Výstup na Chobot, putování za neznámými krásami Moravského krasu

Turistika v Moravském krasu

Je typický dubnový den. Nějakou dobu prší, pak se udělá hezky a zasvítí slunce, pak se za se zatáhne a tak pořád dokola. Prostě aprílové počasí. To mám ale nezabrání vyrazit na nějaký ten výšlap. Tentokráte jsme si vybrali sice něco lehčího, ale o to zajímavějšího. Moravský kras.

Oblast, kterou vlastně všichni známe, jednoduše proto, že byla častým cílem rodinných a hlavně školních výletů. Jenže od té doby proteklo říčkou Punkva spousta vody. Tento ostudný dluh, neboť se jedná o můj rodný kraj, dnes trochu splatíme.

Naplánovali jsme okružní trasu, při které uvidíme z Moravského krasu od každého trochu. S výjimkou legendární projížďky na člunech, protože Punkevní jeskyně je z důvodu velké rekonstrukce okolní komunikace uzavřena.

Čtěte také: Pustý žleb, na kole po Moravském krasu

Přijíždíme ráno do vesničky Vilémovice, kde neparkujeme na parkovišti v centru u muzea speleologie, ale na konci dolní části vesnice, zhruba nad úrovní Smrtní jeskyně. Odtud vyrážíme po cestě podél koňských výběhů. Z cesty, která vlastně vede až do Ostrova k jeskyni Balcarka, odbočíme záhy nalevo do žlabu, kterým přijdeme na křižovatku k autobusové zastávce Rozcestí U Macochy. Po silnici k ní, jdeme asi ještě půl kilometru, než přetneme červenou z Vilémovi.

Za dalších asi sto metrů odbočujeme opět doleva na úzkou silničku vedoucí Suchým žlebem roklinou Hodní a Dolní úzká. Do nich přichází z leva zelená z Vilémovic. Tudy už auta nesmí. Je tu vlhko a mokro, před pár hodinami tu ještě pršelo.

Nad roklí se místy tyčí až stometrové skály. Na svazích téměř nepřístupné lesy. A všudypřítomné skalky. A v nich díry. Někdy hluboké jen pár metrů, jindy desítky. Ty sou ale vždy opatřeny uzamčeným průlezem. Až na jednu, kterou nacházíme nalevo asi sto metrů od silnice, kousek za Čertovým mostem, což je z rokle viditelná skalní brána.

Cestička k jeskyni je zřetelně prošlapaná a dovede nás až pod ni. Po úzké římse se dostáváme k čtyři metru vysokému hrdlu jeskyně. Do ní ústí vysoký komín. Do jeskyně se dá dostat asi patnáct metrů hluboko. Vede ovšem dál, to by se už ale muselo plazit. Na to nejsme vybaveni, tak to ani nezkoušíme.

Po návratu na cestu už jdeme jen chvíli, než dorazíme k legendární Kateřinské jeskyni. Prohlídka nám utekla před nosem, máme tak hodinu čas. Jdeme tedy dál, ke Skalnímu mlýnu, což je vlastně takové turistické centrum krasu. Panuje tu čilý stavební ruch, nejen kvůli oné silnici podél Punkvy.

Po posezení u piva, jdeme zpátky pro lístky a prohlídku jeskyně. Ta trvá asi čtyřicet minut a zavede nás do největšího zpřístupněného dómu v krasu. Je to fascinující zážitek. V jeskyních si kouzelnice příroda fakt vyhrála.

Po prohlídce Kateřinské jeskyně, vyrážíme dál. Stoupáním po žluté značce, spojnici k další legendě, propasti Macocha. Přicházíme k přístřešku u Křenkova pomníku. Cesta sice vede dál, my ale odbočujeme doprava, po naučném chodníku. Ten totiž přechází vršek se jménem Chobot. A na Chobotu nikdo z nás ještě nebyl. A bude to navíc vtipný název pro článek.

Cesta skoro vůbec nestoupá, je to taková náhorní plošina. Cestou se nachází ještě jedna zajímavost, Korálový závrt. Je oplocen, aby do něj nikdo nespadl. Asi tři sta metrů od závrtu je samotný 496 metrů vysoký vrchol Chobot. Pozná se to tak, že cesta začne klesat. Pod námi je vlastně Suchý žleb, kudy jsme přišli.

Z Chobotu je to zpět na žlutou jen kousek, ale nutno říct, že stezka přes něj je o hodně hezčí, než ta žlutá. Navíc jsme tam nikoho nepotkali.

U nedaleké Macochy, je už lidí dost. Jakpak by ne, když je to naše nejhlubší propast. Pohled z horního můstku je skvělý, ale mnohem lepší je z toho dolního. Je fascinující. Pohled jak dolů do propasti, tak nahoru k hornímu můstku.

Naše cesta bude pokračovat dál po žluté. Hezkým lesem k vyhlídce Koňský spád. Ta nabízí ze skalních stěn fenomenální výhled do hluboké doliny Pustého žlebu. Je tu úplné jiné klima než dole, tam připomínalo severský prales, tady jižní step. Zahlédneme na chodníku i slepýše. Náš první letošní spatřený had je ještěrka…

Pokračujeme dál po hraně žlebu a vlastně jdeme po stropě největšího prozkoumaného jeskynního komplexu u nás, Amatérské jeskyně. Třicet pět kilometrů chodeb dělá z této oblasti takový obří vápencový ementál. Kousek před rozcestím nad Pustým žlebem přecházíme kótu 507, máš nejvyšší dosažený bod.

Na rozcestí odbočíme doprava na zelenou, která nás plochým terénem dovede na konec lesa, ve kterém obdivujeme velká mraveniště. U rozhraní lesa a luk se od zelené, směřující dále do Ostrova, oddělíme a dáme se širokou lesní cestou doprava. Ta vede nezáživnou monokulturní smrčinou, kterou oživuje jen několik závrtů.

U toho posledního se k nám zleva opět připojí zelená, po níž přijdeme na rozcestí Občiny, které je vlastně kousek od Macochy. Tady se necháme vézt červenou zpátky do Vilémovic. Chodník vede částečně po silnici, částečně v terénu. Zdejší stepní krajina plná skal, borovic a jalovců ve mně evokuje filmy s Vinnetouem.

V místě kde značka přijde pod státní silnici se od ní oddělíme, přejdeme silnici a posledním stoupáním volným terénem přicházíme opět k ohradám pro koně. Poblíž nich máme auto. Je odtud výborný výhled do krajiny, kterou jsme se několik hodin toulali. A je to krajina u nás výjimečná. Je to Moravský kras.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.