Oybin, hrad a klášter v Žitavských horách

Zřícenina hradu a kláštera v Žitavských horách

V pásmu hraničních Lužických hor, které se na německé straně nazývají horami Žitavskými, je několik pozoruhodných míst. Tím největším lákadlem v německé části hor je jistě malé lázeňské městečko Oybin. Nachází se jižním směrem od Žitavy a je od ní vzdáleno kolem osmi kilometrů.

Mírně zvlněná krajina končí u Olbersdorfu, za kterým začíná údolí potoka Goldbachu. Tím také prochází silnice a úzkorozchodná železnice, která v Oybíně končí. V dolní části městečka je dosti místa vyhrazeno parkovištím a parkům. Domy, jak je v německých městech samozřejmostí, jsou upravené a hýří květinovou výzdobou.

Čtěte také: Hvozd, rozhledna a vrchol Lužických hor

Skála Oybin (515 m n. m.) nad městem, kde se nachází hrad a klášter, ohromí svojí velikostí. Na hřebenech v okolí města je několik pozoruhodných skalních útvarů. Na jihu se tyčí hora Hvozd (750 m n. m) s rozhlednou.

Cesta od parkoviště směřuje mezi domy pod skálu nad městem. Nelze minout informační centrum, kde je možné seznámit se s historií místa. Ta se začíná psát někdy ve 13. století a z této doby se dochovala jen torza prvního opevnění. Mezi roky 1311 až 1316 zde vládne Jindřich z Lipé, který nechal vybudovat silné opevnění v podobě mohutných hradeb.

Hrad byl významný i pro císaře Karla IV. Ten nařídil v roce 1364 postavit císařský palác a v roce 1369 dává hrad řádu Celestýnů. Pražská stavební huť začíná v tomto roce se stavbou klášterního kostela, který byl dokončen až po smrti císaře, v roce 1384. Řád Celestýnů pobývá v klášteře až do reformace církve.

V první polovině 16. století je klášter zrušen a pomalu upadá v zapomnění. V roce 1577 je hrad zapálen bleskem a aby toho nebylo málo, v roce 1681 se sesula část skály. V této době je hrad i klášter ponechán svému osudu. Je to jako v pohádce o šípkové Růžence, ale hrad na rozdíl od prince probouzejí romantičtí malíři.

Tím prvním je dvorní malíř Fredericka Augusta III., Johann Alexander Thiele, který v první polovině 18. století objevil a hlavně maloval romantickou Oybinskou ruinu. O něco později se Oybinské motivy objevují na plátnech Caspara Davida Friedricha a Carla Gustava Caruse.

Místo začíná znovu ožívat a v roce 1829 dochází k odklizení sutě z prostoru klášterního kostela. Od této doby se zájem o tento skvost gotické architektury zvyšuje a dá se říci, že to nejhorší má dávno za sebou. V současné době je Oybin v hledáčku turistů a mimo to se na hradě konají různé akce. Lze jmenovat slavnosti hradu a kláštera, Oybinské rytířské hry, historické průvody mnichů a mnohé další.

Z městečka se ke hradu stoupá po pískovcovém schodišti. Ještě před hradem je velmi hezký, barokní kostel z roku 1734. Říkají mu tady " Svatební kostelík". Jeho vnitřek je přímo okouzlující. Poté následuje první část předhradí - Rytířský most. Tato stavba je až z 19. století. Jsme u první hradní brány, ta byla hlavním vstupem do hradu. Část původního zdiva byla použita při stavbě zmíněného kostela.

Ke druhé bráně je to pár kroků. Ta měla ve 14. století padací most, dnešní podobu jí daly rekonstrukce v 19. a 20. století. Následuje pokladna, dříve to mohlo být obydlí pro služebnictvo a laické bratry. Po pravé straně cesty je malá cisterna na vodu o hloubce čtyř metrů. To již vystupujeme po jezdeckých schodech ve kterých jsou vytesány žlaby pro dešťovou vodu a jsme u třetí brány, za kterou vstupujeme na hradní nádvoří.

Vlevo jsou pozůstatky správní a obytné budovy hradu a pravděpodobné sídlo hradních pánů. Za nimi je půlkruhová bašta, sloužící k umístění zbraní na obranu hradu. Na ni navazuje nejstarší část ze 13. století tak zvaná obytná věž. Dnes je zde umístěna expozice o historii. Z pozdního středověku se zde dochovala kamenná pec, která sloužila k podlahovému vytápění budovy. V této části je i Císařský dům, byl postaven na příkaz Karla IV. v letech 1364 až 1366.

Cestou ke klášternímu kostelu je sklep s klenbami a budova márnice, ta byla využívána po založení zdejšího hřbitova. Z této budovy vychází skalní puklina do údolí. Ta sloužila pro zásobování hradu, ale i jako úniková chodba při obléhání. Proti márnici je místo, kde se v roce 1681 zřítila skála a stojí tady pomník Peschecka - Denkmala, autora monografie o Oybinu.

Přicházíme do místa, kde se tak trochu tají dech. Klášterní kostel stavěla pražská stavební huť Petra Parléře. Jižní stěna je ze dvou třetin vytesaná ve skále a je vysoká kolem 25 metrů. Klenba je zřícená a k nebi ční nádherná gotická okna. Kostelní věž slouží jako rozhledna a je z ní mimořádný výhled především k severu. Na západě je pásmo Schuppenbergu (518 m n. m.) a na opačné straně je o něco vyšší hřeben Töpferu (582 m n. m.). Hluboko v údolí je na svazích rozložené městečko a jih uzavírají svahy Hvozdu.

Na hlavní chrámovou loď navazuje kaple sv. Václava. Tak zvaný spodní kostel má valené klenby a ve skále vytesané výjevy. Knihovna je dalším prostorem kláštera. "Okno do knihovny" je již od romantismu oblíbeným motivem malířů a fotografů. Jednou ze zajímavostí je křížová chodba, které se také říká galerie. V minulosti sloužila jako kuchyně a zásobárna.

Od klášterního kostela se po bývalém mostě na severní straně vstupuje na horský hřbitov, který stále slouží svému účelu. Ve skále je vytesáno několik hrobek a vede odtud schodiště na skalní ochoz, který byl vytesán v letech 1512 až 1515. Most nazývaný "Skok panen" se váže k jedné místní pověsti.

Po stezce se dojde k obranné věži na jižním vrcholu (508 m n. m.). Celý jižní vrchol byl obehnán hradbou. Odtud se vracíme k mostu a pokračujeme na severní vrchol (515 m n. m.). Zde se nachází i nejstarší opevnění hradu a opodál je Camera obscura z roku 1852. Z plošiny sestupujeme zpět na hřbitov.

Tady začíná stezka, po níž je možné obejít celou skálu. Jde se kolem velké cisterny na vodu. Je vytesaná ve skále, má hloubku kolem 5 metrů a dnes slouží jako požární nádrž. Opodál je budova hostince, u kterého je vyhlídka do údolí. Vyhlídková místa se během cesty střídají se skalními útvary a jednotlivými kamennými obry. Po skalách rostou borovice, trsy vřesů a koberce trav. Cesta přímo stvořená pro romantické duše.

Na severní straně prochází pěšina průrvou mezi velkými skalními bloky. Pohledy jsou odtud mimořádné a údolí je jako na dlani. Na městečko je nejhezčí pohled z vyhlídky u kříže. Na rozdíl od hradu sem zavítá málo návštěvníků a je zde i několik míst k posezení. Stezka končí u jižní stěny klášterního kostela.

Vracíme se do městečka. Na předhradí je pro ty, kterým se moc nechce chodit anebo nemohou, čeká vláček. Dole v městečku stojí za procházku zdejší parky a také posezení v některé z mnoha kaváren a restaurací. Poslední zvláštností, o které se chci zmínit, je zdejší úzkorozchodná železniční trať, která Oybin spojuje se Žitavou. Stále zde jezdí vlaky tažené parní lokomotivou. Místo je na mapě KČT č. 14 Lužické hory.

Oybin, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.