Treking > Treky, turistika > Poľana entomologická, putování za motýly a brouky na slovenskou sopečnou Polanu
Poľana entomologická, putování za motýly a brouky na slovenskou sopečnou PolanuNejvyšší sopka Slovenska 4 dny křížem krážem (2)20.8.2017 | Otakar Brandos
Noc na útulně Javorinka uběhla rychle. V noci bylo teplo, hvězdy krásně svítily a myši… No pořádně řádily. Jejich chroustání izolace pod střechou nešlo přeslechnout. Prevíti. Doufám, že nezačne kvůli nim do útulny zatékat. Ráno vstáváme brzy, takže pozorujeme východ Slunce, které se vynořilo zpoza hřebenů Slovenského rudohoří. Balíme a za ranního chladu se vydáváme nazpět k Horskému hotelu Poľana. Ano, taková 10kilometrová zacházka nemůže nikdy škodit. Alespoň jsem měl čas věnovat se fotografování motýlů, brouků a dalšího hmyzu. Však jsme na entomologické výpravě! Čtěte také: Minulá část článku Entomologická výprava na Polanu U hotelu jsme brzy, takže mají pochopitelně zavřeno. To ale vůbec nevadí, neboť po okolních loukách toho lítá tolik, že bych se ani do večera nenudil a mohl lítat také. No a parťák je zase rád, že nemusí chodit… Nakonec ale bufet otevírají a my si dáváme pár piv. Den bude opět tropický a dehydratace je svinstvo. Navíc již dnes ani zítra žádný záchytný bod nebude. Poľana, nejvyšší hora Slovenského středohoříNakonec Horskému hotelu Poľana (1 260 m) dáváme sbohem a vydáváme se po červené turistické značce. Nejprve k pomníku připomínajícího působení partyzánských brigád Alexander Nevskij a Za oslobodenia Slovanov, které tady operovaly v období SNP a pak dále do sedla Priehybina (1 270 m). FotogalerieZobrazit fotogaleriiPřecházíme po povalovém chodníku místní mokřad a vstupujeme do NPR Zadná Poľana s výměrou 855,49 hektarů. Přírodní rezervace byla vyhlášena z důvodu ochrany komplexu lesů pralesovitého charakteru s horskou smrčinou, jedinou vysokohorskou smrčinou na andezitech na Slovensku. Perleťovci, ještěrky, pavouci. Stále fotím a fotím… Ze sedla Priehybina chodník stoupá poměrně svižně. A nezvolní, dokud se nevyškrábe na vrchol Poľana (1 458 m). Poľana je nejvyšším vrcholem nejen stejnojmenného pohoří Poľana, ale celého Slovenského středohoří. Navíc by tady měla během roku vyrůst rozhledna, jejíž nákres jsem viděl v bufetu v Horském hotelu Poľana. Místo pro stavbu rozhledny je již dokonce vyznačeno a obehnáno páskou. Co se dá dělat, během roku tady budu muset vyrazit znovu… Zpět na útulnu PríslopyProtože neděláme nějaký souvislý přechod Poľany, ale motáme se tady tak nějak cik cak, vracíme se dolů do sedla Priehybiny. K velké radosti "Gřeška"… Ze sedla pak sestupujeme po žluté turistické značce. Chodník není příliš chozený a místy vede skutečnou buřinou. Obdivuji mohutné stromy. Ty nejstarší budou mít zcela jistě pár stovek roků. Úžasný ekosystém ten přirozený les… FotogalerieZobrazit fotogaleriiPo žluté nepokračujeme ale až na modrou. Naopak ji opouštíme a využíváme neznačené lesní svážnice. Ta nás spolehlivě přivádí na další lesní svážnici, která míří až do sedla Príslopy. Ano, pořádným obloukem se vracíme na Príslopy, kde plánujeme opět bivak. Proč nevyužít krásné opravené salaše a odpoledne k fotografování hmyzu na okolních mimořádně bohatých loukách. Stálo to za to. Podařilo se mi, vedle řady dalších úlovků, vyfotografovat okáče voňavkového s otevřenými křídly… Sluníčko se ale kloní k obzoru, koruny stromů se začínají barvit doruda. Je čas zapálit oheň a posedět při večerním ohníčku. Však jsme vcelku odpočatí, moc jsme těm kilometrům nedali. Při focení sice nachodím nějakou tu desítku navíc, to se ale nepočítá. Kyslinky, sedlo JasenováRáno balíme věci brzy, chceme využít ranního chladu. Navíc to vypadá, že se mění počasí. Do osady Kyslinky (865 m) scházíme po žluté turistické značce. V osadě se nezdržujeme a přesedáme na zelenou turistickou značku. Ta nás spolehlivě provede dolinou říčky Hučava až do sedla Jasenová, kde se opět napojíme na hlavní hřeben pohoří. Cestou vzhůru se zatahuje a dostihuje nás dešťová deka. Akorát opouštím zpevněnou cestu a mířím vpravo do lesa. Odbočku přehlédnout nešlo. A čerstvé medvědi stopy přehlédnout také nešlo. Asi čtvrt hodiny vcelku vydatně prší. V lese to pořádně hučí, ideální počasí na "srážku" s medvědem… V lese to ale ujde, takže goráčkovku z báglu nevytahuji. Však ono to oblečení zase uschne. V sedle Jasenová celkem dlouho čekám na parťáka. Už jsem byl trochu nervózní, zda-li nezabloudil a nebo se nemuchluje s méďou béďou. Však jich na Polaně je vcelku hodně. V sedle se napojujeme na červenou hřebenovku. Věrni ji zůstáváme ale jen kousek. Za hrobem vojáků rumunské armády, která tyto končiny na sklonku II. světové války osvobozovala, červenou opouštíme a pokračujeme po modré turistické značce na rozcestí Bukovina (1 180 m). Ľubietovská Bukovina, StrelníkyPrůběh značky byl zprvu nejasný, chodník byl nezřetelný. Mnoho lidí tudy asi nechodí. Proto mě ani nepřekvapuje, když v trávě nacházím zbytky uhynulého jezevce. Za rozcestím Bukovina (pod sedlem pramen vody) opět vysvitlo sluníčko. Asi nám chtělo pořádně ukázat skutečně fotogenické partie této části Poľany. Dokonce nás přilétl pozdravit orel. Nečekaně příjemné loučení s Polanou. Přes vrch Ľubietovská Bukovina (1 194 m) se přehoupneme k salaším. Jedná z nich by se dala využít k bivaku. Já ještě cestou scházím k další boudě, která se nachází na severním úbočí Bukoviny. Sluníčko opět pořádně hřeje, takže když se vyškrábu nazpět na hřeben, mám termotriko pořádně propocené… Kolem se prožene stádo ovcí (foto) a my to zase ženeme po zelené značce k Ondrišově chatě (další možný bivak) a ke kótě Minca (1 027 m). Za ní se vedení ujímá Gřešek, já se láduji slaďoučkými malinami. Chyba to asi byla. Brzy zjišťuji, že jsme asi zapomněli odbočit. Ne asi, ale zapomněli. Gřeška nejde dohnat. Vidím jej až na loukách jihovýchodně od obce Strelníky, takže do obce místo shora přicházíme zdola… Osobně mi to až tolik nevadí, rád jsem nafotil krásná panoramata a pár dalších motýlů. Jen mě trochu mrzí, že toho žluťáska čičorečkového jsem vyblejsknout nestačil. Lump byl rychlejší. V obci Strelníky stíháme jedno pivko a již nám jede autobus do Banské Bystrice. A z ní pak vlak až do Ostravy. Trasa: Hrochoť - Kyslinky (10 km, 340 m) - Príslopy (13,5 km, 570 m) - Horský hotel Poľana (17 km, 920 m) - útulna Javorinka (21,5 km, 1 000 m) - Poľana (28 km, 1 600 m) - sedlo Príslopy (34,5 km, 1 720 m) - sedlo Jasenová (43 km, 2 100 m) - Ľubietovská Bukovina (46 km, 2 260 m) - Strelníky (55 km, 2 350 m) Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
a ešte k tomu v takom krásnom kraji.
s okolím je skutečně fantastická. Naprostý souhlas :-)
Další související články:+ Poľana, křížem krážem sopečnou perlou středního Slovenska+ Poľana, nejvyšší slovenská sopka; turistické chaty a levné ubytování na horách + Ve čtvrtek ve středu aneb ze Slovenského rudohoří do Slovenského středohoří + Hlavní hřeben Poľany + Polana a Veporské vrchy, hory a turistika + Okolo Poľany trochu netradične + Nejvyšší vrcholy Slovenska, přehled pohoří + dalších geomorfologických celků + Sopky a vulkanismus, ohnivé divadlo |
|