Poľana, přechod hřebene fantastického slovenského pohoří sopečného původu

Ve čtvrtek ve středu aneb ze Slovenského rudohoří do Slovenského středohoří

Konečně se v lesní zákrutě objevuje louka a Chata pod Hrbom, základna pro dnešní noc. Kolegové z Košic zatím na svých bajcích nedorazili, tak si dáváme po cestě zasloužené pivo před chatou a vychutnáváme hřejivých slunečních paprsků. Po hodině, respektive dvou přijíždí i zbytek výpravy se dvěma Karly a my se přesouváme do chaty, kde nás čeká dobrá večeře a posléze i kapka moku kanadských dřevorubců … Oproti předchozí "vstreči" jdeme spát relativně brzy, druhý den máme před sebou náročnější program.

Ráno nás budí slunečními paprsky, které vysušují poslední kapičky rosy. Jižnímu obzoru dominuje Hrb (1 255 m), výrazný andezitový suk a zároveň geografický střed Slovenska. Náš první cíl.

Od Chaty pod Hrbom (1 087 m), u které necháváme redakční auto, je to do středu Slovenska slabá půlhodinka. Překonáváme hranici mezi Veporskými vrchy a Poľanou, tedy i mezi Slovenským rudohořím a Slovenským středohořím a svižným výstupem se dostáváme ve čtvrtek dopoledne do středu Slovenska.

Z Hrbu, jenž někteří kartografové považují pouze za jeden z vrcholů Vepra, se otevírají jen omezené výhledy severním směrem. I přesto ale přehlédneme velkou část slovenských hor - Velkou Fatru s Rakytovom, Ostredkom a Križnou, Nízké Tatry od Prašivé přes Chopok, Ďumbier až po Velký bok a více v dáli ještě trochu bílé Vysoké Tatry s výraznou špičkou Kriváně a nezaměnitelným Gerlachovským štítem, nejvyšším vrcholem nejen Vysokých Tater, ale celých Karpat vůbec. Po zápisu do vrcholové knihy se loučíme. S Ivanem vyrážíme na pěší přechod na Poľanu, Karol se na Poľanu vydává na kole a zbytek výpravy se vrací pro pracovní zaneprázdnění do Košic.

Směr Vepor (1 277 m)

Z Hrbu pokračujeme po červené turistické značce - Rudné magistrále k jihu. Cesta vede hustým převážně listnatým lesem téměř bez výhledů. Do cesty se nám po zhruba půlhodině staví výrazný vrchol s malou plošinkou a jen velice omezenými výhledy - Vepor (1 277 m), v některých mapách označovaný jako Ľubietovský Vepor. Vršek Vepra, který své jméno dostal prý podle toho, že jeho hřeben připomíná hřbet divokého kance, je od jihu lemován menšími skalkami, které je nutno překonat. Hřebenovka je tak zpestřena kratičkým "lezeckým" úsekem.

Opět kráčíme vzrostlým lesem, jimž se dostáváme na vahlídkový vršek Na Vepor (1 157 m) s vrcholovou skalkou, z níž se otevírají fantastické pohledy na západ. Přehlédneme celou Zadní dolinu s hlubokými lesy, naproti přes údolí se táhne krásný travnatý vyhlídkový hřeben s vrcholy Ľubietovská vrchovina (1 194 m) a Minča (1 027 m). V dáli vidíme hřeben Kremnických vrchů s nejvyšší Flochovou a Štiavnické vrchy se Sitnem.

Z vrcholu Na Vepor pak sestupujeme na krásné louky a opouštíme přírodní rezervaci Ľubietovský Vepor o rozloze necelých 125 ha. Předmětem ochrany jsou lesní společenstva Slovenského středohoří (stredohoria). Konečně se objevují louky s roztroušenými smrky a neopakovatelnými výhledy k západu i východu, kterému dominuje nezaměnitelná pyramida Klenovského Vepru (1 338 m) v hřebeni Veporských vrchů.

Sedlo Jasenová a Kopce

Dostáváme se na další louku s uzamčenou lesáckou chatou. Výhledy jsou opět excelentní, takže lepší místo pro oběd jsme si mohli těžko vybrat. Dále již postupujeme lesem s většími pasekami, na kterých les ustoupil řetězům motorových pil dřevorubců. Některé úseky jsou dosti zdevastované. Ale na druhou stranu se otevírají výhledy do kraje.

Přes vrchol Hájny grúň (1 208 m) a kolem hrobu rumunských vojáků, kteří zahynuli při osvobozování obce Strelníky od německých okupantů se dostáváme do sedla Jasenová (1 103 m), které je důležitou křižovatkou turistických cest. Sbíhají se sem červená, modrá a zelená turistické značky z celkem šesti směrů.

My však zůstáváme věrni červeně značené Rudné magistrále a pokračujeme jihovýchodním směrem kolem vrchu Brusniansky grúň (1 271 m) směr vrch Kopce (1 334 m). Překračujeme hranici přírodní rezervace Zadná Poľana s komplexem lesů pralesovitého charakteru. V této oblasti prochází nejjižnější hranice rozšíření původních smrčin v Západních Karpatech. Podle informační tabulky jde zároveň o jedinou vysokohorskou smrčinu Slovenska rostoucí na andezitech. Ve vzrostlém lese se objevují jen sporadické výhledy do kraje.

Kolem kříže označujícího místo skonu Pavla Hložného, advokáta ze Žiliny v roce 1944 se dostáváme do světlého lesa, jehož bylinné patro je tvořeno snad nekonečnými porosty borůvek. Věřím že v létě, kdy dozrávají sladké bobule borůvek (čučoriedok) je v této oblasti setkání s medvědem velice pravděpodobné. Medvěd je totiž veliký mlsoun pochutnávající si na všem možném …

Konečně se objevuje rozcestí s modrou turistickou značkou ze Záhorské skaly (1 132 m) a hned na to velký dřevěný rozcestník na vrcholu Kopce (1 320 m). Opět hustým smíšeným lesem s výjimečnými průhledy do kraje docházíme na vršek, či spíše rozcestí Strunga (1 320 m, některé mapy uvádějí 1 324 m). Místo je to významné, neboť ze Strungy vede asi 100 metrů dlouhá odbočka na vyhlídku, ze které přehlédneme celý západní obzor a také hlubokou a zalesněnou Hrochoťskou dolinu, kterou v minulosti vedla lesní železnice.

Fantastické vyhlídky a Poľana (1 458 m)

Následuje další rozcestí Katruška (1 380 m) s odbočkami na hned dvě vyhlídky - Katruška, vyhliadka (100 m) a Zbojnícky tanec, vyhliadka (100 m). Určitě si nenechte ujít ani jednu z vyhlídek, rozhledy jsou fantastické. Ze Zbojníckého tance přehlédnete celé Veporské vrchy i s nádhernými lučnatými planinami s horskými obcemi Lom nad Rimavicou, Sihla a Drábsko, kam se nejsnadněji dostaneme z Čierného Balogu se známou Čiernohronskou lesní železnicí.

Máme za sebou přes pět hodin chůze. K vrcholu Poľany, nejvyššího slovenského vulkánu a zároveň nejvyššího vrcholu stejnojmenného pohoří Poľana a vůbec Slovenského středohoří (stredohoria) to máme necelou čtvrthodinu. Hustým lesem s velkými porosty borůvek se konečně dostáváme na Poľanu (1 458 m), která je ale bohužel bez výhledů. Možná že by si tento vyhledávaný vrchol zasloužil rozhlednu, která by umožnila rozhledy do okolní krajiny.

Z Poľany nás pak čeká sestup kolem menších porostů kosodřeviny do sedla Priehybina (1 270 m), ze kterého je to k Horskému hotelu Poľana jen kousek. Po krátkém stoupání se dostáváme na krásné louky, které nyní na konci května posévají husté žluté koberce blatouchů. Část luk je podmáčená a turista se přes ně dostane po pohodlném poválkovém chodníku.

Podcházíme lyžařský vlek, pokocháme se pohledy na oblé lučnaté kopečky na jihu a kolem pomníku SNP se dostáváme k Horskému hotelu Poľana (1 260 m). A Karol nikde. Že by na nás zapomněl? Ne, sotva dostanu první pivo zjevuje se Karol i se svým bajkem. Ubytováváme se za neuvěřitelných 6 EUR v turistické části hotelu a jdeme na zaslouženou večeři. Co dobrého bychom si dali? No, vítězí česnečka a brynzové halušky … Přechod a přejezd oslavíme pivkem…

Zpět na Poľanu, Tri vody

Další den nás opět vítají sluneční paprsky. Meteorologové sice předpovídali hromy a blesky, ale ranní obloha je azurově modrá. Loučíme se s cykloskupinou a vyrážíme zpět na Hrb. Abychom nešli úplně stejnou trasou, vybíráme vyriantu přes Tri vody. Vystoupíme opět na Poľanu a přes Strungu a Kopec se dostáváme do sedla Jasenová. V něm naší včerejší trasu opouštíme a po modré značce (nejprve v souběhu se zelenou značkou) se vydáváme do doliny Veľká Prostredná.

Asi po půlhodině jsme na panelové cestě, která nás bude se střídající se asfaltkou pronásledovat po téměř celý zbytek cesty. Kolem pěti lesáckých boud, které v případě prudké změny počasí mohou poskytnout přístřeší, sestupujeme rozcestí Betónka (1 105 m) sestupujeme po cestě až k hájovně Tri vody (705 m) s pomníkem SNP a starou vysokou pecí Tri vody, která od roku 1795 sloužila ke zpracovávání železné rudy. Pec sloužila až do roku 1873, kdy byla pro zastaralost odstavena. Dnes je vysoká pec chráněnou technickou památkou.

Od hájovny Tri vody následuje opět stoupání po červeně značené Rudné magistrále přes rozcestí Červená jama - munička (významné místo SNP) k Chatě pod Hrbom. Cesta vede stále po asfaltce, až v závěru, kdy míjíme další otevřenou boudu se cesta zvedá strměji asfalt mizí a musíme se spokojit s šotolinou. Jaká to úleva pro nohy … Následuje poslední výšvih, závora a louka s upraveným ohništěm u Chaty pod Hrbom, u které naše dvoudenní putování Slovenským středohořím (Poľanou) končí.

Info

Celá trasa se dá absolvovat s malým batohem při přespání na Chatě pod Hrbom a v Horském hotelu Poľana. V dolině Veľká Prostredná je několik bud, které mohou poskytnout skutečně nouzový bivak. Na trase překonáte převýšení zhruba 2 000 metrů, čas potřebný k jejímu překonání je závislý od fyzické kondice, průměrný turista okruh zvládne za 12 - 15 hodin. Přestože většina cesty vede v lesích, není tato trasa fádní a je odměněna řadou fantastických výhledových míst. Navíc máte možnost důkladněji nahlédnout do interiéru karpatského lesa …

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.