Jeskyně Výpustek, tip na výlet v Moravském krasu

Zpřístupněné jeskyně Moravského krasu

Jeskyně mohou být různé. Některé mají bohatou sintrovou výzdobu, jiné jsou zajímavé pestrobarevnými odstíny hornin tvořícími stěny a stropy, další mohou být ledové. V jeskyni Výpustek nečeká návštěvníky ani jedno, ani druhé, ani třetí. Zato se zde můžeme těšit nejen na monumentální obrovskou prostoru jeskyně, ale především na zajímavou historii vestavěného vojenského supertajného stanoviště se zachovaným technickým zařízením zbudovaného pro případ jaderného konfliktu.

Geologické podloží Moravského krasu je tvořeno vyvřelými horninami brněnského masivu. Ve středním devonu - asi před 370 miliony let - došlo k poklesu celého masivu a vzniklou pánev zaplavilo mělké moře.

Později, ve středním a svrchním devonu, se moře vlivem klimatických změn ocitlo v tropickém pásmu. Vytvořily se tak vhodné podmínky pro růst korálových útesů na jeho dně. Odumřelé vápnité schránky živočichů se staly základním stavebním článkem vápenců Moravského krasu.

Na dalším vývoji oblasti se podílelo mohutné variské vrásnění, které postihlo celý Český masiv, a pak několik, z geologického hlediska krátkodobých mořských záplav přerušujících období intenzivního krasovění. Jeskyně Výpustek patří k nejvýznamnějším jeskynním systémům střední části Moravského krasu. U zrodu dómů pospojovaných systémem chodeb stál Křtinský potok, který po tisíce let působil svojí činností na usazené vápence.

Z historie (nejen) objevování jeskyně

Vstupní část jeskyně Výpustek byla lidem známa minimálně před 17 000 lety, jak dokládají archeologické nálezy. Doložena je přítomnost lidu halštatské kultury a kultury "lidu se slovanskou keramikou". Podobně jako nedaleká a veřejnosti známější Býčí skála sloužila jeskyně lidem dávných kultur pravděpodobně jako obětiště nebo kultovní místo. Od 17. století jeskyni navštěvovali místní mastičkáři, kteří zde nacházeli kosti pravěkých živočichů, a ty používali k přípravě svých produktů.

Z roku 1609 pochází i první popis podzemních prostor od mnicha Martina Alexandra Vigsia. V roce 1669 svůj popis otvorů do chodeb a propastí připojuje i Jan Ferdinand Hertold ve spise Tartaro-Mastix Moravie. Jeskyni začátkem 19. století opakovaně navštěvoval starohrabě Hugo František ze Salmů, který se snažil projít všechny dostupné prostory. Aby nezabloudil, značil si cestu plevami. Udával délku chodeb okolo 7 km a některé části označil za velmi nebezpečné. Údajně i některé zvlášť nebezpečné části zazdil.

Po něm se výzkumům v jeskyni věnovali postupně archeologové MUDr. Jindřich Wankel, JUDr. Martin Kříž nebo prof. Karel Absolon. Kromě vykreslení podrobných map došlo i na řadu paleontologických a speleologických výzkumů. V letech 1920 až 1932 bohužel pozoruhodnou archeologickou lokalitu nenapravitelně poškodila průmyslová těžba fosfátových hlín, které se používaly k výrobě hnojiv. Odtěžením těchto fosfátových hlín došlo k rozšíření prostor jeskyně.

Těžbu hnojiv nahradil roku 1938 sklad munice prvorepublikové armády, která tady údajně plánovala i zřízení skladu bojových otravných látek. Zajímavostí je, že roku 1939 se prý podařilo objevit v tzv. Salmově Výpustku (dnes Babická chodba) prostory s délkou přes půl kilometru s obrovským podzemním jezerem. Československou armádu v době okupace nahradila armáda německá. Ta ve Výpustku vybudovala podzemní továrnu na letecké motory. Němci při opouštění jeskyně vyhodili část prostor do vzduchu a továrnu zapálili.

Po válce pokračoval speleologický průzkum, byly znovuobjeveny některé prostory, ale prostory s podzemním jezerem se již objevit nepodařilo. Na začátku šedesátých let 20. století se do prostor nastěhovala Československá lidová armáda, která tady zřídila přísně utajované velitelské stanoviště pro případ jaderného konfliktu a celé blízké okolí se hermeticky uzavřelo.

Armáda se lokality vzdala až v roce 2001. V listopadu roku 2006 jeskyni i s ponechaným technickým vybavením převzala Správa jeskyní ČR, která ji v říjnu 2007 zpřístupnila veřejnosti.

Prohlídková trasa

Ve vstupním prostoru za pokladnami se můžeme seznámit s historií jeskyně, kterou dokumentují různě velké úlomky kostí prehistorických zvířat, zejména jeskynních medvědů a lvů (bohužel na celou kostru se budeme muset zajet podívat do Brna nebo až do Vídně), nástroje z doby těžby fosfátových hlín nebo pozůstatky z doby působení Wehrmachtu. Stojíme na začátku necelých 200 m dlouhého komplexu vestavěného do jeskyně, ve kterém se vojáci věnovali nejen svým přísně tajným činnostem, ale kde také jedli a odpočívali.

Odtud se vydáme za pancéřové dveře, projdeme odmořovacím prostorem, mineme šatnu v podobě stojanů s věšáky a drátěnými policemi a dostaneme se k chemickým sociálním zařízením. Za těmi následuje "ložnice" - dlouhá chodba s řadami paland oddělených od sebe i od průchozího prostoru plentami.

Protože všechny činnosti se tady prováděly na směny, neměl nikdo vlastní postel - vždy se o ni dělil s vojákem jiné směny. Za ložnicí je štábní pracoviště, kde si prohlédneme model nadzemního areálu, seznámíme se s jeho zabezpečením a s pomocí velké magnetické nástěnky uvidíme, jak se organizovaly jednotlivé složky tohoto velícího pracoviště. Navazuje prostě vybavená ošetřovna, spojařská dílna s řadou historických přístrojů a jednoduše zařízená jídelna.

Odtud projdeme okolo stísněných jedenácti odborných pracovišť (např. pozemních vojsk, spojařů, protiletadlové nebo protichemické jednotky), kde se řešily jednotlivé operační úkoly podle specializací, a dostaneme se do prostor telefonní ústředny. Na tu navazuje dálnopisná ústředna. Za ní jsou po stranách umístěny místnosti specializovaných technologií, jako jsou vzduchotechnika, filtroventilační komora pro odstranění chemických bojových látek, nebo prachová komora pro odstranění prachu zamořeného radiací.

Po průchodu vlastním velitelským stanovištěm vycházíme asi po 200 m nouzovým východem do vlastního skalního masivu. Odtud pokračujeme do monumentální Medvědí síně, kde byly nalezeny při těžbě fosfátových hlín kostry jeskynních medvědů. Celá plocha podlahy je dále vybetonovaná z doby zde zřízené podzemní továrny za II. světové války a krápníková výzdoba vzala dávno za své. Přesto tady můžeme pozorovat na několika místech drobnou výzdobu, kterou za několik desítek tisíc let budou možná obdivovat naši potomci. Nás tady čeká ukázka vozíku, kterým se dopravovala vytěžená fosfátová hlína.

Do budoucna se tady možná dočkáme expozice "Člověk a jeskyně" dokumentující lidský zájem o jeskyně, který je starý jako lidstvo samo. Zároveň se počítá s rozšířením prohlídkové trasy do dosud nepřístupných částí jeskyně. Za Císařskou síní si ještě prohlédneme zbytky německé kotelny, odkud přes výměníky ohřívaný vzduch putoval teplovzdušnými kanály pod podlahou do dalších prostor. Nakonec se přes Heinzovu síň vydáme k východu.

Praktické informace

Jak se tam dostat

• Autem - z Brna přes Adamov nebo přes Křtiny, z Blanska přes Olomučany, z Vyškova opět přes Křtiny - v blízkosti jeskyně jsou již umístěny orientační tabulky.
• Autobusem - z Brna nebo Vyškova do Křtin, kde můžeme přestoupit na spoj Křtiny - Adamov a vystoupit na zastávce Březina, Křtinské údolí. Dojít ovšem můžeme i 2 km pěšky po silnici.
• Vlakem - z Brna nebo Blanska do Adamova, odtud pěšky asi 8-9 km po trase naučné stezky Josefské údolí a pak po silnici.

Otevírací doba

• Jeskyně jsou otevřeny od začátku března do konce prosince vyjma vánočních svátků
• Březen, říjen, listopad: denně mimo pondělí 8.20-14 hod.
• Duben: denně mimo pondělí 8.20-16 hod.
• Květen-září: denně 8.20-16 hod.
• Prosinec: dle dohody pouze pro objednané skupiny
• Aktuální stav otevírací doby a výše vstupného najdeme na stránkách www.cavemk.cz nebo www.caves.cz

Kontakt

• Telefon: 516 439 111, e-mail vypustek@caves.cz

Délka trasy a doba prohlídky

Návštěvnická trasa je dlouhá asi 500 m, celková délka dosud objevených chodeb je asi 1 500 m. Výškové rozpětí jeskynního systému (odborně denivelace) je asi 60 metrů, přičemž celá prohlídková trasa je téměř vodorovná a je uzpůsobena i pro "vozíčkáře". Prohlídka trvá 60 min, teplota vzduchu se celoročně pohybuje mezi 7 - 8 °C.

Jeskyně Výpustek, turistická mapa