v 0:06 h lůžkovým rychlíkem "Excelsior" do Zvolena (příj. v 8:51 h), pokračovat autobusem v 9:15 h do Detvy na náměstí (příj. 10:00 h). Odtud už pěšky vzhůru do hor a lesů buď dále po červené značce Kaľamárka (1:30 h) a horský hotel Poľana (3:15 h) nebo po modré značce Skliarovo (1:00 h), Melichova skala (1:45 h), Vrchdetva (2:45 h), horský hotel Poľana (3:15 h). Nocleh v hotelu, turistická část nabízí ubytování za jednotnou cenu 6 € na noc.

Neděle: Dále po červené značce sedlo Priehybina (0:15 h), Poľana (1 458 m n. m.) (1:00 h), Kopce (1 334 m n. m.) (1:45 h), sedlo Jasenová (3:00 h), pak přes Hájny grúň (1 208 m n. m.) na Ľubietovský Vepor (1 277 m n. m.) (4:30 h), dále Hrb (1 255 m n. m.) (5:00 h) a chata na Hrbe (5:20 h), nocleh u zavedeného ohniště nebo v blízkém lesíku.

Pondělí: Dále po červené značce Červená jama - munička (0:35 h), Tri vody (1:20 h), Na Štompe (866 m n. m.) (2:20 h), Hronček (3:20 h), Zákľuky (1012 m n. m.) (4:30 h), salaš pod Zákľukmi (4:50 h) - ta už bohužel spadla a ze studánky zbylo jen prameniště, Obrubovanec (1 020 m n. m.) (6:05 h), nocleh v salaši, voda je tam také.

Úterý: Dále po červené značce sedlo Tlstý javor (0:45 h), Dlhý grúň (1 061 m n. m.), Sedmák (1 004 m n. m.) a sedlo Kysuca - Uhliarka (2:15 h), dále Tri chotáre (1 141 m n. m.) (3:05 h), Šopisko (1 084 m n. m.), Machnáčov grúň (1 097 m n. m.), Klenovský vepor (1 338 m n. m.) (4:45 h), sedlo pod Vartou (1 118 m n. m.) (5:15 h), nocleh v oficiální turistické útulně.

Středa: Dále po červené značce Rozsypok (1 128 m n. m.), sedlo Machniarka (1:25 h), zde změníme značku na žlutou, po ní sedlo Chlpavica (1:45 h), Predné Krátke (2:40 h), Pohronská Polhora (3:50 h), doplnění zásob, oběd, odtud po modré značce Podpoľana (4:35 h), chata Lešník (1 214 m n. m.) (5:55 h), nocleh u stejnojmenné poľovnícke chaty.

Čtvrtek: Dále po modré značce Javoriny (0:35 h), spolu se žlutou Fabova hoľa (1 439 m n. m.) (1:15 h), Tri kopce (1:25 h), a pak ještě s červenou sedlo Burda (1 006 m n. m.) (2:15 h), dále po červené a žluté Pod Vysokým (2:25 h), a pak buď po červené Siváková (3:40 h) a Nižná Kľaková (1 220 m n. m.) (4:10 h) nebo mnohem zajímavěji po žluté značce Randavica (2:50 h), Horáreň Stôžky (865 m n. m.) (3:15 h), Skalná brána (1 208 m n. m.) (4:05 h), Nižná Kľaková (1 220 m n. m.) (4:25 h), nocleh v oficiální turistické útulně.

I. varianta

Pátek: Po červené značce Studňa na Muráňskej planině (1:15 h), Maretkina (2:00 h), Jaskova muka (2:30 h), Veľká Lúka - Piesky (2:20 h), odbočit na zelenou a navštívit Muránsky hrad (i s prohlídkou cca 2 h, celkový čas cca 4:30 h), pak dále po červené a modré Veľká Lúka (4:50 h), Pod skalou (5:05 h), a dále jen po modré sedlo Javorinka (6:10 h), nocleh v seníku.

Sobota: Po silnici (a zelené značce) Červená Skala (1:00 h), odjezd osobním vlakem v 9:30 h do Margecan (příj. 11:44 h), pak rychlíkem "Spišan" (odj. 12:45 h) do Žiliny (příj. 15:21 h) a odtud rychlíkem "Fatra" (odj. 15:38 h) do Prahy (příj. 20:53 h).

II. varianta

Pátek: Po červené značce rozcestí Siváková (0:30 h), pak po zelené Ostrica (1 223 m n. m.) (1:00 h), Voniaca (2:30 h), dále po žluté značce Martinovou dolinou na Paseky (4:15 h), kousek po silnici sedlo Dielik (4:40 h), Tri chotáre (963 m n. m.) (6:10 h), spolu s červenou Nemcová - chata (6:55 h), popř. poľovnícka chata cca 0:15 h za ní, nocleh.

Sobota: Dále po červené značce Muránska Lehota (1:30 h), Muráň (2:00 h), lehké občerstvení, popř. doplnění zásob, dále po červené se zelenou značkou Muránsky hrad (935 m n. m.) (3:30 h), prohlídka, Veľká Lúka - Piesky (5:00 h), pak po červené a modré značce Veľká Lúka (5:20 h), dále po žluté značce rozcestí Salašná (7:00 h) a spolu se zelenou Červená Skala (7:30 h), odjezd autobusem v 17:00 h do Popradu (příj. 18:05 h), odtud buď rychlíkem "Excelsior" v 19:33 h nebo "Slovakia" ve 22:48 h do Prahy (příj. 3:48 h, resp. 6:44 h).

Sobota 13. 8. 2011

Začneme pár poznámkami k dopravě. Na Slovensko je asi nejlepší cestovat přes noc lehátkovým vlakem (takže se většinou vyjíždí už v pátek večer). Námi použitý spoj měl však pouze lůžkové vozy, ale rozdíl mezi cenou lůžka a lehátka není nijak závratný. Důležitější je přejezd ze Zvolena do Detvy.

Detva je velká obec nebo spíš městečko nešťastně roztažené mimo hlavní komunikaci a jen některé autobusy zajíždějí až na náměstí. Stojí ale zato jimi jet, protože si tím odpustíte otravné trmácení nekonečnou zástavbou. Jízdní řády se však každoročně mění, a tak bude jedinou záchranou portál www.idos.cz, který obsahuje informace i o spojích na Slovensku.

Z Detvy jsme vyrazili po červené značce (nazývá se Rudná magistrála) nejprve po asfaltu mezi rodinnými domky, posléze mezi poli. Očekával se výhled na skalní stěny Kaľamárky, ovšem ty už za těch 31 let, co jsme tu byli naposledy, zarostly bujnou vegetací, takže nic. Asfaltka skončila a červená značka pokračovala podél potoka, pak kousek po louce a nakonec úzkou lesní pěšinou pěkně do kopce, aby se mezi skalami prosmýkla až na malou náhorní plošinu s několika chatami. Prošli jsme podél nich až k horárni Kalamárka, kde rozcestník avizuje k hotelu Poľana hodinu a tři čtvrtě.

Horský hotel Poľana je grandiózní stavba evidentně ve stylu socialistického realismu. Je možné zde opulentně pojíst a turistická část hotelu nabízí ubytování za celkem přijatelnou jednotnou cenu 6 € na osobu a noc v různě velkých pokojích. Nocleh není třeba objednávat dopředu, hotel Poľana je spíše zimní středisko a v létě je téměř prázdný. Jedna perlička - u recepce visel nádherný plakát s asi šestnácti nebo dvaceti místními medvědy, každý tam měl svou fotku se jménem a základními mírami a váhami. Pro vandrovníky opravdu povzbudivé čtení…

Neděle 14. 8. 2011

Vyrazili jsme dále po červené značce kolem masivního kamenného pomníku Slovenského národního povstání (SNP). Za čtvrthodinku jsme byli na sedle Priehybina a dále už pokračovali lesem a do mírného kopce až na Poľanu, nejvyšší horu tohoto vandru.

Kousek za vrcholem Poľany následuje rozcestí Katruška, které nabízí na obě strany odbočky k výhledům, a ty stojí opravdu za to, i když záleží jistě na počasí. Z východní strany je vidět Klenovský Vepor a v dálce Nízké Tatry, dokonce bylo možno rozeznat i barák s vysílačem na Kráľovej holi. Na západní straně výhledu je možné sledovat celý hřeben Poľany až po Ľubietovský Vepor a Hrb. Na obzoru jsou pak opět Nízké Tatry a za nimi dokonce vykukují i Roháče. Prostě nádhera.

Dalšími vrcholy poľanské hřebenovky jsou Strunga a Kopce. Cesta vede klasickým smíšeným lesem s převahou listnáčů úzkým chodníčkem v přízemní vegetaci. Nijak zvlášť nestoupá ani neklesá, a tak je to celkem příjemná procházka ve stínu lesních velikánů. Za vrcholem Kopce začne cesta mírně klesat a objevují se výhledy na východní stranu rudohoří, kterým dominuje Klenovský Vepor.

Asi po hodině a půl jsme došli na sedlo Jasenová a po obědě pokračovali po červené hřebenovce dále směr Hájny grúň, ze sedla samozřejmě do kopce. Chodníček se zúžil, přibylo podrostu a značka se klikatila mezi stromy stojícími i padlými. V jednu chvíli jsme se vyhoupli na okraj vykácené paseky s výhledem na západní stranu hřebene a vstoupili na lesní cestu vyjetou dřevorubeckou technikou. Šlapat po ní bylo docela příjemné, ale velmi zrádné, protože značka na nenápadném místě mezi keři zase lišácky uhnula na úzkou pěšinu v lese, což je třeba si pohlídat.

Přešli jsme Hájny grúň a vyšli na louku před Ľubietovským Veprom. Cesta vede podél lesa, ve kterém se ukrývá studánka. Kdysi býval u odbočky k ní oficiální rozcestník, dnes je tu alespoň podomácku vyrobená dřevěná destička s plechovou hlavou medvěda a nápisem Vepor - prameň. Studánka však není příliš vydatná a za sucha je bez vody.

Výstup na Ľubietovský Vepor stojí opravdu za to. Z této strany kopce je v závěru stoupání krátký skalnatý úsek, který není snadné vylézt i "na lehko", natož s bágly. Vrchol Ľubietovského Vepru nabízí nádherné rozhledy směrem na západ, jednak na obce Strelníky a Ľubietová, jednak na celý masiv Poľany.

Další cesta na poslední vrchol dnešního dne - Hrb - je jen příjemnou procházkou a už jsme se kochali pohledem na chatu pod Hrbom. Na Hrbe je vrcholová kniha, a tak je možné se tam zvěčnit. Sestup k chatě stojí také za to, prudký sešup po šutrech vyšperkovaný padlými stromy. Z vandru v roce 2003 se zachovala vzpomínka, že chata pod Hrbom představuje přívětivé místo se vstřícnou paní v bufetu, a i když ubytování kolemjdoucím neposkytují, tak s noclehem na krásné louce u zavedeného ohniště.

Leccos se však za těch osm let změnilo. O točeném pivu jsme si mohli nechat zdát, z jídla měli jen klobásu a o noclehu u ohniště nechtěla nějaká nová nepříjemná "krčmárka" ani slyšet. Vrátili jsme se tedy o kousek výše k lesu, kam nebylo od chaty vidět a zakempovali bez jakéhokoli zabezpečení proti dešti.

Poľana sopečná

Poľana je sopečného původu, to je celkem známá věc. Ale méně známé je, že před mnoha miliony let jakožto sopka vybuchla a pohřbila pod nánosem lávy a sopečného popela les, který rostl na jejích svazích. Za tu dobu dřevo toho lesa tzv. zkamenělo, odborně se to nazývá petrifikace, a kousky tohoto zkamenělého dřeva se dodnes nalézají v podhůří Poľany, a to zejména v okolí obce Strelníky. Říká se jim tady dřevěný opál, protože ten skutečný opál připomínají.

Samozřejmě nalézt ty kousky není vůbec snadné, je třeba kopat, ale kde, že? Navíc asi se souhlasem vlastníka pozemku. Ideální je prý hledat na čerstvě zoraných polích po dešti, kdy se vyorané a deštěm umyté kousky zkamenělého dřeva lesknou na slunci. Trefit to všechno dohromady (zorané pole, pak déšť a nakonec sluníčko) se ale docela blíží zázraku… Kromě zkamenělého dřeva lze v podhůří Poľany nalézt též kousky lávou roztavených křemičitanů, které vypadají jako sklo, ale mají různé barvy a vzory.

Ještě poznámka k vlastnímu procesu petrifikace. Je to docela rozšířený jev a zkamenělé dřevo se nachází na mnoha místech po celém světě. Sopečný popel je totiž bohatým zdrojem oxidu křemičitého, který je ale ve vodě velmi málo až skoro vůbec nerozpustný. Přesto se ho malé množství ve formě kyseliny křemičité ve vodě rozpustí a takto se dostane do dřeva, kde se zase promění na zpět nerozpustný oxid křemičitý, a tím zachová původní strukturu dřeva.

Je to vlastně taková kamenná konzerva, ale trvá to strašně dlouho - až miliony let. Ve velmi starých vzorcích zkamenělého dřeva je možné dokonce pozorovat postupnou přeměnu původně amorfního oxidu křemičitého na krystalický. To jsou věci!

A teď ještě k těm provazům. Slovensky provaz se řekne povraz a hned vedle Strelníků je obec Povrazník. Její název není náhodný. Už od 14. století se tato obec specializovala na výrobu provazů pro doly, na Slovensku tedy bane, a měli na to něco jako monopol, a to včetně výchovy učňovského dorostu, jak by se řeklo dnes.

Pondělí 15. 8. 2011

V noci se docela honily mraky, ale naštěstí nepršelo. Ráno jsme pokračovali sestupem po červené značce směr Tri vody. Asi po hodině nás značka přivedla na lesní asfaltečku kolem boudy tak pro čtyři spáče a s potokem za zády. Pokud vandrujete v menším počtu, tak by se mohla hodit. Lesní asfaltka nás dovedla k rozcestníku Červená jama - munička s douškou "Pamätné miesto SNP", což bylo potvrzeno i pomníkem a docela nově vypadajícím posezením se stříškou.

Šli jsme příjemným údolíčkem a občas se objevilo osamělé stavení, většinou neobydlené, tedy neobydlené trvale. Asi po půl hodině jsme došli k vydatnému pramenu vody, která vytékala z dřevěného korýtka asi tak ve výši vzrostlého muže. Za další půlhodinu jsme přišli do osady Tri vody, která je skrumáží několika nestále obydlených chalup a jedné historické vysoké pece z 19. století.

• Pokračování článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.