Trenckova rokle, kaňonovité údolí na Tišnovsku

Turistika a přírodní zajímavosti na Tišnovsku

Po delší době nucené a mnou nezaviněné nečinnosti opět sedím v autě, sleduji sněhem lehce poprášenou krajinu a pro jistotu jen obezřetně plánuji, kam bych tak asi po této trase příští rok vyrazil (říká se "Chceš li Boha rozesmát, seznam ho se svými plány ...").

Chtěl bych třeba procourat důkladně bojiště u Slavkova, najít zde nějaké další méně známé zříceniny, jižní část Moravského krasu, rozhledny. Mimochodem, ty rozhledny, existuje přece kniha, která popisuje Česko jako rozhlednový ráj.

Opravdu, cestou z auta jich registruji plno: u Dědic poblíž Vyškova, Babí lom nad Lelekovicemi, Čebínka, Klucanina nad Tišnovem, Krivoš nad obcí Kaly a Babylón také nad Kaly. No a tím je vlastně řečeno, kam dnes i s " partičkou " valíme - cílem je Českomoravská vrchovina - Tišnovsko - Trenckova rokle.

Čtěte také: Přes dominanty Tišnovské kotliny, turistika v kraji mezi Květnicí a Čebínkou

Toto místo, dejme tomu poblíž Tišnova, je důkladně provařené, mnohokrát navštěvované, popsané, vyfotografované. Ale není nad to, když si člověk sám udělá obrázek, vytvoří dojem. Auta necháváme v Drahoníně, "protože odtud je to nejblíž" a k našemu cíli (směrem na jihozápad) se blížíme přes pole, doslova a do písmene "od lesa"…

O Františkovi, svobodném pánu Trenckovi (1711 - 1749, který podle pověstí samozřejmě v rokli ukryl naloupený poklad, jak jinak a kde jinde) toho bylo napsáno také plno, hlavně romantizujícího, ale já se na tohoto určitě zajímavého člověka dívám trošku jinak.

Hned po narození, které neprobíhalo údajně hladce a bez problémů, musel být v "souladu s tehdejšími porodnickými postupy" vykoupán ve víně, aby se vše uvedlo do normálu a tím se v podstatě z Františka (podle tehdejšího přesvědčení) stalo víceméně nesmrtelné dítě.

No schválně - jako malý chlapec spadl do ohně a přežil velmi těžké popáleniny, probořil se pod ním led a přežil těžké podchlazení, přežil rozsáhlou epidemii neštovic, hrál si s otcovou nabitou zbraní a nezastřelil se a také stačil vyskočit z kočáru, který se řítil do propasti, což mě přivádí k myšlence, zda by nebylo vhodné i dnes novorozence vždy vykoupat v Ryzlinku, Veltlínu či Frankovce…

Každopádně František také ve 14 letech mluvil sedmi jazyky a hrál na housle. Dalších 38 let svého života "pracoval" jako profesionální válečník, proslulý neskutečnou tvrdostí k sobě i druhým, brutalitou, vášní k ženám a hlubokou neúctou k autoritám i zákonům.

Slovníkem dnešní doby a při znalostech tehdejších poměrů by se dalo říct, že v dobách válečného kvasu vykonával špinavou práci pro mocné tehdejšího světa a ti se jej posléze snažili zbavit vykonstruovanými proviněními. Takže byl dvakrát odsouzen k trestu smrti, prvému se vyhnul deportací z Ruska, kde před tím působil, druhý mu zmírnila na doživotní pobyt na Špilberku Marie Terezie.

Přestože zde měl vytvořeny "nadstandartní pobytové podmínky", vymyslel plán útěku. Požil silnou drogu, po níž upadl do hlubokého bezvědomí. Předpokládal, po svém domnělém úmrtí, že bude převezen do nové hrobky v Brně na Uhelném náměstí (dnes ji známe jako hrobku kapucínů na "Zelňáku") a odtud po probuzení při první vhodné příležitosti uteče a někde v Evropě stráví zbytek života.

Chyba se vloudila, během hlubokého spánku mu někdo uťal hlavu (údajně šlo o hodně peněz) a tak se můžeme se svobodným pánem Trenckem dodnes setkat v uvedené hrobce, je zde uložen v jedné železné a prosklené rakvi…

Ze začátku nic nenasvědčovalo přítomnosti pozoruhodné rokle, nenápadné údolíčko s malým potůčkem a neskutečným množstvím napadaných kmenů (vytahat je zřejmě bude pro zdejší lesohospodáře nemalý problém), brzy se však začne prohlubovat a svahy se stávají čím dále strmějšími. Objevují se také menší i větší skalní výchozy.

Zatím jdeme pouze "na oči a dolů", terén je čím dál obtížnější. Přicházíme na lesní cestu, ta je však zavalena velkým množstvím stromů polámaných nedávnými katastrofálními námrazami. Pomalu docházíme k trapskému srubu, umístěnému "v klasické romantické poloze na skále vysoko nad hučící řekou" a dole pod ním kromě hučící řeky opravdu i zmiňovaná soutězka či rokle, se dvěma vodopády (2 a 4 m), jen by to chtělo trochu více vody a silnější mráz, aby se vytvořily tak vyhledávané struktury zamrzlých vodopádů.

Přestože je tato rokle v podstatě velmi krátká, asi jen 100 m max., stojí za to si sem odskočit, jestliže někdo podniká túru kaňonovitým údolím Bobrůvky, což je podle mě hlavním lákadlem této oblasti.

Takže od srubu se v pohodě sestoupí několik metrů po skále (je zde nataženo lano, ale to spíše slouží aspoň podle mě hlavně obyvatelům srubu k návratu domů, když byli u sousedů na pivo…), náš "vodopádotvorný" bezejmenný potůček se zde vlévá zleva do Bobrůvky. Tato říčka mi silně připomíná např. Bystřici nad Olomoucí nebo Orlici pod Zemskou bránou.

Kaňonovité údolí, které za miliony let vyhlodala ve zdejších vyvřelinách a přeměněných horninách, je velmi pěkné v celé své délce od obce Strážek až do Tišnova. Na patřičných mapách je vyznačené od Strážku po Podmitrov modrou a dále červenou KČT.

Bobrůvka je atraktivní i pro vodáky, od určité výšky hladiny je plně sjízdná na kajacích, kánoích či raftech, dosahovaná obtížnost až WW 2+ a při určité dávce sadomasochismu a ochotě podniknout několik nutných (údajně až 10) brodů je údolí "sjízdné" i na horáku. Za nejatraktivnější se pokládá úsek mezi obcemi Strážek a Skryje.

Milovníci hradních zřícenin zde mohou postupně vyhledat po obouch březích rozmístěné zbytky bývalých strážních hradů - Mitrova, Víckova, Košíkova a Rysova.

Po obhlídce rokle pokračujeme dále po proudu po červené KČT. Místy "kozí stezkou" na skále nad vodou - bez jakýchkoliv zajišťovacích prvků, která by byla po nasněžení zcela neschůdná, chvílemi po pohodové lesní cestě stále s výhledem na velmi pěkné partie kolem Bobrůvky.

Skály spadající až do vody, krásné peřejky a tůně, kde určitě čekají na jaro macatí pstruzi, trampské sruby a totemy a občas i nějaká ta vcelku stylová chata. Dnes je vcelku pošmourno, ovšem za jiného počasí by zde byl také fotografův ráj.

Někde vysoko nad námi ale samozřejmě na druhém břehu pouze tuším zříceninu jednoho již zmiňovaného strážního hradu - Víckova. Kousek dál, na tomtéž břehu a v dominantní poloze se návštěvníkům ukáže na chvíli záhadná supermoderní a pochopitelně těžce sem nezapadající stavba.

Doma mi nedala pokoje, chvíle pátrání a ejhle: Místo se jmenuje Havlov. V roce 1907 zde rodiče Václava Havla vystavěli své letní sídlo a také penzion. Budoucí president coby malý kluk zde strávil mnoho času…

O hodně let později, po roce 1989, tento objekt zakoupil za pár "mega" od bývalého n. p. TOS Kuřim jeden hodně zazobaný zedník z Brna, postupně poboural původní objekty a "toto" tam vybudoval, zbyla snad již jen část původní hájovny. Ale nový majitel zde kromě jiných aktivit také zamýšlí vybudovat pomník rodiny Havlových…

Na naší straně se nachází také docela pěkný a evidentně zcela nový penzion Šafránkův mlýn, vzniklý přebudováním vodního mlýna. Teď v zimě prázdný, ale na jaře se to tu určitě rozběhne - turisti, koláči, houbaři, vodáci a ti další… Odtud zbývají necelé tři kilometry po úzké účelové komunikaci na sever do Drahonína k autu. Za zmínku stojí, že z nejvyššího bodu této silničky se otevírají velmi pěkné kruhové výhledy jak na východ k Tišnovu, tak i na Vysočinu kolem dokola…

Času dost, přesouváme se autem se do obce Kaly, asi 7 km severozápadně od Tišnova. Odtud je blízko na dvě rozhledny, tak proč toho nevyužít. Necelých 1,5 km severovýchodně od obce na vyvýšenině Babylón (506 m n. m.) se nachází prvá, dřevěná, spíše minirozhledna, tzv. "velký posed".

Místo, kam se dojde po žluté KČT nebo cykloznačení, je velmi dobře vybráno, perfektní a nerušený výhled na východ, sever a západ (samozřejmě za příznivého počasí), takže jsou vidět Žďárské vrchy, údolí Svratky, Borač a Doubravník, Zubštejn, kopec za kopcem…

Další rozhledna (Krivoš) se nachází přibližně 1 km jihovýchodně od Kalů (přímou čarou), ale dá se k ní dojít přímo od té prvé rozhledny. Dále po žluté, asi po 1,5 km do leva po modré a tak dlouho (zase asi 1,5 km), než se dojde k… no přece další minirozhledně (464 m n. m.), tedy velkému posedu.

Opět nádherný výhled na Vysočinu, Dolní Loučky a známý viadukt, Tišnov, Květnice, Předklášteří a Porta Coeli, fakt paráda, jen tu být v ten správný čas… Třeba někdy příště, protože v hlavě se začínají honit další nápady… Znáte to, chceš li Boha rozesmát…

Na Vysočinu je v současnosti nejlépe dopravovat se autem, k návštěvě popsaných míst lze samozřejmě využít i železnici, např. spoj Brno - Tišnov, velmi vhodné je zde i kolo. Mapku není problém si vytisknout např. na mapy.cz nebo na plánovači tras cykloserver.cz.

Trenckova rokle, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.