Annapurna trek, přechod přes sedlo Thorong La (5 416 m n. m.) v nepálském Himaláji

Namaste Annapurna, treking kolem Annapuren v Nepálu přes sedlo Thorong La

Po stopách první expedice českých horolezců a kamarádů, kterým se před třiceti lety podařilo takřka nemožné. S minimem finančních prostředků a zkušeností dojeli po vlastní ose nejen z Liberce až do nepálského Kathmandu, ale poté vylezli i na 7 525 metrů vysoký vrchol Annapurny IV v centrálním Himaláji.

"Po dosažení hlavy pilíře stoupá sedm Čechů a jeden Šerpa dál po hřebenu. Obcházejí skalní výšvih vlevo nad propastí severního ledovce a vidí poprvé nesmírné rozlohy naplněné věčným sněhem a ledem mezi Annapurnou IV a Annapurnou II…"

Na Annapurnu

Stejnojmennou knížku Vladimíra Procházky mám ve své knihovně již dlouho. Jsou totiž knihy, které po prvním přečtení nezaložíte, ale vracíte se k nim znovu a znovu. Po čase jsem znal některé odstavce téměř nazpaměť a touha podívat se do kouzelného "Nebeského království", jak je zde Nepál nazýván, dále rostla.

Uskutečnit tento dávný sen se mi podařilo před pěti lety spolu s manželkou Evou a dalšími čtyřmi kamarády, pro které není problém sbalit do batohu spacák a týdny se toulat končinami, kde stezky šplhají do oněch nebeských výšek. Po třiceti letech se tedy můžeme vypravit po stopách expedice a na vlastní oči poznat, jak se změnila tato "tajemná země" v srdci hor od dob, kdy sem jako jedni z prvních Evropanů vkročili právě čeští horolezci.

Doba se změnila, celní předpisy zjednodušily a způsoby cestování taktéž. Dnes se již nemusíme téměř dva měsíce trmácet po neudržovaných cestách blízkého a středního východu či polykat prach indických rovin. Letadlo nás vysadilo v srdci Nepálu po necelých patnácti hodinách letu. Zatímco naši předchůdci museli i s množstvím nákladu absolvovat cca 200 km vzdálenost z Káthmandu do výchozího místa pochodu do Pokhary místní leteckou linkou, my naopak využíváme již vybudované silnice a volíme přepravu autobusem. Na jízdu tímto dopravním prostředkem se nezapomíná.

Nepálským autobusem

Přesto, že nás majitel cestovní kanceláře večer před odjezdem přemluvil, abychom si koupili lístek s místenkou na tzv. turistický spoj, brzy po ránu je všechno jinak. Exotický rozhrkaný autobus je nacpán k prasknutí a další zájemce o přepravu postupně nabíráme ihned po výjezdu z hlavního města. V Nepálu totiž platí nepsané pravidlo, že jede ten, kdo zamává.

Po necelé hodině jízdy, během níž šofér bez přestání troubil a troubil, se mi podařilo zaujmout místo na hromadě zavazadel vpředu vedle řidiče. Na klíně držím dvě nepálská mimina, z nichž jedno vedle sedící maminka během jízdy pravidelně kojí. Deseti až dvaceti kilometrovou rychlostí zdoláváme postupně nástrahy cesty v podobě stád ovcí a koz, závalů zeminy i množství nepředstavitelných děr. Po dvou až třech hodinách jízdy jsou přestávky na občerstvení.

Dusné vedro a totální absence dýchatelného vzduchu nás po další zastávce přivádí na myšlenku obsadit střechu vozu. Přesto, že i zde je třeba o místo k sezení zabojovat, ukázal se tento nápad jako spásný. Rázem si připadáme jako na rozhledně a vychutnáváme nádheru okolní krajiny. Máme štěstí, je dokonale jasno. Na obzoru se občas objevují první himalájské velikány pokryté věčným sněhem.

Nekonečnými serpentinami, při jejichž projíždění se nám nejen tají dech, ale i potí čelo, sjíždíme podél horské řeky Trisuli a po čase zastavujeme v městečku Dumre. Zde za nezbytného smlouvání přestupujeme na další, ještě o poznání rozhrkanější autobus, který s námi zdolává poslední úsek cesty, o kterém jsem se zprvu domníval, že je sjízdný leda koňmo.

Co chvíli vysedáme a umožňujeme prázdnému stroji buď přebrodit řeku či zdolat strmé stoupání. Po 18 hodině autobus zastavuje definitivně a poslední kilometry do vesničky Besi Sahar zdoláváme již za tmy pěšky. Vítá nás zde policejní kontrolní stanice, kde musíme předložit naše "trekingové permity" a zapsat se do registračního sešitu s předvedením vlastoručního podpisu.

Stezkou tisíciletí

Tímto způsobem jsme si oproti tehdejší expedici vytvořili malý časový předstih, neboť tehdy se dalo z Pokhary dojít do Besi Saharu po překonání několika horských hřebenů pouze pěšky. Za Besi Saharem však i dnes sjízdná cesta končí, odtud dál vedou jen cesty a stezky pro pěší. Tyto trasy po tisíciletí spojují Tibet s Indií a dopravování veškerého zboží a materiálu se koná pomocí nosičů či oslích a koňských karavan.

Přestože začíná podzim, probouzíme se do tropického vedra s upoceně vlhkým vzduchem. Proto se zde tak dobře daří rýži, jejíž terasovitá políčka jsou rozeseta po obou stranách cesty a šplhají do nebeských výšin nad údolím řeky Marsyandi. Tato divoká vysokohorská řeka s tyrkysově křišťálovou vodou nás bude provázet celou první část cesty až do průsmyku Thorong La ve výši 5 450 m n. m.

Hned za Besi Saharem začíná cesta průchodem napříč 150 m hlubokým kaňonem řeky Pam, bočním přítokem Marsyandi. Cesta vede hlubokým klesáním dolů a ihned se obrací prudkým stoupáním, bez nadsázky lze říct, že neustále stoupáme, klesáme, stoupáme a klesáme. Stezka kolem řeky je divoká, jak si jen lze představit. U Khudi se dostáváme na první z mnoha houpavých závěsných lanových mostů a to přes řeku Khudi Kola.

Dnes jsou již mosty zavěšeny na ocelových lanech, podlaha je však zbudována z bambusových kmenů z níchž mnoho jaksi chybí. Další most zavěšený vysoko nad řekou Marsyandi má sice řádnou podlahu ze silných dřevěných prken, ale také s mnoha mezerami či naprasklými prkny. Houpavým krokem se dostáváme na druhou stranu řeky, mezerami se naskýtá vzrušující pohled hluboko dolů do divokých peřejí. Proud hučící vody je tak silný, že se každému zatočila hlava, když se z mostu jen podíval…

Na rozdíl od našich předchůdců či movitých japonských a amerických turistu nemáme žádné nosiče a všechny věci, které budeme příštích dvacet dnů potřebovat, si neseme každý v batohu na zádech. Stále častěji se proto zastavujeme k odpočinku a odkládáme naše zavazadla na čautari, což jsou velmi důmyslně postavená kamenná odpočívadla, umožňující pohodlné odložení nákladu. Na cestu jsme se vybavili celkem podrobnou turistickou mapou, kterou lze v Nepálu koupit poměrně snadno. Podle mapy jsme si naplánovali denní trasy tak, abychom každý den došli do nějaké vesničky a našli tak střechu nad hlavou.

Na trekingových trasách se lze dnes výhodně ubytovat v tzv. lodžích. Jsou to vlastně malé hotýlky či rodinné domy s malými, většino dvoulůžkovými pokoji vybavenými zpravidla jednoduchým lůžkem pro použití spacího pytle. Po celé trase je jich slušná nabídka a každý z nich má své vlastní pojmenování, které pro nás voní exotickým velehorským světem (Everest lodge, Dhaulaghiri lodge, Yetti či Tiliho hotel). Každý takovýto hostinec má svůj jídelní lístek, k němu dostanete většinou linkovaný školní sešit, do něhož si sami zapíšete objednávku včetně ceny. Ráno při placení si sami spočtete sumu, kterou již většinou nikdo nekontroluje.

Spěchat není kam

Po zdolání prudkého stoupání do vesničky Bahundanda a následném sestupu je nám jasné, že do tmy již další civilizace nedosáhneme. Po krátké poradě táboříme v blízkosti malé rodinné čajovny obklopené houfem hrajících si malých dětí. Čajovna představuje ze tří stran uzavřenou místnost malého hlinito-dřevěného rodinného domku. Přední stěna chybí. Uprostřed na hliněné podlaze je umístěna malinkatá hliněná pícka s otevřeným ohníčkem, na němž připravuje majitelka čaj.

Hořící exotické dřeviny vydávají nasládlou vůni, která se mísí s vůní pomalu doutnajících bylinných tyčinek. Kouř se line volně a pomalu místností a mezerami ve střeše odchází ven. S pozdravem namaste a sepjatýma rukama vstupujeme do místnosti. Na zemi okolo stěn posedávají lidé hnědé i žluté pleti s mandlovýma očima.

V tu chvíli se rázem propadáme do atmosféry dávno zašlých časů, a vybavujeme si tuto zemi takovou, jakou ji poznala výprava našich horolezců. Klid, pohoda a pokorná odevzdanost se zmocňuje postupně každého z nás. Na noc zalézáme do spacáků, které jsme rozbalili podél venkovní stěny. Odměnou je nám pohled na jasnou oblohu a až neskutečným množstvím jasně zářících hvězd.

Tibetský svět

Následující dny jsou si podobné jako vejce vejci. Ráno vydatná snídaně a postupně ukrajujeme další a další kilometry. Po prudkém stoupání se náhle úzké údolí rozevře a před sebou uvidíme vesničku Tal. Ta leží na dně plochého údolí vzniklého při mohutném zemětřesení a cesta zde pokračuje po dlouhé době téměř po rovině podél klidné řeky. Co chvíli se již objevují první zasněžené vrcholky Himalájí.

Nad Bogarchhampem se rázem ocitáme ve světě lámaismu a mezi obyvateli tibetské rasy. Zde je jižní hranice jejich domoviny. Výš je ještě Pisang a Manangboth a potom ještě Muktinath, k němuž táhnou poutníci jako ke Svatému místu, neboť zde před více než dvěma tisíci lety přebýval na své pouti Budha. Vstup do každé vesničky je nyní lemován řadou modlitebních mlýnků, které za odříkávání modlitby "Om mani padne hum" poctivě roztáčíme.

Míjíme rovněž dlouhé řady zdí many, složených z posvátných kamenů, do nichž lámové vytesali písmem, které znají jen oni prosby či poděkování vesničanů za dobrou úrodu, za zdraví, za syna. Stěny i mlýnky obcházíme vždy tak, aby nám zůstali po pravé ruce. Zdá se, že toto pravidlo znají i všichni osli a jaci, kteří putují v nekonečných karavanách kolem. Jenom my cizinci musíme být poučeni.

Po několikadenním pochodu se již dostáváme za severní svahy masivu Annapuren, který se nazývá Annapurna Himal. Postupně před námi defilují ty pravé velehorské štíty jako Lamjung Himal (6 931 m n. m.) a Annapurna II (7 937 m n. m.). Procházíme další svérázné vesničky Chame, Bhratang a konečně máme za sebou i posvátné sedlo nad Pisagem. Za odměnu si kupuji od místního obchodníka krásný zeleno modrý tyrkys. Před námi se rozevřel nádherný svět kouzelných luk a borovicovo-jedlových lesů.

Do základního tábora

Zhruba na půli cesty mezi osadou Hongde a vesničkou Braga se zleva otevírá široké boční údolí, jehož závěr si tehdy naši horolezci zvolili za místo základního tábora. Odbočujeme z hlavní trasy pěšinou podél prudké ledovcové říčky. Postupující civilizace se nezastavila ani zde. Po několika stech metrech udiveně míjíme budovu malé vodní elektrárničky, která zásobuje proudem okolní horské osady. Postupujeme vzhůru proti dravému proudu až na ledovcový práh v závěru doliny. Jsme na místě. Zde byly před třiceti lety postaveny stany základního tábora.

Ohromeně zíráme na ledovce, zaplňující celý obrovský kuloár mezi Annapurnou III a Annapurnou IV a mezi sebou se přeme, kudy přesně vedla výstupová trasa. Z ledovců vane chlad a nás se zmocňuje nepopsatelná úcta k těm, kteří tuto horu dokázali pokořit. Na obrovském balvanu stavíme do daleka viditelného kamenného mužíka. Na týč navazujeme naši trikoloru s kouskem horolezeckého lana. Zapalujeme svíčku a v duchu všichni vzpomínáme na člověka, pro kterého byla úcta a láska k horám smyslem jeho života.

S nadcházejícím večerem sestupujeme na hlavní trekovou trasu, po níž budeme dále postupovat vstříc novým a novým zážitkům. Postupně se tak dostaneme do Manangu, překročíme sedlo Thorog La podél řeky Kali Gandaki sestoupíme po cca 250 našlapaných kilometrech do Pokhary.

Přes veškeré problémy, které s sebou rozvoj turistického ruchu a postupující civilizace přinášejí, je Nepál i dnes místo hodné navštívení. Je tam toho tolik k vidění: starobylé chrámy, příkrá terasovitá úbočí kopců s rýžovými políčky, jejíchž sklizeň probíhá stejným způsobem po celá staletí, malebné řeky i národní parky s tygry a nosorožci. A odevšad vidíš nádherné hory stále se dotýkající nebes a prostí lidé jsou stále stejně pohostinní jako dříve.

Staré přísloví

Kdo jsi šetrný, může být i pro tebe pobyt v Nepálu velmi levný. Chce to jen uvažovat prakticky a chovat se k místním i k jejich tradicím s náležitou úctou. Jedině tak se mohou naplnit slova starého nepálského přísloví – Nepál je zde, aby změnil tebe a ne, abys ty měnil Nepál…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.