Mariánská Týnice, klášter a kaple asi ze 12. stoletíNová výstavba proběhla podle plánů Jana Blažeje Santiniho Aichla21.1.2024 | David Matulík
Mezi památky nepatří jen hrady, zámky, tvrze, různé staré a historické stavby, kostely, ale i kláštery. I s nimi je spjat kus historie naší krásné země. Při svých toulkách jsem jich také navštívil několik a s jedním z nich vás teď aspoň malinko seznámím. Klášter Mariánská Týnice, kterému hrozila totální zkáza. I přesto se podařilo tento barokní skvost zachránit a máme dnes možnost jej opět navštěvovat, i když se zde již nepotkáme s mnichy, představeným kláštera, či jeptiškami. I přesto na mne toto místo dýchlo svou kouzelnou atmosféru, kterou jsem se nechal při návštěvě a prohlídce pohltit. |
|
Roman z Týnce nemaje potomků odkázal vsi Týnec, Olšany a Újezd v roce 1230 plaskému klášteru, kterému měly připadnout po smrti jeho manželky. V potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je v Týnci uváděn kostel svatého Petra a Pavla. Kaple v Týnci údajně existovala již ve 12. století. Plaský klášter bohatnul, ale situace se začala měnit za vlády krále Jana Lucemburského, jehož náročná finanční politika kláštery zadlužila. Vše se zhoršilo ještě za husitských válek, kdy byl plaský klášter v roce 1421 vypálen a zpustošen husity. Císař Zikmund v letech 1420 až 1425 zastavil veškerý majetek plaského kláštera okolním šlechticům, kteří mu v období válek poskytovali vojenskou a finanční pomoc. Okolí Týnce připadlo Kolovratům, ale mniši se snažili v Týnci kostel udržet a sloužili zde bohoslužby. V roce 1480 se hospodářská situace kláštera v Plasích zlepšila a cisterciácký opat Adam nechal pobořený kostelík opravit. V prvním desetiletí 16. století získal klášter zpět část ztracených vsí za husitských válek. Roku 1518 byl kostel vyloupen. Při kostele byl usazen jeden z plaských řeholníků jako poustevník, aby kostel udržoval. Florián Gryspek připojil Týnec ke Kralovicím a vystavěl zde mlýn. Opati kláštera s převodem majetku nesouhlasili a po vleklých soudech s Gryspeky získali v roce 1613 Týnec nazpět. V průběhu třicetileté války byl kostel opět pobořen. V roce 1680 využil opat Ondřej Trojer potlačeného selského povstání a nechal vzbouřence vysázet lipovou alej z Kralovic doplněnou sedmi kaplemi zasvěcenými sedmi radostem Panny Marie. Do dnešní doby se dochovala jen poslední Radimova lípa. Opat Trojer nechal Mariánskou Týnici povýšit na probošství plaského kláštera. Ve fundační listině z roku 1699 se praví, že probošství má sloužit pro rozmnožení uctívání panny Marie ve zdejším kostele a zároveň pro zajištění vysloužilých řádových bratří. Evžen Tyttl, další z opatů, rozhodl o velkorysé novostavbě kostela i probošství podle plánů architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Roku 1711 vysvětil základní kámen. Kostel byl dokončen v roce 1751, probošství v roce 1764. Nadále ale pokračovaly malířské práce a výzdoba areálu. Po zrušení plaského kláštera v roce 1784 byl celý areál jedno a půl století neudržován. Po vystřídání několika světských držitelů přešel majetek roku 1826 na knížecí rod Metternichů, kteří areál využívali pouze hospodářsky a v kostele zřídili sýpku. V roce 1920 se kopule a část klenebních pásů zřítila díky havarijnímu stavu celého areálu. Od roku 1959 sídlí v areálu regionální muzeum, které provádělo pouze udržovací práce a to až do roku 1990. Od roku 1993 zde probíhala celková rekonstrukce a to celého areálu. Areál byl kompletně zrekonstruován, aby se co nejvíce podobal původním Santiniho projektům. V současné době je zde otevřeno pro veřejnost, vstup je zpoplatněn. A jestli se rekonstrukce povedla, můžete posoudit podle přiložených fotografiích.
Líbil se vám tento článek? |