Výstup na Baranec (2 184 m n. m.) na podzim dolinou Zahrádky a přes Smrek

Jamníckou dolinou přes Zahrádky a Smrek na Baranec - podzimní krajinou Liptovských Tater

Horská úbočí se již oděla do podzimních barev, nejvyšší vrcholky pokryl poprašek sněhu. Baranec neboli Veľký vrch blahosklonně shlíží ve svém neměnném stoickém klidu do údolí a nechává svá jižní úbočí, zářící snad všemi barvami, vyhřívat v ranním slunci, zatímco severní a západní stráně tonou v nevlídném mrazivém stínu.

Baranec, třetí nejvyšší hora Liptovských Tater a celých Západních Tater, doslova vybízí k návštěvě. Jeho vábení nedokážeme ani my odolat a řadíme jej do týdenního plánu naší tradiční podzimní akce Týden VHT. V den, kdy vyrážíme k návštěvě tohoto horského velikána se sice částečně zatáhlo a ochladilo, na obloze již po ránu se převalující mračna nás ale od nádherné túry odradit nemohou.

Čtěte také: Roháče a Liptovské Tatry: Dvoudenní přechod v Západních Tatrách

Liptovské Tatry zvané také jako Liptovské hole jsou jedním z geomorfologických okrsků Západních Tater. Tento okrsek, zahrnující takové vrcholy jako Baranec, Hrubý vrch, Jakubiná či Bystrá a nebo Veľká Kamenistá, Smrečiny a Poľská Tomanová, je nejvyšší částí Západních Tater. Nejvyšším vrcholem Liptovských Tater je Bystrá (2 248 m) následována vrcholem Jakubiná (2 194 m), která je druhým nejvyšším vrcholem Západních Tater a Barancem, který je našim dnešním cílem.

Úzkou dolinou a Jamníckou dolinou

Přes rozcestí Úzka dolina, ústie (890 m) míříme do nitra Úzké doliny, která je ve starších mapách chápána jako Ráčkova dolina. Zavedení pojmu Úzka dolina je poměrně nového data. Kolem hráze staré a dnes již nevyužívané klauzury, která se v minulosti využívala ke schraňování vody pro plavení dříví, míříme na rozcestí Jamnícke a Ráčkove doliny (950 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z rozcestí pokračujeme vlevo do Jamnícke doliny, Ráčkovou dolinu si necháme na příště. Dolní část Jamnícké doliny dnes tvoří holiny, les podlehl větrné a následně kůrovcové kalamitě. Již tady ale roste les nový, také příští generace již tudy bude opět šlapat ve stínu horského lesa.

Proti proudu horské bystřiny zvané Jamnícky potok přicházíme k útulně v Jamnícke dolině (1 195 m). Je stále v dobré kondici a slouží svému účelu. Před tím se ale na jednom z rozcestí nemůžeme rozhodnout, zda-li vlevo a nebo vpravo. Značka byla fuč a díky těžbě tady přibylo spoustu lesních cest. Vybíráme ale správně. U útulny děláme malou degustaci nesených nápojů. Protože je ale poměrně chladno, příliš se nezdržujeme a pokračujeme dále.

Konečně se objevuje Rázcestie pod Smrekom (1 300 m), na kterém odbočujeme opět vlevo. Konečně nás čeká pořádné stoupáníčko. Ano, dolina zvaná Zahrádky má sice poetické jméno, ale pěkně strmá. Po pravici se objevují strmé svahy Hrubého vrchu a Jakubiné, samotné vrcholky jsou ale schovány v oblačné čepici. Doufám, že toho kulicha z hlavy sejmou alespoň později.

Dostáváme se nad horní hranici lesa. Horskou smrčinu střídají jeřabiny a porosty kosodřeviny. Otevírají se pěkné výhledy do závěru Jamnícké doliny i do doliny Zahrádky. Dokonce začíná tu a tam prosvítat sluníčko. Skvělé, tak to má být. Brzy se ukazuje Ostrý Roháč, snad nejfotografovanější a nejznámější vrchol Západních Tater, který dal pojmenování jednomu z okrsků Západních Tater - Roháčům.

Žiarske sedlo a Smrek

Jak výškové metry utěšeně přibývají, tak se stále více a více rozevírá úchvatné horské panoráma. Za zády máme doslova jako na dlani celý hřeben Ošarpanců s dominantními Hrubým vrchem a Jakubinou, po pravici dvě malá horská plesa pod Žiarským sedlem. Na to, že je babí léto v plném proudu, je v trávě pod nohama stále docela živo. Fotím jednu z otužilých kobylek, která se vyhřívá na sluníčku a samou radostí tu a tam zacvrká. To již máme do Žiarského sedla kousek. Čas je dobrý, není kam spěchat.

Konečně Žiarske sedlo (1 917 m). Největší stoupání máme za sebou. Nakoukneme do Žiarské doliny co že je tam nového a pokračujeme (opět vlevo) vzhůru k vrcholu Smrek. Po obloze se honí tmavá mračna, po pravici se leskne oko Žiarského plesa, po levici se ukazuje kousek z posvátné horké hory Giewont. Při zpětném pohledu se otevírá pohled na celou Roháčskou skupinu. Od Baníkova až po Volovec s dominantním Plačlivý a Ostrým Roháčem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zatímco se Baníkov a známý trojzubec vrcholu Tri kopy koupou ve slunečních paprscích, přicházíme pod temným mrakem na vrchol hory Smrek (2 093 m). V mapách se dnes objevují výškové údaje jako 2 072 m a nebo 2 074.

Ono výšky vrchů i v tak známých a probádaných horách jako jsou Tatry lítají mapu od mapy nejen o jednotky, ale někdy i o desítky metrů. Nejen u hory Smrek, kde v mapách v !mém držení" jsou rozdíly bratru 21 metrů, ale i v případě hory Vysoká ve Vysokých Tatrách, kde jsou odchylky 17 metrů. Ono nakonec je to vcelku jednu, zda-li hora měří 2 093 m a nebo 2 072 či 2 074 m. Hoře samotné je to úplně šumák a problém si musejí vyřešit kartografové s geodety. My to tady nerozhodneme…

Úžasný Baranec

Konečně na nás vykoukla i Bystrá, nejvyšší hora celých Západních Tater. Na pozdrav nám kyne i daleký Kriváň (2 494 m), marně se však pokouší setřást oblačnou čepici ze své kštice. Znovu obhlížíme holiny a paseky v Jamnícké dolině, byť nyní z ptačí perspektivy. Ze Žiarské doliny nám k pozdravu kyne známá Žiarská chata. To nás ale již očekává "velbloudí karavana", skupina skalních hrbů před závěrečným stoupáním na Baranec. A to je, jak se všichni zúčastnění shodují, pěkně výživné. Ale naštěstí poměrně krátké.

Čekám na zadní voj a ochutnávám něco z letošní úrody brusinek. Jsou skvělé, asi vydařený ročník… Pak hups na Baranec (2 184 m), kde nás vítá sluníčko. Vrcholovka, vrcholové foto a honem si užít úžasných výhledů na Vysoké Tatry, Nízké Tatry s Královou holí (1 948 m), Ďumbier (2 043 m), ale i na Liptovskou Maru a Velký Choč (1 611 m), nejvyšší horu Chočských vrchů. Výstup se povedl, výhledy také, za poměrně namáhavý výstup jsme odměněni skutečně malebnými výhledy.

Vše krásné ale jednou končí, takže i my se musíme posbírat k návratu. Přes Malý Baranec se strmými úbočími prudce spadajícími do hluboké Trnovské doliny pokračujeme pěkně po hřebeni na Mládky a Klinovaté. Než vstoupíme do lesa tak se bez ustání kocháme doslova fantastickými výhledy, kterých se ne a ne nasytit. Kolem koliby pod Klinovatým (také zvané koliba Horica, 1 356 m) pak sestupujeme lesem až nazpět k horskému hotelu Orešnica při ústí Úzké doliny, kde dnešní povedenou horskou túru končíme.

Trasa: Úzka dolina - Jamnícka dolina (2,7 km, 85 m) - Zahrádky (7,6 km, 480 m) - Žiarske sedlo (10 km, 1 060 m) - Smrek (11,2 km, 1 230 m) - Baranec (12,5 km, 1 450 m) - Úzka dolina (19 km, 1 450 m)

Tip: Rezervujte si ubytování Liptov a zažijte nezapomenutelnou dovolenou!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.