Město Branná a hrad Kolštejn, cenné památky v podhůří Jeseníků

Toulky kolem Branné na pomezí Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny

Branná, dříve také Kolštejn, ještě dříve Goldenstein (Zlatý Kámen), už svým názvem do jisté míry naznačuje bohatství, ale i s ním spojené nemalé úsilí obyvatel tohoto drsného, ale krásného kraje. Její poloha mezi Keprnickou hornatinou, masívem Rychlebských hor a Hanušovickou vrchovinou a také dobrá dostupnost silnicí i železniční tratí ji činí nesmírně atraktivní pro turisty i tuláky a tím je vybízí ke stále dalším toulkám tímto krajem. No a jestliže i nasněží a také počasí je přející, potom nezbývá nic jiného, než zde uskutečnit další túru.

V Branné jsem byl vícekrát, ať už pěšky, nebo na kole, tak nějak intimněji jsem ji i její okolí ale začal poznávat až v poslední době. Málokdo už dnes ví, že kolem současné železniční zastávky se původně rozkládala osada Messinghammer (mosazné hamry) a vlastní osada horníků byla až na návrší nad říčkou Branná proti komplexu zámek - hrad, prodělávajícímu dnes stavební úpravy.

Tam, kde stojí současné bytovky, býval kdysi asi největší špýchar na Moravě, což je velmi přesvědčivým dokladem o bohatství, které se zde země těžilo a zpracovávalo. Po pravdě, já bych takovou stavbu (špýchar je vlastně sýpka) očekával někde buď na úrodné Hané nebo také někde na Jižní Moravě, ale kdo na to má, ten si to může dovolit…

Směr Koutný vrch a Malé Vrbno

Když tedy napůl rozespalý vystoupím z vlaku v mrazivém, ale jasném ránu, nadýchám se atmosféry dávno zašlých časů, už stojím na druhém konci Branné a od tzv. silničního průtahu zamířím proti proudu Brusného potoka po žluté KČT směrem na Kronfelzov, na prvé svahy Rychlebských hor. Mráz, vrzající sníh pod botami, jasno, které vydrželo až do večera, ticho a samota.

Na kraji lesa se prvé objevují řopíky (opevněné objekty), jejichž velké množství v bohatě dimenzované linii se i v tomto kraji nachází. Člověk na jedné straně obdivuje um i organizační schopnosti našich předků, kteří nemalý úkol v podobě výstavby celého systému pohraničního opevnění ve své době zvládli, ovšem na druhé straně až mrazí z představy tehdejších politiků, kteří škrtem pera toto dílo se všemi důsledky "darovali" nepříteli a také z představy, že možná stejný druh politiků i dnes rozhoduje o našem každodenním životě…

Nádherná fotogenická krajina, zasněžené panenské pláně čekající na prvé dnešní běžkaře. Prvý rozcestník - Kutný vrch, vlastní vrchol (798 m n. m.) je necelý kilometr na západ, poblíž něj jsou další bezejmenné kóty (801 a 806 m n. m.) a asi 1 km severovýchodně horizont vyplňuje dominantní Holý vrch (852 m n. m.).

Odtud se spouštím docela strmě klesající a teď v zimě velmi pěknou Medvědí roklí, stále po žluté, místy poměrně značná vrstva sněhu mě občas trochu potrápí, ale za chvíli již je zde konec klesání a okraj Malého Vrbna.

Tato původně dřevařská osada byla založena r. 1625, dnes se zde nachází kromě rekreačních objektů středisko těžby a zpracování šupinkového grafitu, který má široké uplatnění hlavně ve slévárenství a kovoprůmyslu. Kromě tohoto nerostu se v minulosti v okolí těžily ještě vzácné kovy a nemalý význam měla i těžba vápence.

Proti proudu Telčavy Adamovským údolím

Od rozcestí na okraji Malého Vrbna mě žlutá doprovázela ještě asi 0,5 km a již zde byl další rozcestník, který mě nasměroval tentokrát po modré KČT proti proudu Telčavy do výjimečně pěkného Adamovského údolí. Stará vyšlapaná stezka souběžně s běžeckou stopou docela usnadnila postup, takže tentokrát jsem se až tak moc nenatrápil v hlubokém sněhu a také jsem věděl, že na mě nebudou pořvávat vzteklí běžkaři, že jim ničím stopu. Nádherné slunečné mrazivé počasí, neposkvrněná běloba sněhu, krásné zamrzlé kaskádky a peřejky na Telčavě a to vše v hustém vysokém lese neustále zaměstnávaly zrak, člověk ani nepostřehne narůstající nadmořskou výšku.

Až teprve snižující se výška smrků a jejich najednou velmi hustý sněhový kožíšek mě upozornil, že už jsem na hřebenu (asi 920 m n. m.) Z menší louky v sedle byly jen velmi omezené výhledy mezi stromy na hraniční hřebeny Rychlebských hor a Králického Sněžníku, nejbližším vrcholem odtud byl asi 0,5 km na východ vzdálený Ostružník (952 m n. m.). Z rozcestí jsem tentokrát pokračoval na jihovýchod po zelené KČT, pokud bych pokračoval po modré, sešel bych do lyžařského střediska Petříkov, zelená vedoucí na severozápad by mě zavedla kolem Trnové hory (1 060 m n. m.) a Travné hory (1 120 m n. m.) až na nejvyšší horu Rychlebek Smrk (1 125 m n. m.).

Krajinářsky beznadějně zničená osada…

Má zelená mě tedy zavedla nejprve lesem, potom pod severním svahem Stráže (835 m n. m.) s lyžařským areálem v plném provozu až do Ramzovského sedla do Ostružné. Také původně stará osada, dnes hlavně rekreačně využívaná a bohužel krajinářsky beznadějně zničená tzv. parkem větrných elektráren. Lidé - podnikatelé i ti další, kteří obdobné projekty navrhují, schvalují, realizují a obohacují se na nich, by měli být konečně a jednou pro vždy trvale internováni za nejpřísnějších podmínek, zbaveni svéprávnosti atd. Zdejší malý a velmi pěkný starý hřbitov každému svými netradičními cizojazyčnými náhrobky také prozradí, kdo zde staletí původně žil a pracoval a tuto krajinu zkrášloval a přetvářel…

Tím, že jsem sešel do sedla, opustil jsem pro dnešek vlastně Rychlebské hory a dále jsem pokračoval po západním úbočí Hrubého Jeseníku stále po zelené KČT nejprve po proudu Černého potoka a později vznikající říčky Branné. Z těchto míst byly ještě díky příznivému počasí nádherné výhledy jak na masív Rychlebek, tak Hrubého Jeseníku, kde na severovýchodě dominovaly Obří skály (1 082 m n. m.) a Šerák (1 351 m n. m.).

Naši předkové si krajiny vážili mnohem více

Ovšem pokud se člověk podívá "níže", zaregistruje zde nebývale kypící život - lyžařské vleky s davy lidí, množství aut a také přibývající rekreační objekty. Jestliže si tedy chceme vytvořit iluzi krásné a opuštěné krajiny, je třeba za samotou vyrazit nahoru údolími nebo stržemi na hřebeny a pohybovat se spíše ve východní části těchto stále ještě nádherných hor.

Naši předkové si daleko více vážili zdejší krajiny a optimálně v ní hospodařili. Např. kolem pramenů Branné na úbočí Keprníku můžeme nalézt původní pralesovité porosty a na hřebenech Keprnické hornatiny, jinak druhého nejvyššího masívu Hrubého Jeseníku, jsou nádherné porosty, vysázené zde na přelomu 19. a 20. století na příkaz knížete Lichtensteina.

Návštěva císařovny "Sisi"

Tato práce kupodivu byla hodnocená komisí c.k. úřadů mocnářství a pracovníci za ni obdrželi stříbrnou medaili, "zlatá jim unikla o fous" za to, že nedodrželi úplně původní druhovou skladbu. Oceněným lesníkům se podařilo vytvořit takové dílo, že je přijížděly obdivovat celebrity tehdejší Evropy, mezi nimi např. i císařovna Alžběta ("Sissi"), což dodnes dokládá i pamětní kámen v lesích u Jelení boudy. Kníže Lichtenstein zde také již v r. 1903 vyhlásil rezervaci, čímž vzniklo nejstarší chráněné území v kraji.

Přístup tehdejších vlastníků a vlastně i c.k. úřadů je i dnes obdivuhodný. Při tom, jaká politika je v současnosti tímto státem realizovaná v oblasti ochrany krajiny a životního prostředí (viz např. Šumava), krajinotvorby a obdobné problematice, nedokáži si ani v nejbujnějších snech představit, že by naše současné čelní instituce vyhlásily, podporovaly a oceňovaly obdobné aktivity. To takhle vydrancovat, zdevastovat a zničit, to by bylo něco a pokud možno ještě i na tom profitovat…

Řopíky

V údolí se znovu objevují řopíky, tentokrát v daleko větším množství. Jedním z positiv jejich tehdejší výstavby, které i dnes my pociťujeme, je existence mnoha komunikací v této krajině, vybudovaných z důvodu zabezpečení výstavby a obsluhy těchto opevněných objektů. Trochu zlomyslně mě napadá myšlenka, jestli tehdejší zaměstnanci gšt. měli tolik času na takové vylomeniny, jaké "realizovali" nedávno jejich následovníci ve stejném rezortu a s nimiž jsou dnes daňoví poplatníci ke své radosti průběžně seznamováni informačními médii, ale nejspíše ne, protože je zaměstnávalo neustále sílící nebezpečí za naší západní hranicí.

Skály kolem říčky Branná

A opět hluboce zaříznuté zalesněné údolí se soliterními skalami, krásné kaskádky a peřejky, teď už v říčce Branná, starý mlýn a souběžně se současnou železnicí, která v těchto místech překonává největší stoupání v České republice i pozůstatky úzkorozchodné trati. Darem tohoto kraje a příležitostí k obživě mnoha pracovníků byla těžba, zpracování a distribuce dřeva. Dřevo bylo využíváno jako zdroj tepla, technologická surovina v oblasti zpracování kovů a pro stavební účely.

Pozůstatky úzkorozchodné železnice

Nejdříve se logicky neustále narůstající potřeba palivového a milířového dřeva řešila transportem po zdejších vodních tocích, spíše drobných, tento způsob se využíval v době jarního tání, často i ze vzdálených a jinak nepřístupných míst. Do zdejší produkce zasáhlo vybudování železniční trati přes Ramzovské sedlo až do Frývaldova (dnes Jeseník) a zastávky v Kolštejně, které sice otevřelo cestu ostravskému uhlí, ale na druhé straně umožnilo distribuci dlouhého dřeva pro stavební účely a pro potřeby budování a údržby železnice.

Již zmiňovanou plávkou, ani zimním transportem na saních nebo formanským způsobem nebylo možné zabezpečit transport požadovaného objemu suroviny, proto tehdejší kapitálově zdatný vlastník pozemků - Lichtensteinové, jmenovitě kníže Jan II. (výjimečně vzdělaný technik a národohospodář) - zřejmě inicioval a nebo schválil projekt výstavby dvou tratí úzkorozchodné železnice.

Tratě, jejíchž stopy jsou i dnes viditelné (různé náspy, mostky, nakládací rampa u hájovny Banjaluka), byla ve své době v Českých zemích technickou raritou, tak jako např. v Peru úvratěmi zmírňovala stoupání ve strmém horském terénu a k pohonu sloužila gravitace a koňská síla.

To už se ale blížil závěr mého dnešního putování, nad údolím "zezadu a zespodu" se na skalním ostrohu mezi stromy objevil v netradičním pohledu komplex hradu a zámku v Branné, odtud vypadal patřičně mohutně a nedobytně, jako správná středověká pevnost. Zbývající čas do odjezdu vlaku z Branné jsem strávil na dříve vytypovaném místě u vysoce odborně připravovaných borůvkových knedlíků, ryzího piva z hor a vymýšlení dalších aktivit v tomto kraji, tentokráte ale už na kole.

Tento region popisují mapy KČT 1:50 000 č. 55 Hrubý Jeseník a č. 53 Králický Sněžník, jeho výhodou také je vynikající dosažitelnost procházející silnicí a hlavně železniční tratí s rychlíkovými zastávkami, kde fantastickým zážitkem v případě příznivého počasí je již samotná jízda a pozorování okolní krajiny.

Branná na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.