Výstup na Kleine Furkahorn (3 026 m n. m.) v pohoří Urnské Alpy cestou do Švýcarska

Výstup na Kleine Furkahorn jako aklimatizace na Walliské Alpy

Cesta na švýcarské čtyřtisícovky je dlouhá a chce důkladnou přípravu. Proto jsme jako aklimatizační kopec na Matterhorn zvolili nižší Alphübel a jako aklimatizaci na něj, oblast průsmyku Furka.

Na netu je tahle část Alp téměř panenská. Nejvyšší vrchol Dammastock (3 630 m) má poměrně dlouhý nástup a proto je mimo náš zájem. Podle koupené mapy jsme zjistili, že nad průsmykem Furkapass (2 436 m) se se zvedá hřeben přesahující hranici 3 000 m.

Čtěte také: Výstup na Furkahorn, Urnské Alpy a vysokohorská turistika

Okolo šesté, po dlouhé jízdě autem, házíme věci do báglu a stoupáme k hřebenu před námi. Značenou cestu ztratíme hned zezačátku a tak ničím neomezeni, dolézáme do sedélka cca 2 800 m. Začíná se stmívat a tak rychle fotíme soumrak a stavíme stan. Zkouška stanu byla jednou z Tomových podmínek, prý ho musí konečně po třech letech otestovat.

Noc byla mrazivá a ráno úžasný. Pár kiláků od nás vylézaly Bernské Alpy o něco dál VIP společnost Matterhorn, Dom, Tashhorn, Alphubel a úplně na západě Mont Blanc. Když zima zvítězí nad nadšením z výhledu, balíme svých pět švestek a razíme na nejbližší kopec. Tím by měl, podle mapy být Furkahorn.

Po hřebeni, pořád nahoru, přelézáme balvany a asi za hodinku jsme u kříže. Tam zjistíme, že stojíme na Kleine Furkahornu (3 026 m n. m.). Na ten velký pak vede rozmlácený hřeben, na který nemáme sebou cajky. Obdivujeme 3 586 m vysoký Galenstock, ledovec pod námi a okolní panoráma. Po sérii fotek a asi hodině strávené na vrcholku valíme dolu k autu a pak do Tasche - ale to je už jiná kapitola.

Oblast Urnských Alp je pro nás tak trochu na okraji zájmu - kdo tudy jede, tak jen projíždí, aby si užil kopce, co naši rakouští sousedé nemají. Kleine Furkahorn se dá "vyběhnout" za dvě hodinky, ale ostatní hory už tak lacino nejdou. Z Furkapassu je to něco přes hodinu k chatě Siedelenhutte (2 708 m, BC pro Galenstock). Celá oblast je zaledněná a jak jsem se dočetl, je tu několik zajištěných cest (Talli klettersteig a via ferrata Diovolo). Tak snad příště.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.